Článek: Dayal Patterson Black Metal: Do propasti

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Dayal Patterson Black Metal: Do propasti

Garmfrost18.3.2024

Čtvrtý díl black metalové ságy Do propasti pokračuje v mapování jednoho z nejkošatějších hudebních stylů.

Po přečtení prvního dílu Black Metal: Evoluce kultu britského publicisty Dayala Pattersona bylo jasné, že ve slibovaných pokračováních bude o čem psát. Black Metal je styl rozvětvený, rozlezlý po celém světě v rozličných podobách napříč několika generací. Styl hudební i styl života. Dá se psát o klasice, avantgardě i moderně, která s původním směřováním nemá zhola nic společného. Čtvrtý díl Black Metal: Do propasti nemá snadnou funkci. Každý díl této „ságy“ byl něčím specifický. Zatímco první z řady zaujal svou encyklopedičností, druhý rozhovory a fanzinovostí, tak třetí rozvíjel oba předchozí. Aktuální Do propasti má prakticky totožnou stavbu jako Kult nikdy nezemře, nicméně se dle slov autora tentokrát nejedná o druhý díl Kultu (ten má také vyjít). Dá se s přivřením očí říct, že Do propasti navazuje na rozhovorový styl Předehry ke kultu a zároveň je rozdělen na tři stejné části jako Kult nikdy nezemře. Máte v tom zmatek? Pojďme se mrknout, co nám přináší další porce výživného čtení, které vychází díky skvělému vydavatelství MetalGate.

Jak jsem předeslal, díl Do propasti je intuitivně rozdělen do tří kategorií s občasnými výjimkami. Autor vždy na začátku kapitoly představí zpovídanou kapelu a vzápětí nabízí rozhovor. Mějme na paměti, že kniha v originále vyšla v roce 2016. Kapely zastihujeme cca před deseti lety. Samotný výběr kapel je z mého pohledu opět velice atraktivní. V prvních sedmi kapitolách si počteme rozhovory s veličinami a legendami Helheim, Urgehal či Tsjuder nebo s mladší krví, neméně ikonickými 1349, Koldbrann, Vemod nebo One Tail, One Head. Nedá se rozporovat, že každý s těchto příspěvků přináší vedle nostalgického ohlédnutí do minulosti i spoustu zajímavých informací a podnětů. S přestávkou spočívající v interview s brazilskou legendou Mystifer se mrkneme stejně jako v minulém dílu na polskou scénu.

Výběr je totožně gradovaný jako v případě norské scény. Od devadesátkové stylové čistoty v podobě Besatt a Sacrilegium se přehoupneme přes tisíciletí spolu s Black Altar k neotřelému přístupu k blacku - Massemord a zejména jejich alter egu Furia a následně Mord'A'Stigmata s Blaze of Perdition. Tyto tři kapitoly mě bavily nejvíce. Autor pokládá zajímavé a informované otázky, na které dostává stejně barvité odpovědi. Dayal Patterson se následně vrhá na depresivní black, kterému pak věnuje posledních zhruba sto stran. Tento styl, respektive volně navazující odnože mi až na výjimky nic neříkají. Nebaví mě odnože ani rozhovory s kapelami. Ano, vlastně skoro všichni zmiňují coby inspiraci Filosofem a Hvis lyset tar oss, které uctívám i já. Tím ale naše společné choutky končí. Výběr kapel, z nichž mě kdysi bavili jedině Forgotten Woods, bude pro příznivce sebevražd, řezání a psychotických představ zajisté stejně lákavý jako v předchozím díle. Za velkou zmínku stojí rozhovor s českým projektem Trist nebo gruzínskými Psychonaut 4.

book

Co si budeme povídat, kniha se pro fanouška žánru čte úplně sama. Dayal dokázal už v prvním díle, že psát umí. Líbí se mi, že tématu opravdu rozumí a baví ho. Pokládá informované otázky, je v pohodě a klidu, a proto i potížisté z Furia odpovídají nebývale kultivovaně. Dayal Patterson umí ze zpovídaných vytáhnout nečekané a košaté příběhy. O kapelách, o kulturním i politickém podhoubí dané lokality i času si jsme schopni vytvořit celistvý obraz. Těším se na další pokračování!

Napsal: Dayal Patterson

Žánr: Literatura naučná , historie , hudba a zpěv

Vydáno: 2024 , Metalgate

Originální název: Black Metal: Into the Abyss , 2016

Vydání: první

Překlad: Michal Smolka

Počet stran: 338

Jazyk vydání: český

Vazba knihy: měkká / brožovaná

Forma: kniha

ISBN: 978-80-908835-1-2

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!