Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Dlouhá trnitá cesta z pekla

Dlouhá trnitá cesta z pekla

Bhut27.8.2009
Autobiografická kniha Marilyna Mansona. Děj probíhá bohužel jen do roku 1996, ale i tak kniha na nic nečeká a s ničím si nebere servítky...

Tato autobiografická kniha poprvé vyšla v roce 1998 pod názvem:  The Long Hard Road Out Of Hell. Dnes toto čtení poprvé vychází  v České Republice s překladovým jménem Dlouhá trnitá cesta z pekla. Celé dílo je situováno jako Peklo od italského básníka Dante Alighieri. Autor zde o svém dětství hovoří jako o stádiu, kdy byl ještě „červem“. Následuje důkladný popis v přetvoření v Antichrist Superstar. Je škoda, že tato kniha u nás vyšla teprve po více jak deseti letech, neb je to čtení vskutku zajímavé. Právě proto vyprávění končí u roku 1997, tedy v období kdy skupina jela turné k jejich tehdy poslednímu albu Antichrist Superstar. Manson zde dopodrobna vypráví svůj životní příběh, jež se odehrával do této doby. Zcela otevřeně hovoří o svém velmi těžkém dětství, o svých sexuálních zkušenostech, o užívání drog a o dalších nesmírně zajímavých prožitcích, které se mu dostávali. Při četbě této knihy se mi otevřeli oči a vybarvila některá místa v jeho tvorbě, kterým jsem dosud nerozuměl. Vypráví se zde o příbězích, jak se Marilyn seznámil s Trentem Reznorem z kapely Nine Inch Nails, jaké bylo jeho první setkání s Antonem Szandorem LaVeyem a podobně. Dále pojednává zejména o své skupině Marilyn Manson, která se dříve jmenovala Marilyn Manson And The Spooky Kids. Ke čtení se nabízí kompletní historie kapely do roku 1997. Kniha prozrazuje, proč je její autor takovou osobností, jakou ho dnes známe. Jedná se zejména o jeho dětství a studentský věk, kdy Manson prodělával dosti těžké období. Setkáme se s postavami, které stáli při zrodu jejich prvních dvou řadových desek a jednoho EP. Toto dílo je skutečně velmi pestrým čtením a neskutečně zajímavým a pohlcujícím. Celkový zpětný pohled však budí dojem, že se autor věnuje pouze dvěma bodům, a to jsou sex a drogy. Bez servítek upřímně hovoří o sexuálních orgiích a drogových seancích, které sám prožíval společně se svou kapelou a přáteli. Přiznává se ke chtíči, který ho vedl k pokusu o vraždu. Mluví o vnitřní zvrácenosti sebe samého, kterou nenávidí, rovněž jako nenávidí celý svět. Kniha je plná pocitů a emocí, které se ve čtenáři různě střídají a prolínají. V některých pasážích mi dílo přišlo až příliš zbytečně podrobné a nebyl jsem zvědav na jeho detaily. Z druhého pohledu musím říct, že se zde Manson ukázal v jiném světle, které změní mnohé pohledy na jeho osobnost. Nechci příliš prozrazovat, jelikož tato kniha je opravdu vhodným čtivem pro každého fanouška této kapely, a tím pádem připravovat potenciálního čtenáře o momenty vzrušení a překvapení. Myslím, že i lidé, kteří tohoto podivína odsuzují, by tuto četbu neměli zatracovat a přelouskat ji. Kniha se čte velmi snadno a poměrně rychle. K dispozici se v jejích stránkách nalézá několikero fotografií z různých období, ukázky jeho povídek a básní, určité výpisky z deníku a útržky korespondence s vydavateli jeho tvorby. Tuto knihu vřele doporučuji všem, kdo mají silný žaludek a pevné nervy. Dále všem, kteří tuto osobnost milují, nebo se o ni jen zajímají. Důležité je zmínit se o tom, že celá četba je věnována památce Antona Szandora LaVeye.

 

napsal: Marilyn Manson a Neil Strauss

žánr: autobiografie

vydavatelství:

originál: Regan Books

v ČR: BB / art s.r.o.

překlad: Jiří Zavadil a Lenka Zavadilová



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky