Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

...proto jí podřizuji zcela vše a podle toho vypadá i můj život.

---

Rozhovor se mnou: část 1 a část 2

Občanským jménem: Milan Snopek. Bhut jsem si začal říkat, někdy koncem roku 2004, kdy se tato přezdívka rychle uchycuje. Po různých hudebních experimentech jsem se nejvíce usadil v hudbě hnusné a podivné. Jde především o všemožné variace black metalu, death metalu a doom metalu. Nevadí mi ani noise, ani grind a světe div se ani tekno. Ale jak se to všechno seběhlo…

Je 22. září roku 1989. Dvacet minut po šesté večerní přichází skrze císařský řez na světlo světa moje maličkost. Z této minuty si na tváři nesu jizvu, kterou v dnešních dnech dokáže najít jen moje maminka. Vyrůstám v rodině, která mne od malička neodpírá rockovou potažmo metalovou hudbu. A tak se stává, že vedle gramodesky oblíbených Šmoulů, šlágrů Toma a Jerryho tasím z tátovy sbírky ještě LP Hysteria od Def Leppard. Něco mě na tom albu fascinuje, ať už je to obal, zvuk, či cokoli jiného, co nedokážu zpětně pojmenovat. Jisté je, že někde tady začínám črtat linku, kterou v hudebním světě kreslím dodnes.

Hudba se stává mým prvořadým koníčkem, za který dávám ruku do ohně. Dědím nějaké magnetofonové kazety, které točím dokola jak šílenec. Později obrušuji hrany svého vkusu a spoustu darovaných kazet nemilosrdně přehrávám. A tak se stalo, že někdejší origináky Michala Davida, Dalibora Jandy, či Rangers obsahují materiál Iron Maiden, Judas Priest nebo Pražský Výběr. Ano, přátelé, heavy metal a rock tam to všechno začalo. Pěkně popořádku. Nejprve hard rock ve stylu Deep Purple, pak svižnější dunění s Helloween (Walls of Jericho!!!) a tak dále. Můj strejda mě tahá coby bedňáka po zábavách se svoji ozvučovací firmou General sound. Tehdy ještě zpívá v kapele AX music a tak se stalo, že můj první koncertní zážitek začíná někdy v roce 1999. Bylo to v kulturáku v Bechyni, kde hrál Ax music jako předkapela známějším Vodovod muzika. Ano, bylo mi deset a zní to až neuvěřitelně…

V pozdějších letech jsem o prázdninách jezdil ke strejdovi do Tábora, díky čemuž jsem se občas dostal právě do role bedňáka. Takže se namátkově mohu pochlubit bedňáctvím kapele Tři sestry roku 2001 v Neznášově (z koncertu vlastním audio záznam, který bych byl schopen vydat jako bootleg), nebo Ruleta rock’n’roll a Ozzy Osbourne revival (s věrohodnou podobou zpěváka ještě mám fotografii) a hlavně Tlustá Berta (to už byl rok 2004, kdy kapela jela Tuzemák tour, ze kterého mám tričko). Nejen díky strejdovo převážně big beatovým vlivům se formoval můj vkus. Právě on, mě naučil vnímat kapely jako Pink Floyd, Pražský Výběr, ale i Nightwish a hlavně XIII. Století. A tady nastává jistý zlom – temná muzika mi učarovala. Album Metropolis je mrazivé a dodnes k němu mám především osobní vztah.

Za další vlivy, které můžou za můj hudební vkus je pak tištěná podoba časopisů (Rock Report – později jen Report, Spark – pochopitelně, Muzikus – ten hodně a taky Big Bang nebo Metal Hammer), které jsem předplácel (hlavně Spark) nebo mi je zase strejda předával (byť starší ročníky). To má za důsledek, že můj vývoj nebyl adekvátní současným trendům – protože jsem si liboval v kapelách povětšinou zpětně. Ale abych pokračoval v rozpisu vlivů: velký a zcela zásadní důsledek měl pořad Rock Palác, který byl vysílán na vlnách Rádia Šumava a také pořad Fajn Rock Music zaměřující se především na českou scénu. Vyvíjel jsem se společně s těmito pořady. Začalo to jako klasika big beatu, hard rocku a heavy metalu, ale později začalo být více horko – death metal, gothic metal a taky black metal. Byl to cenný zdroj nové muziky a nových kapel, protože se v maloměstě, ze kterého pocházím, nic moc sehnat nedalo, ale to se musíme zase o kousek vrátit.

Čtvrtá a pátá třída základní školy se do mého života zapsaly jako prvopočátek blešího podnikání. Rozjel jsem úžasnou éru, za kterou by mě OSA vystavila právu útrpnému. Kopíroval jsem kazety a nahrával různou muziku horem dolem. Nebyl den, aby tátova hi-fi věž neměla horké tělo. Vše samozřejmě potají, neboť jsem měl zákaz ji používat. Jo, to byl čas, kdy kazety ještě vládly. Díky těmto směnným a kopírovacím obchodům jsem se dostal k různorodé muzice. Taky jsem vesměs hledal sebe samotného, neboť jsem dokázal poslouchat věci od Scooter, The Prodigy, Fatboy Slim přes Chaozz, Eminem, Cypress Hill až k E!E, Taras Bullba, Sum41, Exploited a samozřejmě stále tam někde byl i ten metal, že ano. Probíhaly první nákupy originálních, tehdy pouze magnetofonových, originálek. Teprve časem je vystřídala CD, která setrvávají dodnes. Mnoho kazet doslova zmizelo v propadlišti dějin, což si jaksi neumím vysvětlit, ale to nechme stranou.

Pravé rozšiřování hudebních obzorů přišlo s prvním internetovým připojením do naší Základní školy. Den co den, bylo nutné trávit v internetové kavárně a lovit po vzniklých webech informace a poslechové ukázky. Ruku v ruce s tím šlo i první předplatné Sparku, pravidelné poslechy nedělního programu Rádia Šumava. Tehdy od osmi do deseti (nebo tak nějak) běžely dva hodinové pořady. První z nich – Rock Palác. Hodinový blok novinek i zajetých klasik na rockovém i metalovém kolbišti. Nepřeberná studnice inspirace, které dodnes vděčím za to, že mě přivedla, respektive nasměrovala na tvrdý metal. Dodnes si pamatuji to, jak jsem se vyvíjel společně s pořadem. Nejprve hard’n’heavy klasika, později death, black, thrash válce ale i melodický power, gothic, či folk. V tomto pořadu jsem poprvé slyšel velikány Immortal, Cradle Of Filth, Children Of Bodom, Anthrax, Exodus, My Dying Bride, Venom a mnoho dalších. Například na posledně jmenované jsem si později dělal referát v hodině Hudební výchovy (Stejně jako na XIII. Století, nebo Nightwish). Tím druhým pořadem byl Fajn Rock Music, který se zaměřoval čistě na tuzemskou scénu. V té době to znamenalo neuvěřitelně silnou nabídku vydavatelství Redblack, které v daných letech překypovaly skvostným materiálem, na který dodnes nedám dopustit. Tak jsem se seznámil s tuzemským undergroundem ve stylu Memoria, Endless, Dark Gamballe, Cales, ale i neredblackové věci jako Mandragora, Remorse, Votchi, Darkness a další.

V neposlední řadě měl na můj hudební vkus nemalý vliv kompilační materiál. Všelijaká speciální vydání různorodých časopisů (hlavně Spike a Spark) měly úžasné přílohy. Dodnes tato ošumtělá CD nedám z ruky, jelikož pro mě mají trochu zvláštní hodnotu. No a samozřejmě onen internet, který jsem již výše zmínil. Díky různorodému proplouvání množstvím uvedených inspiračních vlivů jsem se zasekl na žánru – black metal. Každou internetovou minutu jsem tak trávil (nikoli googlení – to jsem ještě neznal) vyhledávání na Seznamu klíčových slůvek „black metal“. Vyhazovalo mi to zejména domácí spolky, z nichž mě naprosto učarovaly Stíny Plamenů. Zvuk tehdejších nahrávek byl v podstatě hypnotický a v ten moment jsem měl jasno, která metalová odnož bude vládnout.

Ruku v ruce s tím kšefty s kazetami vystřídaly obchody s CD, jenže tentokrát jsem se pasoval do role zákazníka, takže jsem svého bratránka neustále upomínal k vypálení toho kterého CD od Rammstein, System Of A Down nebo (a to zásadně) Marilyna Mansona, kterého zbožňuji dodnes. Inu, hudební směřování bylo nastolené, takže nezbývalo než si rozšiřovat obzory. Tomu dopomáhaly nově vzniklé internetové portály, kde mne nejvíce vyškolil web Absolute Metal Maniacs. Což bylo především kecací forum, ale i jinak prospěšné útočiště pro zejména neznámé kapely. Byla zde ke stažení různá dema začínajících kapel (Barracuda, Dirae nebo Beltaine), byla zde velká studovna obsahující metalovou historii, kterou v pozdějším období nejeden bloger kopíroval a další a další impulsy k tomu, abych si začal říkat metalista (což dnes kategoricky odmítám, neboť nechci být házen do jednoho pytle s panáky, jejichž těla zdobí sortiment Nosferatu shopu a podobných a vyznávají jiné odnože, které jsou obecně známější a třeba i líbivější heavy, power atd).

Přišla střední škola – bouřlivá to léta pro má játra. Do hudebního vkusu se uvrtalo tekno, kde přehrávači vládl Lettek. Zbytek zůstal takřka beze změn, snad jsem jen více inklinoval k deathu a blacku a pozvolna utíkal od melodických odnoží. Díky prváku a praxi v jedné nejmenované opravně autobusů jsem navázal kontakt s jistým Alešem (bratr současného basáka a grafika kapely Avenger), který mi dopomohl k rozšíření hudebních obzorů. Můj vkus začal být hodně vyhraněný a vlastně definitivně opustil hard’n’heavy. Jmenovat kapely zde nemá moc smysl, neboť jich bylo opravdu obrovské množství, ale jednu uvedu určitě – Avenger. To proto, že mne jejich debutová deska tolik zasáhla (ačkoliv jsem je již znal z kompilace Brutal Assault 007). Nicméně čas šel dál, až přišlo studium maturitního rázu, během kterého došlo k zásadním zlomům mého hudebního života.

Někdy v roce 2008 a hlavně pak 2009 jsem totiž začal prvně psát své rozumy na aktuální hudební dění. Tehdy jsem začal jako recenzent pro webzine Metalista, kde jsem to chrlil takřka hlava nehlava. Nebude žádným tajemstvím, když se přiznám, že články z tohoto období nejsou nejkvalitnější, ostatně některé (ty použitelnější) lze dohledat i na tomto webu. Chuť psát mě však vedla dál a epizodicky jsem se mihl v řadách kulturního magazínu Topzine, ovšem jeho vnitřní politika na mě byla příliš, takže jsem se po oboustranné dohodě odporoučel. Současně jsem zareagoval na výzvu, která se objevila v diskuzním foru na lidé.cz, kde jistý Deliverance lákal potenciální pisálky do řad tehdejšího Innocence-music. A tam to všechno teprve začalo nabírat rozumný směr. Pozvolna jsem opustil předchozí působiště a naplno se vrhl v činnost slibně se tvářícího webzinu. Dál to možná už znáte – utvořila se redakce, jejíž členové začali fungovat i jako dobří přátelé. Různými selekcemi vzniklo jádro, které později dalo vale nedostačujícímu a de facto cizímu webu, čímž založilo Echoes. A právě Echoes nastartoval ještě větší zápal pro hudební zájem, který trvá do dnes.

Co nového v současnosti? Mám za sebou zkušenosti s pořádáním koncertů, ať už jako pomocník, či jako hlavní strůjce. Hlasuji pro Břitvu a Vinyl Disk Musick. Sem tam vytvořím stylové kompilace, kterými pak obdarovávám své redakční kolegy, když vyhrají jednu ze soutěží, kterou si pro naše srazy připravuji. Dále snad to, že již funguji, jak je moderně nastavené – hypotéka, dům, auto, manželka, dcera a investice mířící občas i do rozšíření hudební sbírky a obohacení svého kulturního života nějakým tím koncertem. Z toho všeho se snažím podávat, co nejvěrnější svědectví a pohledy skrze recenze a reportáže. Hudba je zkrátka velkým smyslem mého života a ať už píšu jakkoli – baví mě to.

Možná, že jsem některé hudební řetězce svého života v tomto sáhodlouhém rozpisu opomenul, ale i tak je, věřím, dobře zřetelné, proč vlastně píšu a snad to i trochu roztrhlo tajemství, kdo vlastně jsem a proč to dělám. 

---

Co vlastně znamená pseudonym Bhut?

Je to prosté, kdysi jsem toto slovo objevil v knize Petr Štěpána - Knize Nosferatu, kde se píše:

Jedna z nejhroznějších a nejděsivějších praktik vampýrských rituálů má název BHUT. Pochází z magických kultur Jižní Ameriky, odkud ji později převzal a upravil západní okultismus. Její návod bývá utajován a jsou známy případy o katastrofickém výsledku této operace. Patřila k výsadám nejvyšších kněží mayských kmenů. Pouze oni ji znali a pouze oni měli právo ji provádět.

Bhut je vlastně tajný název pro astrální tělo černého mága, které si udržuje po jeho smrti zvláštní existenci formou vampýrismu. Toto astrální vampýrské tělo si musí černý mág vytvořit již za svého života velice zvláštní operací. Operace je náročná a vysoce nebezpečná. Může ji provádět jen velmi zkušený mág.

Jeto chtěná a cílená praktika, jak se změnit ve vampýrskou bytost za pomoci propůjčení moci a podstoupení brutálního, krvavého zákroku. Po přípravě speciálního rituálu a navození zvláštního stavu mysli i těla vše vyvrcholí tím, že mág spolkne dlouhou nit, na níž jsou přivázány trny z růží. Jeden konec niti drží v rukou, zatímco druhý spočívá v žaludku. Nit si rukama vytrhává z těla ven a trny růží rozdírají vnitřnosti, jícen a především jazyk, který silně krvácí. Krev se nechává téct do obřadního poháru. Vyrábí se z ní tekutina, kterou později mág vypije.

Cílem však je, aby došlo ve vnitřnostech k otevření a krvácení jistého místa, kde se propojuje astrální tělo s hmotným. Proříznutím či narušením tohoto místa dojde pozvolna k naprosté změně organismu, uvolnění skrytých sil a přeměně struktury astrálního těla. Toto místo se ve vampýrismu nazývá: BHUT: BOD PROMĚNY !!!

---

Relativně stručná rekapitulace:

Rovina hudební

Tuto sekci nutno brát s velkou rezervou a jako spíš úsměvné snažení dosáhnout něčeho, čemu by se mohlo říkat kapela. Nutno dodat, že můj přínos byl vždy v pozici textařské + „pěvecké“.

RADEGAST / mluvené slovo, kde se tvůrci snažili vtipně vyprávět různé smyšlené příběhy. Byla to určitá reakce na všechny ty Izery, Holtzmanny a Náhlovské. Spoluvytvářel Tomáš Sedláček a hostoval Jiří Bašta.
počiny: Radegast se sedláky (2000) (prodáno bylo max. 6ks kazet)

LIVE MIX / v pozadí puštěný oblíbený song a z blízka nakvákaný vlastní zpěv. Toto neotřelé muzikantství bylo provozováno společně s bratránkem Janem Matějčkem.
počin: DJ is dead (2000) (nedochovalo se …naštěstí)

MYSTERY ANA / plány a kecy, ze kterých nevznikl ani tón, jen snůška rádoby zlých textů (cca 2001 spolupachatel Tom Sedláček).

INFERNITS / někdy v průběhu roku 2004 / mělo jít o projekt, který byl ukováván společně s Františkem Vávrou (Bohemyst, ex-Avenger, ex-Desire For Sorrow). Celé snažení zaniklo ještě dříve, než se rozjelo.

-?- / projekt, který podobně jako ten předchozí zanikl dříve, než se mohl dát do pohybu (proto nemá ani název), ačkoliv zde existují jisté fragmenty demo snímků z nulté zkoušky, kdy se nápad upekl a vyzkoušel. Společníkem byl Václav Hadrava (Nouze).

SUCHÁ VODA / pět výtečníků (Perníkář (Bhut), P.J., Bún, Danny a Beer) dalo vzniknout neotřelému způsobu muzicírování, které spočívá v trefně vystříhaných pasáží různorodé hudby (doslova) a seskládané k obrazu svému + vlastní ryze alternativně-industriální vklad, neb nikdo neumí hrát ani na triangl. Výsledný paskvil je mnohdy ohýbán a upravován dostupnými efekty, aby veselá písnička s nápadem neznající vážnost situace a vlastní soudnost vzniknout mohla. Toto hudební těleso mělo kupodivu své obdivovatele ba i následovníky. Svůj výtvarný um však začala skupina štěpit ještě ve video tvorbu postavenou na spontánních nápadech a příležitostech.
Počiny:
řadové desky: Mokrá poušť (2004), Pěstí do Země (2005), Suchý listí prdel čistí (2006)
dvd: Úplně všechno 2004 – 2006

BHUT / solo projekt vzniknuvší z tvůrčího přetlaku pro výše uvedenou společnost. Tentokrát však šlo o metal, byť stříhaný z cizích nahrávek.
řadové desky: Black Vestry, Black Blood, Black & White, Black Celtic Harp, Black Irish Folk, Black Book, Black History, Black Dream, Blood (vše 2005), 19 klíčů, Prison Is Hell, Tyran bez srdce, Svět v pentagramu, Astra, Songs for Marie (vše 2006), Prokletí, My Resurrection, Time for Love, Suicide (vše 2007), Fallen Angel, Ritual, Alternative Demon, New Dimension (vše 2008), Rarity (2009), Malleus Maleficarum (2011)
EP: The Book Of Shadows (2006), Vězení je peklo (B-side from album Prison is Hell) (2006), Vampire (2009)
kompilace: Black (2005), Power Of Hits (2007)
dvd: Histery (2007)
Rozpracováno zůstalo album Cult a následná tradiční výběrovka Selection.

PRO-M / jednorázová oddychovka inspirovaná soundsystemy typu Lettek a častými návštěvami pochybných diskoték za účelem lovu slečen, ovšem s výsledkem brutální kocoviny (i té morální).
počin: Promo:Demo 2005

KUDY KAM / variace výše uvedeného projektu jen s rozdílem, že hudba měla reflektovat určitou dovednost v programu Fruity Loop.
počin: Tudy cesta nevede (2005)

Rovina pisatelská

Virus – pokus o jakýsi fanzine, jen s detailem, že jsem tenkrát neměl potuchy, co to je. Takže šlo o takový samizdatový časopísek, jehož realizace se dotkla pouze dvou čísel, z nichž si nikdo žádné nepořídil. Tvořilo se cca v roce 2001 nebo 2002.

Absolute Metal Maniacs – komplexní forum o všem, co se metalu týče. Hluboká studnice článků, recenzí a především diskuzí. Má snaha se otiskla do několika málo recenzí, z nichž uveřejněny byly jen některé, toto psaní do šuplíku, pak vedlo ke zjištění, že tohle je cesta. (2003 – 2005, kdy zhruba web zanikl).

Metalista – první angažmá coby snaživého pisatele recenzí (2008 – 2009)

Innocence music – katapult do světa e-zinařství (2009-2012)

Echoes – furt (2012+)

Možná se sluší zrekapitulovat i své bedňácké zkušenosti, kterými jsem občas vypomohl tělesu General Sound v jihočeském kraji. Vzpomínám si zejména na bedňáctví kapele Tři Sestry (Neznášov 2001), Ruleta rock’n’roll (cca 2002) a několik akcí kapely Tlustá Berta (tuzemák tour 2004). V roce 2009? se na Kašperkách odehrála megalomanská akce Kabát, Aleš Brichta band, Dymytry, Krucipüsk (a možná ještě někdo), kde jsme všichni okusili vychcanost obřích pořadatelů v malých městech. Banda mladých kluků dělala blbečky a dřela při stavbě podia i při jeho balení. Odměnou bylo nebetyčné nadávání ostřílených chlapíků nad naší neschopností, nemožnost občerstvit se a celonoční balení podia do brzkého poledne rovněž bez možnosti se třeba napít. Výhoda? Zkušenost a volný vstup.

2007 – vyloženě ze dne na den jsem se rozhodl vypomoct kámošům s pořádáním akce, která se mi nakonec stala osudná (našel jsem si tam současnou manželku). Jednalo se o Against fest v Milencích u Nýrska (kapely: Skotskej bordel, Černý koně, Dva a půl cvrčka, Tenkej led, Cui Bono)
2008 – Against fest No. 2 – SAS, Černý koně, Skotskej bordel, Hell Of The Earth, Optical Pathways
2009 – Against fest No. 3 – Košutka Hills, Bijolit, Tenkej led, The Jokers, Ratus Ratus, The SVZ

Rovina vydavatelská

Na svérázné DIY verzi vzniklo několik velmi působivých kompilací.

Zapomenutá dema – Best of Innocence – 2012 / limitovaná edice 10ks MC z nichž každá má věnování konkrétnímu vlastníkovi (kromě té mé, že ano). Jedná se o průřez dosud vzniklými díly seriálu Zapomenutá dema?, jež vycházel na webu Innocence music.

Godless Night – 2014 / kompilace vystoupivších, oslovených a plánovaných kapel na tomto festíku. Vzniklo cca 20 kopií, které byly rozdány v průběhu druhého ročníku. CD pošetka s bookletem v jasné xeroxové umělecké rovině.

Desítka jedinečných mnohdy i více diskových kompilací, která sloužila jako ohodnocení zúčastněných persón redakce Echoes ve vědomostně-poslechové soutěži, kterou jsem pořádal. Tituly se jmenují dle vybraných songů na kompilaci obsažených: Absolute Purity, Black Tunnel, Goetia, Dragonstorms, Heaven Street, Infernal Legion, Monument, Redblack, Roots, Wooden People. Originální digipaky k vidění zde, proces tvorby spadá do roku 2016.

Nekompilační snaha (mimo výše uvedené domácí nahrávky):

Někdy v roce 2019 (možná i dříve) hovořím se Sarapisem na redakčním srazu a oba se shodneme na trvající zálibě v audio kazetách. A proto vzniká malý label Corrosion Plague Records.

Realizované nahrávky:

2021 - CPR01 - The Book - Sculptures of the Gods //discogs
2022 - CPR02 - The Book - Forgotten Art Of Old //discogs