Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Michala Prokopa jsem (jako true metalista) nikdy nemusel. Jeho nejprofláklejší song Kolej Yesterday jsem celkem nesnášel a její televizní klip byl takovou mojí guilty pleasure (ještě když se to tak nenálepkovalo). Na druhou stranu ale sám zpěvák podle mě prošel velice zajímavým vývojem a celý jeho muzikantský život je plný zákrut a překvapení. Michal Prokop na mě vždy působil velice kultivovaným dojmem – ať už v hudbě, v politice nebo v roli televizního moderátora. Chce se říct až aristokrat. V porovnání s lehce pivařským Mišíkem či Hejmou rozhodně. Skoro bych řekl, že kdysi působil tajuplně, chladně a jeho pohled mě v raných osmdesátkách děsil.

Relativně nedávno jsem s ním shlédnul krátký televizní rozhovor a byl jsem opravdu upřímně potěšen, že tento démon mého dětství je stále hudebně aktivní a přitom s grácií stárne a chce se říci: zraje. A vydal na prahu pětasedmdesátky nové album. A tak jsem se pustil do jeho knižní biografie...

Kniha samotná působí jako autor sám – seriozně, vážně a přitom přátelsky. Nejásá cirkusovými barvami, ale pohybuje se v galerii černé, šedé, bílé a bronzově hnědé. Měkká vazba (ovšem ne laciný paperback), 356 stran, množství raritních fotografií, útržky starých rozhovorů a citáty, vzpomínky kolegů (Andršt, Basiková, Cais, Hrubý, Janda, Lipa, Michnová, Molavcová, Plíhal, Rottrová...), kompletní diskografie včetně obalů a nečekaný jmenný rejstřík.

Když jsem mluvil o autorovi, trošku jsem v zájmu ladné větné konstrukce zalhal. Pod Prokopovou biografií je podepsán i Michal Bystrov, který zde funguje jako vyšetřovatel, sedící za stolem a sázející jeden všetečný dotaz za druhým. A že se tedy ptá opravdu důkladně a fundovaně. Na rodiče a dětství, dospívání, první hudební krůčky... Dozvíme se spoustu dnes už nepochopitelných skutečností okolo tvorby a nahrávání zásadních alb jakými jsou desky Město Er, Holubí Dante nebo trilogie Kolej Yesterday + Nic ve zlým, nic v dobrým + Snad nám naše děti.... Probereme spolupráci s Josefem Kainarem a Petrem Hannigem, potácení se ve vodách pop music v tandemu s Hanou Zagorovou, velký comeback a zlatou éru osmdesátek... stejně jako dobu porevoluční a Prokopovo působení v politice a posléze v televizi. A jako v kruhu se vrátíme do současnosti, kdy se připravuje aktuální album Mohlo by to bejt nebe... (samozřejmě je už venku).

Dotazy jsou inteligentní, stejně jako odpovědi. Jen jednou jedinkrát mne Bystrov zarazil dotazem, kdy téměř amatérsky podsouvá svůj politický názor k odsouhlasení. Neúspěšně – dodávám. Dozvíme se spoustu o tuzemské hudební scéně, kterou někteří z nás pamatují jako děti a která nám nikdy pořádně nevoněla. A kterou leckdy doceňujeme plně až s věkem. Četba logicky podněcuje chuť zároveň probíraná alba poslouchat a tak jsem se dostal k Prokopově tvorbě – což tvrdit mi někdo před rokem, kopnu jej do hlavy. A upřímně dodám, že je to procházka velice zajímavá, plná teskné, depresivní nálady a výtečných instrumentálních výkonů. Prokopova tvorba je plná manýr (Město Er), plná chladné osmdesátkové melancho-deprese (trilogie), plná chlapského dozrání (Poprvé naposledy) i chlapáckého elánu navzdory věku (Mohlo by to bejte nebe...).

Četbu knihy Ztráty a návraty jsem si užil s objevitelskou chutí. Docvaknula mi spousta souvislostí a přestože nejsem žádný kovaný bluesman, přistihnul jsem se, že se k Prokopově vybrané tvorbě sem tam vracím. Prostě jen tak... namátkou, pro pocit bezstarostné pohody nebo splínu. Nejsem zdatný kuřák, tak alespoň zvedám sklenici Tullamore a připíjím na zdraví... Mám z téhle knihy velice dobrý pocit.

Napsal: Michal Bystrov

Žánr: biografie

Vydavatelství: Galén 2020

Počet stran: 356