Článek: Nedělní poslech 119

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 119

Sorgh19.1.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme finské Abbhorrence a jejch poslední počin s příšerným názvem. Megalohydrothalassophobic.

Není úplně běžné, aby kapela uspokojovala své mrzké tužby vydáváním pouze krátkometrážních nahrávek, ale Finům Abhorrence to zatím evidentně stačí. V jejich novodobé historii, která se píše od roku 2012 (předtím měli dlouhou přestávku, která dělí novodobou etapu života kapely od první, krátké fáze v letech 1989 - 1990) spáchali jen kompilaci, živák a jedno EP, o kterém se teď budeme bavit. Co se týče produktivity je to tedy docela slabota a je to škoda, protože mě jejich hudba baví. Možná je skládání příliš vyčerpává nebo dávají přednost koncertování, ale to je nakonec buřt.

Poslední chuťovka z roku 2018 s předlouhým názvem Megalohydrothalassophobic ukazuje výborný death metal, ve kterém nejde přeslechnout skandinávskou, konkrétně finskou stopu melancholie. Přiměřené množství melancholického lkaní rozpuštěné v pomalém a těžkém soundu vyvolává dojmy a pocity, za kterými se na sever jezdí a odkud se hudba čile vyváží. Chyba by byla považovat Abbhorrence za sice tvrdé, ale zpomalené pomatence motající se v bahně vlastní nemohoucnosti. Kapela dokáže sešlápnout pedál k podlaze a hezky provětrat duchny (Anthem For The Anthropocene).

Ruku v ruce s nasazením jde i přiměřený stupeň techniky, která sice neoplývá kdovíjakou exhibiční formou, ale dává základy nadčasovému dílu, které vyznává konzervativní hodnoty.

Kapela: Abhorrence
Album: Megalohydrothalassophobic
Styl: death metal
Vydáno: 2018
Země: Finsko
Vydavatel: Svart Records
Odkazy: Bandcamp / Facebook

Sestava:
Jussi "Juice" Ahlroth - basa
Kalle Mattsson - kytara
Tomi Koivusaari - kytara
Jukka Kolehmainen - zpěv
Waltteri Väyrynen - bicí

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Coornelus / 3.7.16 15:16

Zdar borci, nedá mi to nezareagovat na Bhuta a FNM. Samozřejmě tam hraje důležitou roli věk. Takže já jsem začínal na Angel Dust a byl tenkrát zklamanej, jak to že na tý desce neni ta hitovka jak bič. Pak jsem přišel na to, že se ta skladba jmenuje Epic a je na jejich starší desce The Real Thing :-) Tudíž tyhle dvě věci jsou pro mě top, o opravdu malej kousek níž je King... a tebou / vámi zmiňované Album... je z těhlech čtyřech nejmíň. POřád ale úžasná deska. Souhlasim s tvrzenim, že je to dospělá deska. Každopádně nemůžu absolutně souhlasit se Sarapisem, že by Album... patřilo do uctívaného triumvirátu :-)))) Doporučení pro Bhuta, začni od začátku, myšleno od nástupu Pattona :-))) Ba ne, to jsou jen tak blbý kecy, dělej si, co chceš, ale k FNM jsem se musel vyjádřit :-) Zdar a sílu.