|
|
||||||||||
|
|
||||||||||
Abychom však neporušili tradici ročních bilančních ohlédnutí, dovolte nám naposledy se zamyslet nad uplynulým rokem a co nejuceleněji podat svědectví o tom, co se loni především v nahrávacích studiích povedlo a co nikoli. Samozřejmě dle našeho vlastního názoru a nezávislého "konsenzu". Kdo má oči i uši otevřené, jistě pochopí, že žebříček deseti nahrávek, který jsme sestavili z našich preferencí, není zas tak podstatný. To nejdůležitější totiž najdete až za ním. Článek splní svůj účel pouze tehdy, pokud bude alespoň trochu inspirativní. A na to je deset již veskrze známých alb rozhodně málo. Zkrátka, to hlavní se skrývá pod povrchem. Přejeme úspěšný rok 2015!
Nejlepší nahrávky roku 2014 podle redakce Echoes
1. Manes - Be All End All // ochutnávka
"Manes zůstávají nezařaditelným tělesem s originálním rukopisem, který nelze zopakovat. Metal se zdá být nadobro odmrštěným žánrem, přesto je kapela stále objektem bedlivě sledovaným jak skalními metalisty, tak elektronickými nadšenci. A jejímu pohybu to ani v nejmenším nevadí. Může za tím být jednak tvrděkovová historie, ale i fakt, že fandové se vyvíjejí spolu s kapelou a získávají časem otevřenější póry k nasávání podivností. Nic se nezměnilo na faktu, že Manes dokáží stvořit nesmírně energické a tvrdé skladby, aniž by k tomu museli použít sadu kovářského náčiní." Více v Sorghově recenzi.
2. Opeth - Pale Communion // ochutnávka
"“Pale Communion” je energická a dotažená nahrávka, kterou je radost poslouchat, která baví a přitom udivuje, ve které je stále co hledat a přitom překvapuje lehkostí, s jakou vše zapadá dohromady. Podobně obdivuhodná je i odvaha, s jakou bylo přistoupeno k výslednému zvuku a nepopírám, že velký podíl na mém nadšení má právě ten. I to už bylo naznačeno na “Heritage”, i za tím cítím vliv S. Wilsona, ale i v tomhle lze spatřovat velikost a uvědomělost Åkerfeldtova přístupu k hudbě, pro kterou budete v současné produkci marně hledat srovnání." Více v redakční recenzi.
3. Nightingale – Retribution // ochutnávka
"Z nahrávky čiší obrovská radost z hraní. Kapela je krásně propojená, a přestože je deska prostoupena nostalgicky smutným nádechem, cítíte to nadšení a sílu, že si s chutí zanotujete spolu s kapelou. Tak podmanivé melodie Dan dlouho nesložil. Je úžasné opět slyšet takové ty začernalé náladovky jako v dobách debutu nebo možná lehce i Edge of Sanity, jen v křehčí podobě. Zároveň ani na sekundu neodbočí s rockového hájemství, pro Nightingale typické." Více v Garmfrostově recenzi.
4. Triptykon - Melana Chasmata // ochutnávka
"Melana Chasmata" je solidní jistotou. Slyšíme Fischera, jak exceluje svou ponurostí a rozmetává nejbližší okolí. Není to o doomu, gotickém chrámování, post-thrashingu ani zvráceném heavy metalu. Je to o pocitu, o blízkém setkání s maximální tmou. O tom, co všechno s sebou může nést. O chmurách a beznaději v intenzivně podané péči o každý tón. Ty jsou všechny vyzdobeny nebývalým úsilím od lidí, kteří prostě musí žít při zhasnutých lampičkách svých podkrovních garsonek a zírat noc co noc na měsíc." Více ve Victimerově recenzi.
5. Abigor - Leytmotif Luzifer // ochutnávka
"Abigor na novince posouvají své černé umění ještě blíž samotnému Pánu zkázonosných labyrintů tmy a věčných pokušení. Ve jménu poměrně složitých, z propracovaně avandgardního oparu ušitých kompozic, které se dmou velkou silou a sebevědomím. Myslet si, že tahle deska nemá slabinu, znamená vědět. Slabinou se po jejím poslechu cítí jedinec sám, kdy si začíná nervózně všímat svých chyb a úzkoprsích rozhodnutí. Definice zla, chrám Jeho pohostinosti. Nejlepší kázání tohoto roku." Více ve Victimerově recenzi.
6. Lux Occulta - Kołysanki // ochutnávka
"Kołysanki" je vším, jen ne standardní nahrávkou. Je to album, které hladí, bolí a mluví několika jazyky. Od starých zpívánek po současnou modernu. Od jazzových libůstek po navztekané tiky krákajících havranů pobíhajících po pokoji. Ne, nechtěl bych tam bydlet. Ovšem ano, jsem nadšený. Lux Occulta excelují. Návrat, který jsme nečekali ve všech směrech se proměnil v neutuchající pocit přítomnosti něčeho velmi výjimečného." Více ve Victimerově recenzi.
7. Nightbringer - Ego Dominus Tuus // ochutnávka
"Nightbringer dali vzniknout nahrávce, která se zprvu nemusí jevit jako nějaký bořič hranic, ovšem její struktura je natolik složitá, že při další analýze odhaluje netušené. Velkou sílou jsou jednoznačně kytarové práce. Jejich způsob nabalování vrstev se podobá dětské aktivitě při zimních radovánkách vně budov. Nemyslím zrovna focení a následnému sdílení selfíček na vleku, ale zábavnou stavbu sněhuláka. Snad každý ho stavěl, tak snad každý ví, jak se taková sněhová koule vyrábí. Podobně totiž přistupuje i kapela ke svým kytarovým plochám. Lze najít vynikající nápady hrající prim dané pasáže i nenápadné doplňky v pozadí, které tím podtrhují vážnost momentu. Ano, je to složitější dílo, ovšem žádné avantgardní postupy, nebo plejáda kudrlin z konzervatoře kytarové školy." Více v Bhutově recenzi.
8. The War On Drugs - Lost In The Dream // ochutnávka
"Oproti tři roky staré „Slave Ambient“ je cítit citelný posun v tvůrčí jistotě, skladby na „Lost in the Dream“ jsou rozkročené více ze široka, mají propracovanější a nápaditější aranže a především díky skvělé rytmice výrazně lepší spád. Přitom není nic překombinované a zbytečně složité, nehraje se ani na přeslazenou podlézavost, ani na snahu přijít s něčím revolučně novým. (...) Měl-li bych desku vystihnout jedním slovem, byla by to uvolněnost." Více v recenzi Jirky D.
9. Sólstafir – Ótta // ochutnávka
""Ótta“ přirozeně navazuje na svoje předchůdce s dalším opuštěním ostrých hran a metalové minulosti. Je o hodně melancholičtější a hráčsky i skladatelsky vyspělejší. I zde existují protipóly hrubších kytar a éterických ploch, ve kterých se víc než dřív dává hodně prostoru ambientním náladám. Moje tvrzení by ale bylo poloviční a zavádějící. Pánové pracují s atmosférou a gradací, takže protipóly, o kterých jsem mluvil, neexistují formou jedna skladba tvrdší, druhá jemnější, jak tomu bylo právě na starších albech. Jsou schopní si takto hrát na ploše jednoho songu." Více v Garmfrostově recenzi.
10. Robert Plant and The Sensational Space Shifters - Lullaby And… The Ceaseless Roar // ochutnávka
"Klid, rozvaha a sázka na intuitivní přirozenost. Zostřený výraz přichází ke slovu jen v nezbytně nutných dávkách, přičemž ani na okamžik nenarušuje konzistentní auru nedotknutelné napozemskosti. Povětšinou volně se linoucí pasáže nechávají dostatečný prostor pro decentní realizaci The Sensational Space Shifters, jež ovšem nerozevírá nůžky mezi protagonistou a jeho doprovodným bandem. Celek tak působí velmi kompaktním, nerozháraným dojmem. Čistě, bez zbytečně rozmáchlých gest a megalomanských nesmyslností. Krásné, nestrojené, poutavé…" Více v Davidově recenzi.
Jirka D. //
Top roku
The War On Drugs - Lost In The Dream //
Album do nepohody a lék na všechny trable. Pro mě číslo jedna.
Opeth - Pale Communion //
Manes - Be All End All //
Další dvě alba nechávám bez pořadí, obě mě svým způsobem naplňují, ale každé trochu jinak. Opeth rostou ve velmi zajímavou kapelu, kterou je radost sledovat, Manes naproti tomu dospět evidentně nehodlají a věci si stále dělají po svém. Obojí je skvělé, obojí má pro mě svou hodnotu.
Greenleaf - Trails & Passes //
Transatlantic - Kaleidoscope //
Kamchatka - The Search Goes On //
Les Claypool’s Duo De Twang - Four Foot Shack //
Pink Floyd - The Endles River //
Thee Maldoror Kollective - Knownothingism //
Za první trojicí nahrávek jich pokračuje ještě pár a většinu z nich spojuje radost z hudby a na první pohled možná i nenápadnost. Mezi velká jména nepatří ani Greenleaf, kteří svůj stoner rock válí s překvapující lehkostí, ani Kamchatka, kteří letitou hardrockovou káru tlačí skromě, ale s obrovským entuziasmem. O Shellac se už něco napsalo a jejich novinka do jejich diskografie tak nějak zapadá; přesto je výborná. Na opačných koncích provazu táhnou Transatlantic a Claypoolovo Duo De Twang - první rockují ve velkém a pro velké kluky, druzí vypli proud a u táboráku halekají směrem k lesu. Thee Maldoror Kollective je zatěžko uchopit, ale vydržíme spolu dlouho. A Pink Floyd jsou Pink Floyd. Mám je rád.
Anti-top roku
Zklamání a alb, se kterými jsme se nepotkali, bylo hodně a možná ještě o něco víc. Jmenovat je nemá smysl, neb zapomínám, co jsem dělal minulý týden, natož co jsem poslouchal před půl rokem, nota bene když se mi to nelíbilo. Nechávám je jiným, těch deset zmíněných výše mi pro tento rok stačí a přidám k nim jen něco málo (Primus, Roberta Planta, Gazpacho, YOB...). Další zklamání je více méně osobní, a to stále menší ochota chodit na koncerty. Zakouřené kluby a kvalita zvuku přímo úměrná nedoslýchavosti zvukaře mě motivují stále méně.
Victimer //
Top roku
Lux Occulta - Kołysanki //
Spi děťátko spi, hezké avantgardní sny. Album roku, bez debat!
Abigor - Leytmotif Luzifer //
Hrdý a nekopromisní majestát, nejlepší black metal roku 2014.
Manes - Be All End All //
Jemné, hebké na omak, ale pořád podivínské a svinsky neuchopitelné.
Opeth - Pale Communion //
Minulá alba jen načrtla, co Pale Communion beze zbytku potvrzuje.
Křehká hudba s křehkou duší a podzimně folklórním přemítáním.
The War On Drugs - Lost In The Dream //
Geniálně rockující jednotka ve vší lehkosti a přemýšlivé samozřejmosti.
Bigbít na sto způsobů, s pravidly i bez. Silná závislost.
Posun přesně dle mého gusta k masové masitosti.
Nightingale - Retribution //
Sladký návrat mistrů rockového nadhledu voní hezky.
Röyksopp - The Inevitable End //
Kabaret popu, severského naturelu a druhá nejlepší elektronika letoška.
Mark Lanegan - Phantom Radio //
The Great Old Ones - Tekeli-Li //
Wovenhand - Refractory Obdurate //
Scott Walker + Sunn O))) - Soused //
Front Line Assembly - Echoes //
Sólstafir - Ótta //
Earth - Primitive And Deadly //
The Afghan Whigs - Do to the Beast //
Mark Lanegan hledí ze začouzené hospy, kde se vykašlal na live produkci a hrne své moderní blues skrze radio a The Great Old Ones vyvalili před barák obrovský balvan, který minule ne a ne projít přes dveře. Je to kusanec. Nezávisle na Laneganovi čadí ve vedlejším baru svoje songy Wovenhand, aby ještě kousek dál ve zkušebně kazil věkový průměr hochům ze Sunn O))) stárnoucí elegán Scott Walker. A že celá ulice rezonuje nesouměrným zvukovým balastem, to dokazuje hypnotická sovička Nadja, ke které doléhají elektronická echa Front Line Assembly, jenž je montují do éteru ve velké pohodě. Komu je už z toho hluku blbě, jde se projít na molo. Kousek dál u moře stojí stařec a naslouchá tichým vlnám oceánu, do kterých šeptají své jemné kouzlo Sólstafir, aby přitom úplně nezapomněli na své já a těsně utekli před valícím se kamením nekomplikovaných Earth. Ale dost bylo přírody, cesta zpět vede zpátky přes barové aroma. Nakonec ještě dáme pár panáků s The Afghan Whigs, protože ti taky došli včas.
Anti-top roku
Wolves In The Throne Room - Celestite //
Foo Fighters - Sonic Highways //
Pink Floyd - The Endless River //
Agalloch - The Serpent And The Sphere //
Anaal Nathrakh - Desideratum //
První album beru jako opravdovou zbytečnost, u dalších jsem se dlouho rozmýšlel, ale zkrátka mne jejich přínos minul.
Postupná duševní likvidace nerovnoměrným pracovním vypětím, trend je holt trend... //
Sarapis //
Top roku
Manes - Be All End All //
Má chvála není jiná než od kolegů. Výjimečnost nahrávky byla poznat hned po prvním přičichnutí. Dosud čichám často...
Threshold - For The Journey //
Vše precizní, přitom ne studené, ale s teplotou lidského těla. Další z řady výborných desek britských progresivistů.
Septic Flesh - Titan //
Pokud majestátní symfonický metal, tak klidně takto. Žánrově bezchybná nahrávka, vše na svém místě a kapela ve skvělé formě.
Morowe - S //
Polští podivíni s originální majstrštychem.
Lux Occulta - Kołysanki //
Ještě podivnější polští podivíni s ještě bláznivějším opusem. No bláznivějším...spíš pěkně mrazivým.
Cynic - Kindly Bent To Free Us //
Prvotřídní představení progresivního rocku/metalu. Berte Cynic jako rockové těleso a napůl je vyhráno.
Grand Magus - Triumph & Power //
Primitivní heavy metalové riffy v hymnách, které zabírají krátce po požití a závislost je na světě ani nemrknete.
Job For A Cowboy - Sun Eater //
Pro mě velké překvapení! Šťavňatý progresivní death je úplně něco jiného než kovbojové dosud předváděli a díky této metamorfóze vzniklo výjimečné album.
Nightbringer - Ego Dominus Tuus //
Mám výhrady ke zvuku a místy naivním jednostrunným melodiím, ale pozitiva ZÁSADNĚ převažují nad negativy. Výjimečná nahrávka blackmetalu nejen za rok 2014.
Riot V - Unleash The Fire //
Překvapení zpoza oceánu. Mark Reale musí být na své kumpány hrdý, tolik výborných skladeb na jednom albu není v heavy/speed metalu samozřejmostí. Žádná vata, palec hore!
Nightingale - Retribution //
Pro mě nečekaný klenot žánru AOR. Snové album ze Švédska se spoustou krásných melodických písniček. Swanövci jsou frajeři.
Sólstafir - Ótta //
Není to úplně ono v podání Sólstafir, ale pořád je na albu co objevovat. Některé skladby jsou slabší, ale zbytek má sílu jako vždy. I proto nemohu "Ótta" opomenout.
Hail Spirit Noir - Oi Magoi //
Tito Řekové tu jsou s odřenýma ušima. Část alba mě trochu nudí, část je excelentní. Zatím se držím a nepřeskakuji. Mám tušení, že někde vespod je ďábel, který si se mnou zahrává schválně. Chci ho chytit a prozřít.
Anti-top roku
Sanctuary - The Year The Sun Died //
Očekávání bylo velké, výsledek je nemastný neslaný.
Evergrey - Hymns For The Broken //
Nemůžu si pomoct, při poslechu mám občas nutkání pohlédnout na imaginární hodinky na ruce. Chtělo by to zase po letech přitlačit na pilu...a hlavně ji předtím pořádně nabrousit.
Bhut //
Top roku
Manes - Be All End All //
Thee Maldoror Kollective - Knownothingism //
Lux Occulta - Kołysanki //
Krom toho mi v uších uvízly následující perly řazené abecedně.
Abigor - Leytmotif Luzifer //
Nápaditý black metal nemající obdoby.
Pestrá paleta rockové rozmanitosti.
DEOAG - Tour De Anal //
Z řad grindu je tohle pravá lahůdka.
Ikon - Everyone, Everything, Everywhere Ends //
Gothic rock takový, jaký mám nejraději.
Infection Code - La Dittatura Del Rumore //
Těžko uvěřitelné a uchopitelné dílo plné vynikajících nápadů.
Sice EP, za to mistrovský kus.
IXXI - Skulls ‘N’ Dust //
Nenáročné a podbízivé ve správném slova smyslu.
Legenda, jejíž krůčky postrádají chybičku.
zhudebněná trýzeň a bolest.
Nightbringer - Ego Dominus Tuus //
magický black metal silné tonáže.
Nemilosrdně zlé a snad i nukleárně bestiální.
Satanic Warmaster - Fimbulwinter //
Vzpomínky na starou školu.
Novátorství a nadhled v rukou chmuru.
Triptykon - Melana Chasmata //
Tak, jako se obdivují umělecká díla i já obdivuji tuto nahrávku.
Bizarně geniální.
Obskurní, vleklé, protivné a návykové.
Yob - Clearing The Path To Ascend //
I tohle dokázalo zapůsobit.
††† - ††† //
Kompilát dobrých nápadů.
Dobré pocity a vzpomínky ve mne zakořenily zejména díky několika velice povedeným koncertům. Mohu jmenovat namátkově Phantoms Of Pilsen, Chaos Is Coming Tour, Inter Arma, Dragged Into Sunlight, Fili Diaboli tour a mraky dalších. Samozřejmě mne těší i pocit z dobře odvedené práce na Godless Night 2.
Dalším hudebním pozitivem je má pomaloučku rostoucí sbírka CD, ale i LP a MC. Tu pomáhají rozšířit především distra na koncertech, ale také výborné tuzemské shopy jako Music Records nebo Magick Musick.
Rapidní nárůst minipivovarů mi činí stejně velkou radost, jako dobrá muzika. Letos se jich urodilo opravdu hodně a pokud bych měl sesmolit nějakou bilanci, byl by to určitě zajímavý seznam. Tělo i ducha příjemně osvěžil například pivovar Všerad, Kocour, Antoš, Sušický pivovar, Třebíč, Nomád, Letiny a mnoho, mnoho dalších
Anti-top roku
Já opravdu nerad poukazuji na špatné věci, ale je dobré o nich mluvit a ještě lepší je se jim vyvarovat. Jenže, někdy člověk přichází s dobrým úmyslem a dostane těžkou podpásovku, jako tomu letos bylo právě s Anaal Nathrakh nebo Wolves In The Throne Room. Co určitě nestojí ani za komentář je třeba počin kapely Semargl, jejichž vize je mi zcela utajena a jen nechápavě kroutím hlavou. Zklamání mi rovněž přineslo dílo od Behemoth (ačkoliv tady o žádné překvapení ani nejde). A pak několik dalších, které jsem stačil zapomenout a smazat.
Další špatné věci roku 2014? Spíš než špatné věci, bych to nazval smutnými. Jsou to určitě jistá úmrtí, bez kterých se bohužel neobejdeme ani v hudebním světě. Pak je to mrzutá návštěvnost koncertů a celková podpora kapel. Určitě bych mohl věnovat prostor i dění nad rámec, jako je situace na Ukrajině a v Rusku, jenže do oněch věcí nevidím a upřímně jim ani nerozumím. Smutně na mne působí i promítání politických verdiktů do hudby jako takové, což je mnohdy zbytečně svazující.
Někam úplně bokem bych postavil díla, na která dosud nedokážu odpověďět. Jejich studie si žádá delšího času a nejsem s to vyřknout konečný názor okamžitě. Je to jakési území nikoho, kdy ani nejde o průměr ani o příslušnost k negaci, či pozitivu. Zkrátka čistý list. Zkoumat tyto věci ještě chvíli budu a teprve později budu schopen říct, jak to na mne celé působí. Na mysli momentálně mám počiny od Pink Floyd, Opeth, Sólstafir, Agalloch a další...
Sorgh //
Top roku
Manes - Be All End All //
Opeth - Pale Communion //
Robert Plant - Lullaby And… The Ceaseless Roar //
Philm - Fire From The Evening Sun //
Cynic - Kindly Bent To Free Us //
Nightingale - Retribution //
Crowbar - Symmetry In Black //
Agalloch - The Serpent And The Sphere //
Thanatos - Global Purification //
Koncert Opeth v Praze //
Beskydský pivovárek a jeho produkty //
Anti-top roku
Buranství a netolerance společnosti, nálada jde do kelu //
Ruadek
Top roku
Robert Plant - Lullaby And… The Ceaseless Roar //
Moje nejvýše položená deska roku si své místo zasloužila z prostého důvodu - stojí za ní člověk, který by už nemusel nikomu nic dokazovat a lidé by ho opěvovali i po jeho smrti. On však skládá desky hodné obdivu. Inspirativní a nadčasové. A právě takovou je i jeho aktuální dílo.
Empyrium - The Turn of the Tides //
Zvláštně křehká a náladová deska, která nesází na neotřelé postupy ani se nesnaží o návrat ke kořenům. Návrat mistrů temnoty a smutku je velkolepý, jakkoli se tohle tvrzení na první poslech nemusí zdát pravdivé. Deska je pro mne vším tím, co jsem na Empyrium obdivoval, v krystalicky čisté podobě bez rušivých elementů.
Delta Spirit - Into the Wide //
Indie rockové překvapení, kde co skladba, to silně napsaná píseň. A sází to tam jednu za druhou. Album co jednoduše baví a nutí k poslechu stále dokola - kdy jsem vlastně takhle hodně protáčel nějakou desku? Nevzpomenu si. Složitých věcí na mnoho poslechů je hodně, těch “nezávazných” a silných hodně málo. Tohle mě naplňuje radostí ze života, což je něco, co by hudba měla dokázat a tahle to fakt umí.
Ne Obliviscaris - Citadel //
Čtvrtý přímý zásah tohoto roku, který jsem nečekal. Úžasně promakaná esence extrémního metalu, jakou si nechám líbit. Oproti tunám stejně znějících produkcí je tu kapela, která i na druhém počinu dokazuje, že lze být originální a hrát ty věci jinak. Žádná orchestrální pompa ani koupání se v černotě na dva akordy ale komplexní dílo třech skladbách, ve kterých to žije vlastním životem.
Manes - Be All End All //
Devin Townsend - Z2 //
Watter - This World //
Nightingale - Retribution //
Einherjer - Av Oss, For Oss //
Solstafir - Otta //
The War on Drugs - Lost in the Dream //
Fallujah - The Flesh Prevails //
Killer Be Killed - Killer Be Killed //
Triptykon - Melana Chasmata //
Anathema - Distant Satellites //
Lowercase Noises - This is for Our Sins //
Kamchatka - The Search Goes On //
Greenleaf - Trails and Passes //
††† - ††† //
First Aid Kit - Stay Gold //
Manes elektronicky, Devin hitově a trochu nečekaně, Watter poklidně, Nightingale v retru bez potřeby svetru. Výborně a na úrovni. Einherjer jako noha namočená v Odinově lázni, Solstafir překvapivě křehce. The War On Drugs jedno velké překvapení, Fallujah předvedli jízdu do nebe, Killer Be Killed mi oživili zájem o čistý thrashový nátěr, co nenávidí všechny a všechno. Naopak Triptykon mě zhypnotizovali v tmavém pokoji a Anathema mě z něj za ucho vytáhla. Jen té lásky tam bylo trochu příliš. Lowercase Noises bylo naopak o smrti, svým způsobem ze sobeckosti. Že milování může mít podobu rozverné kovadliny, o tom mě přesvědčili romantici Combichrist a Kamchatka mě ujistila o tom, že pátrání pokračuje dál. To mi spadl kámen ze srdce. A když už jsme u toho kamení, i Greenleaf ví, z čeho to pramení. S křížkem po funuse přišli Crosses, WT nevyděsili svou Hydrou a tím, kdo pohladil svým severským způsobem, byly ségry z Lékárničky. A to sakra vůbec není na tak krátký časový úsek, jako je rok, málo, no ne!?
Anti-top roku
Lacuna Coil - Broken Crown Halo //
Primordial - Where Greater Men Have Fallen //
Xerath - III //
A byly i průsery. Z těchto čtyřech bych to ale na vyložený průser viděl jen s prvně a nejvýše jmenovanou kapelou, ostatní spíše lehce zklamali. Lehkých zklamání, krátkých románků a letmých polibků bylo tento rok nepočítaně, hudební tvořivost se prostě kroutí jako had a ne všichni se mi dokázali strefit do vkusu. A ne všichni dokázali udělat díla, která by něco skutečně dokázala. A přitom si myslím, že k tomu mnohdy stačí málo...
Potřeba některých lidí zahulit si v přeplněném klubu na koncertu //
I nadále je valná většina koncertů zvukově příšerná //
Bodin //
Nebylo absolutně v mých silách naposlouchat veškerá alba, která letos vyšla. Ale i tak se mi nashromáždilo dostatek nahrávek, které mě oslovily. Některé méně, některé více. Pár mě jich dokonce přibylo i do CD sbírky, většinu jsem si (jako většina z vás) archivoval v digitálním formátu.
Top roku
Triptykon - Melana Chasmata //
Killer Be Killed - Killer Be Killed //
Manes - Be All End All //
Kauan - Muistumia //
Opeth - Pale Communion //
Mastodon - Once More’ Round the Sun //
Yob - Clearing the Path to Ascend //
Electric Wizard - Time to Die //
Necrophagia - WhiteWorm Cathedral //
Sólstafir - Otta //
Ophis - Abhorrence in Opulence //
Entombed A.D. - Back to the Front //
Clouds - Doilu //
Blut aus Nord - Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry //
Bloodbath - Grand Morbid Funeral //
At the Gates - At War with Reality //
Myrkur - Myrkur //
Cannibal Corpse - A Skeletal Domain //
Anathema - Distant Satellites //
Mayhem - Esoteric Warfare //
Lux Occulta - Kołysanki //
Primordial - Where Greater Men Have Fallen //
Incantation - Dirges of Elysium //
Devin Townsend - Z2 //
Anti-top roku
Některá alba byla pro mne vyloženým zklamáním, některá našla jen větší míru nepochopení.
Wolves in the Throne Room - Celestite //
Burzum - The Ways of Yore //
Obituary - Inked in Blood //
Pink Floyd - The Endless River //
Dále bych napsal asi jedinou věc: nespokojenost sám se sebou. Očekával jsem od sebe více útěků do přírody a více návštěv koncertů //
Garmfrost //
Top roku
Nightingale - Retribution //
Silné, podmanivé je nové album švédských Nightingale. Zaryje se vám pod kůži že nemáte šanci uniknout. Rockový drive se zde pojí s artovou poetikou, nadšený zápal s melancholickou podstatou.
Nightbringer - Ego Dominus Tuus //
Kdyby nevyšlo Retribution, je Ego Dominus Tuus jasnou jedničkou vydaných alb v roce 2014. Geniální kompozice, absolutní nátlak a uvěřitelná magická hloubka dělá z této fošny unikát. Navíc se hezky poslouchá.
Thy Darkened Shade - Liber Lvcifer I: Khem Sedjet //
Na black metalovém kolbišti letos vyšlo vícero zásadních počinů. Mezi ně patří i novinka řeckých okultistů Liber Lvcifer I: Khem Sedjet. Pevně věřím, že se toto dílo také zařadí mezi ta alba, na která se bude vzpomínat i po letech a čerpat z něho. Moderní black metalová škola se zde pojí s rituálními nápěvy či ambientními vstupy. Připomeňme i thrashový odér a máme představu, o čem že je Thy Darkened Shade.
Opeth - Pale Communion //
Opeth se krásně usadil v novém kabátě. Retro rockový ohoz pánům opravdu sluší. Deska je silná od začátku do konce a ta rytmika, ta rytmika...
Reverorum ib Malacht - De Mysteriis dom Christii (všechny verze) //
Křesťanská esoterika může být řádně temná. Když ji pojmou po svém black metaloví umělci a spracují ji v monumentálním duchu, vetknou jí důvěryhodnost a nedozírnou hloubku, není co řešit. Ambient, black či úplně něco jiného?
Teitanblood - Death //
U těchto smrtonošů se asi nedá mluvit o geniálním muzikanství, ale děsivě zlá smrt, protkaná jejich novinkou vykonala na mě dílo zkázy, které zřejmě nehodla skončit.
Blut Aus Nord - Memoria Vetusta III //
Byť není Memoria trojka nejlepším dílem BAN, pořád se jedná o dílo natolik zásadní, že není možné se mu vyhnout a nepodlehnout mu. Krásné melodie i obal mi nedají spát.
Abigor - Leytmotif Luzifer //
Jak se ze začátku zdálo, že je novinka Abigor geniální, ukázalo se, že je to pravda. Absolutně sebevědomý, nepřístupný a promakaný black metal s misantropickou atmosférou je možný i dnes. Je úžasné, kterak může takto letitá legenda neustále držet pařát na tepu scény.
Empyrium - The Turn of the Tides //
Húúú, neustále se chvěju pod nátlakem neuvěřitelně podmanivých melodií. Myslel jsem, že Empyrium řekli vše podstatné už v devadesátých letech a oni takto. Nesložili nic, co by jsme už neslyšeli a přitom zní tak krásně neokoukaně. Trochu metal, víc písničkářství a ještě víc poezie.
The Great Old Ones - Tekeli-li //
Slyšíte hučení větru mezi hřebeny skal? Cítíte mráz, který vám sežere útroby? Četli jsem Lovecrafta a chcete slyšet poutavý black metalový soundtrack? Tekeli-li vám to nabídne. Epické vyprávění se neomezuje jen na black metal, najdeme zde toho daleko víc a výsledek zní opravdu za to!
Pink Floyd - The Endless River //
Masters Hammer - Vagus Vetus //
Incantation - Dirges of Elysium //
Silný závěr roku na knižním trhu (nové knihy má V. Cílek, J.Červenák, na světě je nový Zaklínač!!!) //
Hellfast Attack 2014
Anti-top roku
Massacre - Back from the Beyond //
Nečekal jsem žádný zázrak. Spíš jsem se těšil na obyčejný death metal staré školy od kapely, kterou jsem kdysi žral. A ona je to nuda jak BRNO!
Nefandus patří mezi významné pojmy black metalové scény a proto není možné beze slov tak slabé dílo. Velké zklamání!
In Flames - Siren Charms //
Jak já jejich desky miloval! Ještě minulá byla víc než slušná, byť žánrově mi už nebyla nijak blízká. Letošní nadílka Siren Charms je ovšem blatíčko, sajrajt a já nevím co. Absolutní nedostatek nosného nápadu, či silnějšího momentu. Balast a zbytečnost! Doufám, že další album bude lepší.
Michal Z. //
Top roku
California Breed - California Breed //
Grand Magus - Triumph & Power //
Triptykon - Melana Chasmata //
Overkill - White Devil Armory //
Opeth - Pale Communion //
Zombie Frogs - Awaken //
Mustasch - Thank You for the Demon //
From Hell - Ascent from Hell //
Anti-top roku
Iced Earth - Plagues Of Babylon //
Judas Priest - Redeemer of Souls //
Mold
Top roku
Eskhaton - Worship Death //
Propracované a nadčasové album, které dává průměru tvářícímu se jako nadprůměr smrtelnou ránu na solar.
Abigor - Leytmotif Luzifer //
Chrám umění, který zkoušku času s největší pravděpodobností ustojí.
Nightbringer - Ego Dominus Tuus //
Podobně jako Abigor vystavěli Nightbringer z tónů uchvacující chrám.
Triptykon - Melana Chasmata //
Vitální nahrávka zasahující až ke kořenům a zároveň nezastavitelně plující temnotou vpřed.
Tortorum - Katabasis //
Možná hudebně nepříliš výjimečná nahrávka, nicméně svým duchem a atmosférou jedinečná záležitost povyšující hudbu samotnou o nejméně jednu úroveň výš.
Gigan - Multi-Dimensional Fractal Sorcery and Super Science //
Mimozemský sci-fi tech metal extrém odkudsi z hlubin.
Impetuous Ritual - Unholy Congregation of Hypocritical Ambivalence //
Aneb jedna z hran krajnosti, kam lze ještě s death metalem zajít a udržet stylovou estetiku a podstatu při životě. Jako v případě alba Eskhaton, málokdo tohle dokáže.
Phobocosm - Deprived //
Novinka Phobocosm se řadí k nahrávkám, které jsem nestihl naposlouchat tak, jak bych chtěl, proto jí náleží něco jako divoká karta. Deprived v mých uších pěkně zajiskřilo a rozhodně se zdá být příslibem.
Live top
Centurian, Ulcerate //
Anti-top roku
Nevkus a póza //
Roční bilance na Echoes
Redaktorské ozvěny - říjen 2015
Redaktorské ozvěny - duben 2015
Redaktorské ozvěny - březen 2015
Echa v barvách CZ scény 08
Redaktorské ozvěny - červen 2019
Nedělní poslech 46
Nedělní poslech 39
Loudness War // další ztráty
Nedělní poslech 7
Nedělní poslech 31
Redaktorské ozvěny - srpen 2020
Ozvěnový čtyřlístek Creative Eclipse PR 6
Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
17.4.2024Z nové společné desky Pačesse a Báry Basikové vzešel videoklip ke skladbě Vlk mezi vrbami, který můžete shlédnout ZDE. Celou desku nazvanou Katechismu...
15.4.2024Netradiční domácí projekt Fuj Kluk zveřejnil nové video ke skladbě Pod drnem - sledujte ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.