Článek: Nedělní poslech 120

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 120

Garmfrost26.1.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme americké Tryptamyne a jejich eponymní EP.

Dobrou chuť, pokud právě obědváte a vy ostatní se pohodlně posaďte. Poslední lednovou neděli jsme si pro vás připravili malou chuťovku v podobě kratičkého eponymního EP mladého úderného tria z Los Angeles Tryptamyne. Všechny členy pojí fungování v bezvýznamných smečkách jako Marburg nebo Doctor Professor, které stejně jako Tryptamyne holdují technickému death/grindu. Kluci evidentně nejsou spokojeni se stavem dřívějších kapel, a proto rozjeli další projekt, tentokrát rozdováděnější a odvážnější než zmíněné bandy.

Bratři Doddové s kamarádem Pruzenskym svoji hudbu na oficiálním facebookovém profilu popisují jako technický avantgardní apoplektický (ať už je to, co chce - hehe) jazz grind blackened crossover obliterační metal s nádechem citronu a extra marinovanou omáčkou. Vše podané s bílým vínem. A přesně tak mi kratičké eponymní EP s délkou sotva třináct minut připadne. Všechny čtyři šílenosti jsou však natolik chytlavé, že si je pouštím pořád dokola. Jsem starý cvok, co obdivuje žánrové jistoty, ale i jejich nabourávání. Tryptamyne jistoty boří a přestavují. Mixují extrémní krátké řezby se stylem bossa nova podané progresivními prstolamy. Kluci své nástroje bravurně ovládají. Obdivuhodně roubují na krkolomně mohutné stavby intimní atmosféru a chytlavé melodie. I pěvecky jsou pestří. Do prasečího ryku napasují melodické vokály se samozřejmostí starých pardálů.

Budu doufat, že Tryptamyne není dalším výkřikem do tmy a že se dočkáme další nahrávky, která bude stejně bláznivá a výtečná jako tohle kratičké EP. Nedělní povídání zakončím prázdným konstatováním, že pokud budou existovat podobné nahrávky mladé krve, nemám o vývoj extrémní zábavy strach.

Kapela: Tryptamyne
Album: Tryptamyne
Styl: avantgarde/technical death/grind
Vydáno: 2019
Země: USA
Vydavatel: Vargheist Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Mike Pruzensky – baskytara, kytary, doprovodný zpěv

Timmy Dodd – bicí

Brad Dodd – zpěv, perkuse

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 4.3.20 3:26

Rozumíme si velice, je to vaše věc a já si o tom můžu myslet cokoliv, což nemusí nutně znamenat, že si myslím opak, jak předpokládáš. Tu výtku TT-ho ohledně zvuku a masteru pro LP jsem směřoval k faktickým otázkám. Dvě, tři stručný odpovědi a bylo by bývalo hotovo. Triumvirát TT svého času doporučoval, ale bylo by fakt divný, kdyby si ujel i na Ascetic. Všechno je jak má, myslím. K tomu vnímání zvuku. Napsal jsi "nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu ... pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky" — přesně přes tohle "pocitový" relativizování (DR) vnímání zvuku dojde k tomu, že je někdo schopnej pustit ven nahrávky, co zní přesně jak by neměly...ehm. Ještě, že lidi jako Jirka publikují fakta a nepíšou čistě jen o pocitech. K Devourment - slušně odvedenej špatnej standard. Mj. dvě skladby na Budhovi mají stejný DR jako Devourment. Vy fakt nejste žádní Floydi. :)