Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 125

Nedělní poslech 125

Sorgh29.3.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme syrský projekt Ambrotype, který se syrsky vůbec netváří.

Není žádnou vzácností, že se objevují nahrávky z pro nás exotických krajů, jako je východní Asie nebo oblast Levanty. Tyto kapely do své tvorby často logicky zahrnují tamní folklór a my tak můžeme nahlédnout do kultury dané země. Ještě jsem však neměl tu čest slyšet žádnou kapelu ze Sýrie.


Ambrotype je projekt chlapíka jménem Adel Saflou, který pochází ze syrského Allepa. Tohle město si prošlo krutým obdobím války, která trvá už od roku 2011 a situace se pořád nevyvíjí k dobrému konci. Takže kdoví, jak to tam teď vypadá. Nicméně v roce 2015 vyšlo Ambrotype debutní a zatím jediné album The Revelations, které posluchači mohli zachytit asi jen náhodou.

 

Byla by škoda jej minout, protože dosahuje jistých kvalit a nečekaných forem. Překvapuje, že se v něm prakticky neobjevuje žádné exotické fluidum, ani stopa po lidovém umění či historickém pozadí. Adel se shlédl v západním pojetí death metalu, kterému roubuje řadu melodických odnoží. Hodně využívá akustickou kytaru, jejíž brnkání s hučením větru v pozadí může vyvolat představu noční, prázdné pouště, ale není to jediná možnost výkladu.

 

Spousta klidných momentů s melodickým zpěvem dokáže chytit za srdce, protože Adel má příjemný, lehce zastřený hlas. Umí jej dobře použít i na druhé straně spektra, když nástroje zaryčí k útoku a zasněná elegance se promění v brutální scenérii zkázy. Hodně to připomíná nahrávky staršího data, kdy zvuk nebyl tak dobře čitelný, hučel a všechno jakoby se dělo v hlubinách zemských. Napadají mě Edge Of Sanity nebo In Mourning. Současně je cítit novátorský pohled a snaha otevřít deathmetalovou kobku artovým pokusům. V těchto progresivních pasážích je pak možné vzpomenout na Death nebo třeba Opeth. Tato různorodost je tahákem, který by může mnohé spoutat. Hlavně mě překvapilo, že hudební cítění tohoto typu nacházím zrovna v Sýrii. Prozatím má Ambrotype status aktivní kapely, tak se snad dočkáme nového díla.

 


Kapela: Ambrotype
Album: The Revelations
Styl: prog / death metal
Vydáno: 6/2015
Země: Sýrie
Vydavatel: vlastní vydání
Odkazy: Soundcloud, Youtube

 

Sestava:
Adel Saflou - zpěv, kytara, basa, klávesy

 

hosté:
Rafi Fakes - programování bicích, kytara
Jawdat Al-Atasi - kytara
Rudi Messiah - kytara



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 2.4.19 9:00

Tak jsem to včera projel a... Překvapila mě porce death metalu u Jirky, kde mě hodně potěšili Entombed. Apollyon Son zní fakt divně, ale tuhle sondu musím zkusit. Malignant Eternal taky tak. Aoratos je pecka jako kráva, včera jsem tu desku musel znova celou projet. Černý kov si hodlám koupit. Alastis neznám a prozkouším je. Obal The Sins Of Thy Beloved je čajíček :) Z tohoto období mě vždycky dostalo Vempire od skřivánků Cradle Of Filth, jinak Impia Symphonia od Besatt vládne :D Zed Yago zní dobře, hodně mi to připomnělo Warlock. Rammstein mě vždycky bavili a Manson taky, tam vládne možná nostalgie a nejedna vzpomínka, ale mám je rád. Swans jsem nepochopil, možná bych potřeboval návod. Tam to mám moc těžké. System of a Down a Linkin Park je soundtrack k pubertě. Zmíněná alba znám absolutně z paměti, pozpátku i vzhůru nohama. Zrovna Toxicity jsem toho času nahrával své blonďaté lásce hned za Fallen od Evanescence, aby měla lepší rozhled :D No a Kauan jsou skvělý, hlavně díky tématu, o kterém jsem hodně bádal.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky