Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 129

Nedělní poslech 129

Sarapis24.5.2020
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Benighted in Sodom a jeho album Carrier of Poison Apples.

Dnešní výběr padl na umělce, který je v současnosti známý akorát tak dost na to, abyste si řekli, že je zbytečné ho napichovat na pátrající sosák Nedělního poslechu. Matron Thorn je už profláklá figurka, jehož práci má kdejaká černá duše ve sbírce, ale svou zásluhu na tom má především pořádný průraz s Ævangelist, zatímco zbylá tuna jeho aktivit je stále úhledně zabalená v šeru podzemí. A právě tam jsem dnes hrábl pro toxickou laskominu Carrier of Poison Apples, kterou Mr. Thorn upekl pod svým projektem Benighted in Sodom.

 

Kořeny projektu sahají až kamsi do roku 2006 a vpodstatě to znamená, že Benighted in Sodom je taková trvalka Thornova hudebního vyjadřování. Některé zdroje uvádí, že to někdy po roce 2012 bylo s projektem trochu nahnuté, ale při pohledu na diskografii BIS (to je aspoň zkratka!) by bylo proti přírodě říct, že se autor na nějakou dobu odmlčel. Do jaké míry se Thornova potence setkává s invencí však v širším kontextu říct nedokážu.

 

Nejnovější počin Carrier of Poison Apples vyšel v roce 2019 (pozor, neplést s albem Do Not Go Gently into That Good Night vydaném v témže roce - Garmfrost ví) pod peckovním labelem I, Voidhanger Records, kde už asi hoši pochopili, že s BIS je lepší být za dobře. Thorn je ve svém teritoriu pánem všeho a pro bolest i útěchu sahá, kdykoli se mu namane. Ledová tříšť proudí black metalovým jádrem, ale odevzdaný zpěv a rockový outfit navádí střelku k post punkovým a dark rockovým končinám. Mrazivé to není o nic míň. 

 

Hudba vyvolává stejně jako obal spoustu tísnivých asociací... hmm, je to jedovaté, je to obskurní a nemocné, ale chcete to. Efekty roztahují kytarám křídla a nejpozději v závěrečné Never Ever After nezbývá, než se rozletět k výšinám s nimi. Třešničkou je parádně zfetovaný cover Heart-Shaped Box od Nirvany. Zralé jablíčko s děravým svetrem dostalo tolik chemie pod slupku, až odpadlo hodně daleko od stromu. Zvedám a nabízím k zakousnutí.

 

 

 

Kapela: Benighted in Sodom
Album: Carrier of Poison Apples
Styl: black metal/dark rock
Vydáno: 12/2019
Země: USA, Finsko
Vydavatel: I, Voidhanger Records
Odkazy: bandcamp 1 // bandcamp 2 // facebook

 

Sestava:

Matron Thorn - všechno



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky