Článek: Nedělní poslech 130

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 130

Jirka D.28.6.2020

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Yune a její album Agog.

Popík. Je to asi první věc, co vás napadne při poslechu aktuální a podle všeho první desky dánské kapely Yune. A po pravdě to popík je. Na stránkách vydavatele se píše něco v tom smyslu, že se kapela inspirovala v marocké poušti, a to jak tematicky, tak zvukově. Co si pod tmím mám představit, tak úplně nevím, ale prý něco jako těžké kroky v písku. Pokud budete mít problém tenhle příměr pochopit a přetavit jej do hudební roviny, snad vás uklidní to, že jsem na tom úplně stejně.

Yune band

Pro mě je totiž deska v přímém kontrastu s promo řečmi lehká a odpočinková záležitost, která se vznáší jak na obláčku a byť v žádném případě nepředstavuje můj šálek čaje, její poslech si dokážu užít. Proč? Především díky nástrojové pestrosti a poměrně nápaditému využití syntezátorů, na kterých mnohdy stojí celé pasáže, v nichž jsou klasické rockové nástroje utopené jak v mlžném oparu. Připomene vám to pozdní Radiohead, tedy minimálně v období desky The King of Limbs, což ale samozřejmě chápu, že ne pro každého fanouška Radiohead musí být to nej období. Každopádně ta hravost tam je a budiž přičtena k duhu zatím docela mladé kapely.

Druhá věc podobná s u vedenou deskou britských kolegů je docela velká míra komprese finálního zvuku, která je poslechově dost nepříjemná. Asi chápu, že v touze po atraktivitě se někdo rozhodl udělat master právě takto, ale když vám do uší tepou syntetické beaty takto intenzivně celou hrací dobu alba (44 minuty), začne vám - tedy aspoň mně - podobný prožitek docela solidně vadit. Na obranu bych dokázal říct zhruba tolik, že produkce Yune se pohybuje někde na hranici popové kytarovky a přísně elektroniky, takže pravidla si lze vykládat všelijak a lze snést trochu víc než u jiných žánrů. Nicméně vše je o míře a ta některých pasážích slušně přetéká (zkuste Copy of You).

Palec nahoru ale míří především díky konzistentní atmosféře nahrávky, která spíš než na kompoziční stránku (ta je přísně jednoduchá) sází vše na jednu kartu aranží a nápaditého seskládání klasických nástrojů s hromadou elektronické fantazie (mimochodem slyšeli jste už nové The Strokes?). V tomto bodě Yune překvapují svobodou, fantazií a především akorátní mírou, kdy se vlastně celý hrací čas vyhýbají tak snadnému sklouznutí z nápadité, ale přitom stále civilní a „user friendly“ cesty k podivným pokusům všeho druhu. Ne, ty tam nejsou, protože Yune nejsou experimentátoři a jejich hudba patří do kategorie „poslouchat a moc u toho nepřemýšlet“. I taková je občas potřeba.

Kapela: Yune

Album: Agog

Styl: alternative / indie pop

Vydáno: 05/2020

Země: Dánsko

Vydavatel: Crunchy Frog Recordings

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:

Tobias Sachse - zpěv, synths, piano
Erlend Eggestad - kytary, synths, perkuse, zpěv
Nikolaj Bugge - kytary
Mads Flethøj Ege - baskytara, perkuse
Tobias Andreassen - bicí, perkuse

hosté:

Thorbjørn Kaas - violoncello

Nis Bysted - perkuse

Nahrávka byla webu Echoes poskytnuta hudební agenturou Creative Eclipse PR.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!