Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 140

Nedělní poslech 140

Victimer10.10.2021
Poslechový občasník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Sleeping Deficit a její album Flashback.

Což znamená, že si řekneme o albu, na které se trochu zapomnělo, než abychom si představovali čerstvou novinku. S tou si potykáme dle slov kapely až v příštích měsících. Flashback je deska, která oficiálně vyšla v roce 2020 pod Bizzare Leprous, ačkoliv materiál na ni složený je ještě o dva roky starší (nebo i více) a před bizarní edicí se hlásilo o pozornost aspoň digitálně. Sleeping Deficit je moravská dvojice Bibin a Olda zaměřená na experimentální death/grind. Experimenty v tomto případě rozumějme hrátky s elektronikou a dalšími úhybnými manévry jak ven z chlívku, např. občasné použití čistých vokálů. Problém není ani nádech balady, klavírek atd. Nebo když God spustí své moudré vyprávění. Celkem kuriózní sbírka, řekl bych. S nadhledem a radostně nabouchaná sázka na trochu jiný bordel, než bývá zvykem.


Ale to v té naší kotlině už dobře známe. Kapely jako Contrastic, Ahumado Granujo, nebo taky Pigsty toho budiž důkazem. Přiřaďme k nim tedy ještě Sleeping Deficit, tím rozhodně chybu neuděláme. Co se týká zkušeností, borci toho mají za sebou docela dost. Působení v kapelách jako Mincing Fury a Guttural Clamour of Queer Decay, Alienation Mental a Perfecitizen určitě má svou váhu. Na Flashback si dvojka musela vystačit s programovanými bicími, aktuálně už jsou ale Sleeping Deficit trojicí. Do kapely přibyl bubeník Jarda Haž a měl by být součástí plánované nové desky (2022).

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/sleeping%20deficit.jpg


Na jednu stranu se mi líbí, jak kapela na death/grind nahlíží a jak se jej snaží občerstvit, pak je tu ale taky dojem, že tohle všechno je spíš takový nástřel a růžově bych viděl až budoucnost souboru. Výše zmíněné kapely mi přijdou přece jen výživnější. Sleeping Deficit jako by v jistých momentech zněli až příliš seriózně, což mi osobně moc nevoní. Myslím tím hlavně vokály. Následující přirovnání berte s velkou rezervou, ale napadla mne na první dobrou a už jsem si u nich soukromě zůstal. Hned v úvodu si připadám, jako by nám Kverd z Heiden hodlal říci, že naše kroky řídí vesmír. A v New Dawn opravdu zpívá Marilyn Manson? Ha, barvou hlasu a jeho naléháním bych řekl, že i jo. Jako osvěžení v pořádku, podání však nastrojené jako vánoční stromek.


Hudební hrátky s elektronikou jsou zatím takové nevinné, a tak bych největší plus Sleeping Deficit dal celku, plastickému a dýchajícímu. Není urputný, je to volnomyšlenkářská mašinérie. Hezky se klouže ven z žánru, je to prostě takový tvrdý bigbít pro otevřené hlavy. Některá místečka a návaznosti jsem si opravdu oblíbil a ač to bude znít vzhledem ke zkušenostech obou protagonistů trochu neomaleně, se Sleeping Deficit budu počítat spíš do budoucna. Jsem zvědav, s jakou se vytasí příští rok a jak to dopadne s plánovaným novým matrošem. Přeju hodně odvahy a málo patosu. Flashback je vzorek, který boduje, ale zároveň mi nechává otevřená zadní vrátka. Upřímně, zas taková darda to není.

 

 



Kapela: Sleeping Deficit
Album: Flashback
Styl: death-grind / experimental
Vydáno: 2020
Země: ČR
Vydavatel: Bizzare Leprous Productions
Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava:
Olda & Bibin



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky