Článek: Nedělní poslech 20

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 20

Sarapis11.12.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme umělce Michaela Arthura Hollowaye a jeho album "Guilt Noir".

Chcete-li z dnešního vydání Nedělního poslechu vyždímat to nejlepší, běžte si během dne po svých a vraťte se, až bude slunce mizet za kopcem, krajinu spolknou stíny a tma vás vyzve k tanci. Dnešní výlet nemíří do hlubin metalového podzemí, ani do nepohodlných příbytků šílených experimentátorů, dnes přičísneme pešinku atmosférické hudbě mimo metalovou komunitu. Michael Arthur Holloway je skladatel filmové hudby a nahrávka Guilt Noir je jeho debutem.

Pokud se venku setmělo, plamen svíčky rozehrál stínohru a špunt archivního vína vylétl z hnízda, nastal pravý okamžik pro dnešní meditaci. Tvůrce, jemuž se dnes věnujeme, zasvětil svou skladatelskou kariéru filmové hudbě, ale s jeho dílem se mohou nevědomky setkat i hráči počítačových her a pokud se oddáváte poslechu industriálu, možná vám bude povědomý jeho projekt Dead When I Found Her.

Předmětem našeho zájmu dnes ale není jeho hlavní tvůrčí náplň ani jeho industrální dítě, nýbrž jeho debutová nahrávka Guilt Noir, která vás snadno může unést zpět časem i prostorem kamsi do padesátých let a černobílých nálad. Oficiální popis hovoří cosi o tom, že si máme představit soundtrack k seriálu Twin Peaks v atmosféře zakouřené ilegální nálevny v době americké prohibice kolem roku 1950. Stačí si pustit první skladbu a nezbývá než souhlasit, že zmíněná charakteristika nemůže být přesnější. Teskný saxofon životem těžce zkoušeného černošského muzikanta, luskání prstů skrze kouřovou clonu a skelný lesk zažloutlých pohledů se v hudbě odráží poměrně věrně. Ano, jsou to docela klišovité představy, ale podobným obrazům se nedá jen tak snadno ubránit.

Objevení netušených rozměrů hudby od Guilt Noir moc neočekávejte, ale že vám obyčejný večer promění v mimořádnou chvilku, na to vemte jed.

Umělec: Michael Arthur Holloway

Album: Guilt Noir

Styl: doom jazz, noir soundtrack

Vydáno: 1/2016

Země: Spojené státy americké

Vydavatel: vydáno vlastním nákladem

Odkazy: bandcamp, facebook

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 20.2.18 8:25

O tom sloučení jsem už někde četl a upřímně mi to nepřišlo jako rozumný nápad. Jirka to napsal velice trefně, házet vedle sebe kytarovky ve flanelkách s plnovousem a tvrdší scénu zkrátka nemůže mít věrohodný výsledek. Tam už bude záležet na složení hlasujících. Jestliže se snaží někdo mapovat tuzemskou hard & heavy scénu a opomene zmínit desku Inferno, která v loňském roce zahýbala mantinely (nejen) českého black metalu, to je vážně mrzuté. Ano, jde o okrajovou záležitost, ale ohlas na tuto nahrávku a vlastně i na tu předchozí snad nebyl přehlédnutelný. Tím nechci brečet, že Inferno nedostává nějakou sošku, spíš to reflektuje samotné řícení Anděla kamsi do neznáma. A ta Jirkova poznámka kolem čitatelů Fullmoonu byla myslím naprosto přesná. Na druhou stranu to sloučení metalu do alternativy vypovídá o faktu, že asi nemá moc silné zastupitele. Respektive se o nich asi moc neví, jakkoliv můžeme každý mít v undergroundu celou hromadu oblíbenců. Kapely Insania si vážím a mám ji hodně rád, ale poslední deska není z nejsilnějších a rozhodně si nemyslím, že je nejlepším reflektantem hard & heavy v ČR.