Článek: Nedělní poslech 36

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 36

Sarapis23.4.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Rope Sect a její album "Personae Ingratae".

O kapele Rope Sect se toho ve veřejně dostupných zdrojí moc nedočtete. Trio působící v Německu, to je asi to nejzásadnější a nejspolehlivější zjištění. Jinak spíše jen mlha a spousta prostoru pro domněnky a fantazii. V dnešní době je zkrátka v módě být obestřen neprůhledným závojem tajemna, probouzet v lidech zvědavost a dráždit smysl pro konspirace. Rope Sect jsou dalším takovým úkazem, nicméně pokud netrváte na jménech, fotkách a adresách, může vám to být jedno.

Zařadit žánrově tuto nahrávku nebude úplně jednoduché. V první řadě se jedná o underground, neboť album vychází kromě své neuchopitelné digitální formy jen na kazetě u hyperaktivního labelu Caligari Records (pozor na něj!) v nákladu 200 kusů. Hudebně může posluchač očekávat melancholickou až depresivní náladu s leckdy ironickým vyzněním. Album má nenápadné metalové kořeny, na nichž post punkový odér díky posmutněle apatickému zpěvu, přímočarosti a syrové produkci ochotně udusává hlínu. Kdesi jsem narazil i na přisouzení deathrockové nálepky. No, i tak tomu může někdo říkat. Nejdůležitější však je, že se jedná o chytlavou dvacetiminutovku, které nechybí šťáva ani charisma.

Rope Sect se podařilo udržet skladby v jednotné atmosféře a zároveň nenudit. Každá skladba má nějaký svůj stěžejní nápad, melodii, motiv, na němž píseň stojí a nepadá. Ne vše je chytlavé na první dobrou, ale střídmý rozsah nahrávky umožňuje brzký návrat na start. A když přijde na řadu hitovka jako King of the Night, je vymalováno. K našim západním sousedům tedy míří pochvala a k vám nedělní doporučení.

<a href="http://caligarirecords.bandcamp.com/album/personae-ingratae" data-mce-href="http://caligarirecords.bandcamp.com/album/personae-ingratae">Personae Ingratae by ROPE SECT</a>

Kapela: Rope Sect

Album: Personae Ingratae

Styl: death rock/post punk

Vydáno: 04/2017

Země: Německo

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp

Sestava kapely:

Inmesher - kytara, bicí, zpěv, baskytara
Harbinger - baskytara
Gaarentwynder - kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)