Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 36

Nedělní poslech 36

Sarapis23.4.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Rope Sect a její album "Personae Ingratae".

O kapele Rope Sect se toho ve veřejně dostupných zdrojí moc nedočtete. Trio působící v Německu, to je asi to nejzásadnější a nejspolehlivější zjištění. Jinak spíše jen mlha a spousta prostoru pro domněnky a fantazii. V dnešní době je zkrátka v módě být obestřen neprůhledným závojem tajemna, probouzet v lidech zvědavost a dráždit smysl pro konspirace. Rope Sect jsou dalším takovým úkazem, nicméně pokud netrváte na jménech, fotkách a adresách, může vám to být jedno.


Zařadit žánrově tuto nahrávku nebude úplně jednoduché. V první řadě se jedná o underground, neboť album vychází kromě své neuchopitelné digitální formy jen na kazetě u hyperaktivního labelu Caligari Records (pozor na něj!) v nákladu 200 kusů. Hudebně může posluchač očekávat melancholickou až depresivní náladu s leckdy ironickým vyzněním. Album má nenápadné metalové kořeny, na nichž post punkový odér díky posmutněle apatickému zpěvu, přímočarosti a syrové produkci ochotně udusává hlínu. Kdesi jsem narazil i na přisouzení deathrockové nálepky. No, i tak tomu může někdo říkat. Nejdůležitější však je, že se jedná o chytlavou dvacetiminutovku, které nechybí šťáva ani charisma.

 

Rope Sect se podařilo udržet skladby v jednotné atmosféře a zároveň nenudit. Každá skladba má nějaký svůj stěžejní nápad, melodii, motiv, na němž píseň stojí a nepadá. Ne vše je chytlavé na první dobrou, ale střídmý rozsah nahrávky umožňuje brzký návrat na start. A když přijde na řadu hitovka jako King of the Night, je vymalováno. K našim západním sousedům tedy míří pochvala a k vám nedělní doporučení.

 

 

Kapela: Rope Sect

Album: Personae Ingratae

Styl: death rock/post punk

Vydáno: 04/2017

Země: Německo

Vydavatel: vlastní náklad

Odkazy: bandcamp

 

Sestava kapely:

Inmesher - kytara, bicí, zpěv, baskytara 
Harbinger - baskytara 
Gaarentwynder - kytary

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Kobdzey / 25.3.14 12:03

Diky moc za vyborny osvetovy clanek. Jako muzikant i zvukar se pod nej podepisuju treba i vlastni krvi. Diskuze pod nim jen podtrhuje skutecnost,ze jeste stale si spousta lidi tuto problematiku nechce uvedomit - pisu nechce,ne ze neumi,ale proste nechce. Znam to,kdyz lidem zacnu takto vysvetlovat,ze limitaci se ten zvuk deformuje a neprirozene pumpuje,ale pro ne je proste dulezitejsi,ze jejich nahravka prerve ostatni. Nicmene ve svete uz je Loudness War na ustupu a to ze zasadniho duvodu - vetsina novych prehravacu od Apple - Ipady,Iphony,Ibooky,Ibooky a ja nevim jeste co I, maji v sw aplikacich pluginu,ktera,zjednodusene receno, srovnava hlasitost nahravek ze 70-80 let s temi soucasnymi a to tak,ze ty soucasne proste snizi (treba i o 10-20dB) vysledkem je pak fakt,ze ty tzv.moderni vedle tech starych zneji primo strasidelne,coz neni pro ne dobre vysvedceni. Treba Metallica jedno sve totalne prervane album musela vydat znova a tiseji,protoze ji to puvodni fanousci proste hodili na hlavu. O celkove hlasitosti bohuzel casto rozhodovali typ producentu - jak je nazvat - veprova hlava me napada - neb oni razili nazor,ze hlasitejsi je lepsi (v psychologicke rovine hlasitejsi vyplavuje vice adrenalinu do mozku,proto se to lidem zda lepsi). Nastesti se blyska na lepsi casy a lidi jako Dave Pensado,Alan Parsons a mnoho dalsich prednich zvukaru, opet zacinaji udavat trendy svetoveho zvuku a produkce bez pocitu,ze bojuji s vetrnymi mlyny.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky