Článek: Nedělní poslech 37

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 37

Garmfrost30.4.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Wolfkhan a jeho album "Cyber Necro Spirituals".

Dnešní nedělňátko, polský elektronicko blackový projekt Wolfkhan, se od dosavadního výčtu Nedělních poslechů poněkud liší. Projekt vznikl dávno v první půli devadesátek, kdy světlo podsvětní spatřilo jediné, eponymní demo a od té doby ticho po pěšině. Před pár lety se kapela (projekt) zformovala znovu a výsledkem je letošní debut Cyber Necro Spirituals. Za podivným projektem stojí všeuměl Marcin Gąsiorowski (zde Gonzo), ke kterému se přidal jeho spoluhráč z death/black folkových The Worshiper, kytarista Darius Kubala.

wolfkhan fest

Na rozdíl od jejich společné kapely, je Wolfkhan pěstí do obličeje všem normálně smýšlejícím metalistům, potažmo rockerům. Pánové se zhlédli v elektronickém tančení na pomezí blackového odéru a industriálních ruchů. Hlavní slovo mají samply, psychotické stavy, léky, barvičky a tany tany. Slyšel jsem spoustu podobných hord, ale takhle mimojidní blázny snad ještě ne. Ono, nahrát takovou hovadinu stálo evidentně pár kaček a vymyslet tohle umění také netrvalo oněch šestadvacet let. Ale jejich vulgární mazanice chytá pozornost fest za koule a jen tak nepustí. Oba borci někde potkali a znásilnili nějakou dívčinu a ta jim pod tlakem souvislostí a hrozných zážitků na desku připojila pár srdceryvných vokálů.

Každopádně, máte-li problém s používáním sprostých slov v hudbě, s taneční muzikou a levnými mašinkami od kolotočů, vyhněte se Wolfkhan širokým obloukem. Ostatní si mohou, po odpadnutí prvotního zdravého zděšení v čele s nesouhlasem, užít návykovou sbírku nekorektního marastu. Cyber Necro Spirituals, a vůbec existence Wolfkhan, je natolik bizarní, že si zaslouží pozornost alespoň nedělním způsobem. Mě jejich psycho trance a skladba Ballada o twardym chuju převelice baví. Vyzdvihnu navíc i hitovou patlaninu Zżera a o zábavu je postaráno. K dnešním opilým čarodějnicím se poslech podobných šíleností hodí. Nu, zkuste.

Kapela: Wolfkhan

Album: Cyber Necro Spirituals

Styl: black/electro/industrial/ambient

Vydáno: 04/2017

Země: Polsko

Vydavatel: Arachnophobia Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava kapely:

Gonzo - všechny nástroje

Dariusz Kubala - kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.