Článek: Nedělní poslech 37

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 37

Garmfrost30.4.2017

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Wolfkhan a jeho album "Cyber Necro Spirituals".

Dnešní nedělňátko, polský elektronicko blackový projekt Wolfkhan, se od dosavadního výčtu Nedělních poslechů poněkud liší. Projekt vznikl dávno v první půli devadesátek, kdy světlo podsvětní spatřilo jediné, eponymní demo a od té doby ticho po pěšině. Před pár lety se kapela (projekt) zformovala znovu a výsledkem je letošní debut Cyber Necro Spirituals. Za podivným projektem stojí všeuměl Marcin Gąsiorowski (zde Gonzo), ke kterému se přidal jeho spoluhráč z death/black folkových The Worshiper, kytarista Darius Kubala.

wolfkhan fest

Na rozdíl od jejich společné kapely, je Wolfkhan pěstí do obličeje všem normálně smýšlejícím metalistům, potažmo rockerům. Pánové se zhlédli v elektronickém tančení na pomezí blackového odéru a industriálních ruchů. Hlavní slovo mají samply, psychotické stavy, léky, barvičky a tany tany. Slyšel jsem spoustu podobných hord, ale takhle mimojidní blázny snad ještě ne. Ono, nahrát takovou hovadinu stálo evidentně pár kaček a vymyslet tohle umění také netrvalo oněch šestadvacet let. Ale jejich vulgární mazanice chytá pozornost fest za koule a jen tak nepustí. Oba borci někde potkali a znásilnili nějakou dívčinu a ta jim pod tlakem souvislostí a hrozných zážitků na desku připojila pár srdceryvných vokálů.

Každopádně, máte-li problém s používáním sprostých slov v hudbě, s taneční muzikou a levnými mašinkami od kolotočů, vyhněte se Wolfkhan širokým obloukem. Ostatní si mohou, po odpadnutí prvotního zdravého zděšení v čele s nesouhlasem, užít návykovou sbírku nekorektního marastu. Cyber Necro Spirituals, a vůbec existence Wolfkhan, je natolik bizarní, že si zaslouží pozornost alespoň nedělním způsobem. Mě jejich psycho trance a skladba Ballada o twardym chuju převelice baví. Vyzdvihnu navíc i hitovou patlaninu Zżera a o zábavu je postaráno. K dnešním opilým čarodějnicím se poslech podobných šíleností hodí. Nu, zkuste.

Kapela: Wolfkhan

Album: Cyber Necro Spirituals

Styl: black/electro/industrial/ambient

Vydáno: 04/2017

Země: Polsko

Vydavatel: Arachnophobia Records

Odkazy: bandcamp / facebook

Sestava kapely:

Gonzo - všechny nástroje

Dariusz Kubala - kytary

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 2.3.20 9:20

Myslím, že si nerozumíme v jedné věci. My na tom nelpíme - my se tím prostě už nezabýváme, deska vyšla tak, jak vyšla. Když na něčem lpím, znamená to pro mne vyvíjet aktivitu s cílem něco neměnit - resp. já takhle tomu termínu rozumím. V tomto jsme naopak pasívní, což bych lpěním nenazval. TT se vyjádříl ve smyslu, že máme povinnost mastering změnit. Já mu jeho názor neberu, ale nesdílím ho. Já nesleduji ani Abigor, ani TT a ani jeho kredibilitu ohledně zvukových příprav, do diskuse jsem se dostal kvůli něčemu úplně jinému a ten bulvár jsem tam rozhodně neodstartoval já, ale tým jeho nohsledů, kteří na jeho timeline lakují hejty proti nám (Dead s Euronymousem by si to totiž představovali jinak :D ) a na straně druhé mně ti samí lidé píšou do zpráv, jak jsme úžasní, naše hudba je hluboká a nabízejí nám koncerty, proto je mi ta celá komunita k smíchu. Proto musím popravdě odpovědět, že jsme se rozhodně nepoučili z jeho komentáře, ale z článků, které napsal Jirka zde. Informace v nich obsažené jsem se rozhodl využít u aktuální desky, nikoliv však k vrtání se v nahrávkách už vyšlých. A rovnou mohu zde s vysokou mírou jistoty prohlásit, že stejně tak nebudeme měnit mix a mastering aktuálního dvojalba, protože ho někdo třeba shedává moc čistým atd. Jedinou vyjímkou by byla pravděpodobně nějaká hrubá vada lisu, nebo podobná anomálie, ale jinak necháme naše nahrávky beze změn, jako dobovou stopu naší hudební historie. Se všemi klady i nedostatky. Každopádně musím označit za solidní egobooster, koik pozornosti se nám odstává i od lidí, kteří nejsou našimi fanoušky, to je rozhodně milé :D. P.S.: Třeba nový Devourment je z hlediska zvuku a masteringu megaprasečina a jak nejsem zrovna slamová cílovka, v tomhle žánru jsem lepší ( = více stylu padnoucí) produkci neslyšel, nejsem tedy ten druh posluchače, co by dával palec dolů za nízké DR z principu, pořád je pro mne prioritou vlastní pocit z nahrávky.