Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 48

Nedělní poslech 48

Bhut23.7.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Kaosquad a její EP Institute For Mental Decay.

Existence death grindového tria Kaosquad sahá až někam do roku 2010, avšak nahrávek tahle jihočeská banda příliš nechrlí. Vlastně jde o první samostatný počin, neboť do této chvíle se účastnila jen split alba (s kapelou Behind The Cemetery Wall), či hromadných kompilací (Posloucháte Jižní Čechy). Dnes tak nastala ta správná chvíle pro vydání samostatného materiálu, který tvoří menší EP o pěti skladbách se jménem Institute For Mental Decay.

 

Kaosquad drtí svěží death grind toho nejklasičtějšího střihu. Na své si tak přijdou všichni fanoušci starších Carcass, Gorefest nebo Autopsy. Ostatně na posledně jmenované skupina nahrála cover, který tvoří závěr B strany této nahrávky. Je to nápaditá kombinace tvrdých riffů a rychlých bicích. Mrtvolný vokál a hromadný koktejl tvoří výtečný produkt vhodný k vypláchnutí hlavy. Ale samozřejmě nejde jen o prosté pustošení ušních bubínků. Kapela je dosti zručná a instrumentálně vyspělá natolik, aby dokázala songy osvěžit, oddělit je od sebe drobnými detaily a vložit do nich ústřední motiv hodný zapamatování. Takže poslech něčeho takového je vlastně paráda a čirá radost.

 

 

Nahrávka vyšla jako Berryho druhý sedmipalec (v rámci stáje Magick Musick Disk) a pokud se trochu orientujete v jeho vydavatelských počinech, jistě si dosadíte nemalá očekávání fyzické podoby. A to je správně, jelikož toto EP je trochu netradičně zabaleno do rozkládacího kartonu s černobílým potiskem, který po rozložení ukáže obrázek desky v novém rozměru (s dalším pokračováním), které se do čtverce titulky nevejde. Pak počin obsahuje vše potřebné – vložený kód k stažení empétři, vizitku vydavatele, samolepku kapely a samotnou kapsu s antistatickou folií. Náklad je představován limitovanou sérií netradičního čísla  237 ks.

 

O zvuk se postaral v Čechách (zejména jižních) hojně oblíbený Hellsound, který dílu dopřál náležité špinavosti, která patřičně odkazuje na punc doby, odkud autoři především čerpají své inspirace. Trochu mě mrzí, že materiál není delší, neboť po té chvíli, co dohraje strana první, se musím zvednout, otočit desku a hrát si stranu druhou ... což několikrát opakuju. Z toho tak trochu plyne, že vlastním originál a zde přidaný bandcampový poslech dávám spíše pro úplnost a jako jakési lákadlo pro zlanaření vašich sluchových smyslů, kterým death grind prospívá. Avšak od pořízení fyzického nosiče vás dělí pouhých stotřicet korun… Takže si užijte neděli a zdravou dávku vymazleného výplachu od Kaosquad.

 

 

Kapela: Kaosquad
Album: Institute For Mental Decay (EP)
Styl: death/grind
Vydáno: 5/2017
Země: ČR
Vydavatel: Magick Musick Disk
Odkazy: bandcamp / bandzone

 

Sestava:
Kozel – zpěv, basa
Alösh – bicí
Víťan – zpěv, kytara



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky