Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 50

Nedělní poslech 50

Garmfrost13.8.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme projekt Gnipahålan jeho EP I blodets kamp...

V našem nedělním seriálu se zaměřujeme na nové, neokoukané věci nebo i protřelé, ale nám doposud ukryté. Projekt Gnipahålan bych na tomhle místě rád představil, byť pro něj platí, že se nejedná o žádné nováčky, ale černé vlky (černého vlka) notoricky známé milovníkům švédské blackové scény. Kdo by také nezakopl např. o klenoty Bekëth Nexëhmü, Azelisassath, Mystik, Trolldom nebo Urkaos? Co mají všechny společného s Gnipahålan kromě vysoké kvality a jedinečnosti? Pojítkem je osoba, říkající si mimo jiné Swartadauþuz.

 

Gnipahålan, stejně jako většina zmíněných, nepůsobí na scéně příliš dlouho, ale o to zásadnější je jeho přínos. Do srdce mě obzvlášť zasáhlo EP I blodets kamp… To i přes minimální stopáž dokáže řádně pocuchat emoce všem nočním tulákům. Dílo obsahuje pouze dvě skladby a trvá zhruba dvanáct minut. Jakmile deska skončí, pouštím si ji znovu a pak zase…Tohle je black metal! Má krutou krásu v mrazivém soundu vyrytou krvavými písmeny. I s ohledem na starší dema je vidět, jak roste schopnost Gnipahålan napsat a zahrát autenticky černé písně plné majestátnosti s rostoucí atmosférou.

 

gnipahalan

 

Název Gnipahålan v překladu znamená jeskyně Gnipa, před kterou byl uvázán pes Garm, který se pak utrhl a bojoval s Tým. Ano, řeč je o Ragnaröku. A přesně tak zuřivě, chladně a přitom atmosféricky zle zní hudební kouzla řečeného projektu. Swartadauþuz umí čarovat brutálně i melodicky. Má rád i ambient a zajímavé rytmy. Základem jsou kytary. Jedna přes druhou si lahodící i odporující. Basovka pak hraje vlastní roli. Chvíli si jede sólově, pak se slušně zařadí… Bicí umí svištět světelnou rychlostí i vyťukávat do melodií v pomalém tempu. Zvuk je řádně špinavý, ale rozhodně ne nečitelný. Mluvím pouze o panu S., ale ten se čas od času obklopí zručnými muzikanty, dodávajícími pak celku další rozměr. Chtělo by se říct, že Gnipahålan je projektem demovým, ale letošní nadílka vyšla jako EP, tak uvidíme, co nám přinese budoucnost. Já děkuji kamarádům, co mi podsouvají podobné laskominky obohacující mé hudební rozvětvování.


Kapela: Gnipahålan

Album: I blodets kamp...

Styl: black metal

Vydáno: 2/2017

Země: Švédsko

Vydavatel: Mysticism Productions (Digital) / Purity Through Fire (7" vinyl)

Odkazy: bandcamp

 

Současná sestava kapely:

Swartadauþuz – kytary, baskytara, klávesy

Hosté:

Inīquus - zpěvy

Bile - bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Dagon / 22.8.17 13:46odpovědět

1000% súhlas. Najväčšie klenoty sú ukryté hlboko pod povrchom a väčšina "fans" sa o nich nikdy nedozvie. Toto EP zabíja. Teším sa na full-lenght "Folkstorm"

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky