Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Proč se klub jmenuje Parník? Jen to někoho napadlo nebo je za tím hlubší smysl?

Když se vytvořil ze sklepení hudební klub ve vile ředitelství CKV, tehdejší ředitelka Marie Janáková vyzvala zúčastněné osoby, které s nově vznikajícím klubem měly a budou mít vazbu, aby navrhly název a nějaká komise vybere ten „pravý“. Zvítězil návrh architekta Milana Sýkorského, který se podílel na interiéru klubu a měl  i pádné argumenty - prvky parníku se objevují třeba na madlech dveří, na sloupech, které podepírají strop, názvem to navazuje na další klub, který spadá pod CKV, a to Atlantik a také tím , že vilka se nachází vedle řeky, kde by měl být v budoucnu přístav. Přístav sice není, ale řeka je už splavná.

Podle fotek jde o krásnou, starou vilu. Co v ní bylo dřív?

Tady si dovolím odkázat na link, je tam vše: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vila_Hanse_Ulricha

Klub je situován v přízemí, kdo obývá zbytek domu? Máte nějaké hluché spolunájemníky?

V prvním patře se nachází  Výstavní síň Sokolská 26 a kanceláře, o patro výš sídlí Pop Academy, soukromá hudební škola, decibely se linou z vrchu i ze spodu, takže hluchý budu za chvíli já.

Tak jen aby to vydržel ten dům... V počátcích jste se zaměřovali hlavně na jazz. Proč časem došlo k otevření se i dalším stylům, přehodnotili jste původní představy o směřování klubu, nebo se vyměnili lidé a pro ně nebyl jazz tím hlavním?

Z počátku se na dramaturgii podílela Jazzová nadace, která zde většinou ve čtvrtky a pátky pořádala jazzové koncerty a tím se vytvořil dojem jazzového klubu, protože tento žánr byl z větší části hlavním programem klubu. Já jsem se na dramaturgii začal podílet půl roku po otevření  klubu, zhruba v momentě, kdy Česká televize začala v klubu natáčet pořad Sešli se s Jiřím Pavlicou, který tady zval kapely různého žánru a to byl i podnět k mému rozhodnutí, že klub musí být žánrově pestřejší a dostat do klubu i lidi, kteří vyznávají jiné hudební styly. Postupem času se ukázalo, že tato cesta byla správná, protože jazz už přestal táhnout, ale my jsme si vychovali publikum, které u nás hledá kvalitní hudbu, kterou nabízí česká hudební profesionální scéna.

I nyní při pohledu do programu je jasné, že převažují klidnější styly. Mohli bychom někdy natrefit i na ryze metalové kapely?

Nejtvrdší kapela byla asi Insania.Vzpomínám, když mi volal Víťa Váńa z bývalé kopřivnické Nory, ať se připojíme k projektu 8 x rock, a tímto získáme za levnější peníze kapely. Do projektu byly většinou zapojeny rockové kluby a my byli výjimka, byli jsme noví, nikdo moc dobře to prostředí neznal, jen se vědělo, že vzniklo v Ostravě nové místo na hraní. To bylo v době, kdy nebyl internet,  nebyly žádné webové stránky, žádné hledání fota v googlu, prostě kapela dojela na místo podle mapy a až tady zjistila, kde se ocitla. Vyzkoušeli jsme spoustu hudebních stylů a logicky jsme usoudili, že se v našem prostoru musí cítit dobře jak kapela, tak diváci, kteří na ni přišli. Tímto je zřejmé, co se objevuje v naši programové nabídce dnes.

Fungování klubu spadá pod Centrum kultury a vzdělávání v Moravské Ostravě, které provozuje i další projekty. Jak těsná je vaše spolupráce s nimi, jste spíš samostatná jednotka, nebo všechny kluby řídí někdo shora?

Pod centrum kultura a vzdělávání Moravská Ostrava, příspěvkovou organizaci spadá Minikino, klub Atlantik, KZ Gama, Výstavní síň Sokolská 26 a Parník. Každé toto středisko má jinou dramaturgickou náplň a má svého vedoucího, který je zodpovědný za programovou část  a ekonomickou rozvahu. Zásah shora by byl případně pří nějakém dlouhodbém poklesu návštěvnosti nebo špatným ekonomickým výsledkům, což jsem ještě za těch 17 let nezažil.

V kolika lidech klub provozujete?

O klub se starám sám, večer mi přijde někdo z jiného střediska na dvě hodinky pomoci vybrat vstupné, vlastníme svůj aparát, na který si najmeme zvukaře. Pokud si pronajímáme jiné prostory pro koncert, který z hlediska kapacity nemůže být u nás, využíváme DPP.

Jak probíhá plánování koncertů a výběr muzikantů, má to někdo v popisu své práce nebo se na této důležité činnosti podílí všichni?

Výběr koncertů a ostatních akcí v klubu si dělám sám, většinou s půlročním předstihem, u některých koncertů i více. Snažím se o nějakou co možná největší spektrost hudebních stylů, mapuji combacky kapel, nové projekty, spousta kapel tady má už své místo pravidelného hraní, vše je ale podmíněno zájmem diváků, mnohdy se to špatně odhaduje, ale s tím bojuje každý promotér.

Kolik prostoru Parník nabízí, jaká je jeho kapacita při koncertě? Počítám, že se oddělají židle a utvoří se prostor jen na stání.

Máme v podstatě dva typy sezení, u stolu nebo v řadách. Vzhledem k tomu, že naše podium je jen 20 cm vysoké, koncerty na stání nepřipadají v úvahu. Od února rozjíždíme systém rezervací ke stolům, což přináší pro naše návštěvníky větší komfort a nemusí chodit s předstihem, aby si „urvali“ co nejlepší místo. Ale některé koncerty musíme z ekonomického hlediska dělat do řad, aby se pokryly náklady.

A jak jsou na tom kapely se zázemím?

Kapely mají u nás šatnu v prvním patře,  nemohou odejít po koncertě z pódia dozadu do šatny, jak je tomu většinou zvykem, ale po koncertě prochází publikem, což je velké plus pro diváky, kteří získávají tento bezprostřední kontakt s umělcem.

Jak se díváte na podporu mladých kapel, mají možnost si u vás zahrát nebo zkoušet?

Spolupracujeme s několika hudebními a uměleckými školami v Ostravě a pravidelně jim dáváme prostor pro jejich koncerty, aby si mohly zahrát na podiu, kde mnohdy vystupují jejich hudební vzory. Prostor také dostávají ve volných dnech amatérské kapely.

Takhle by to mělo fungovat, podporovat mladé, nezávislé a mnohdy nemovité muzikanty. Krom nich u vás vystupovala celá řada slavných jmen. Na koho vyjma Adam Holman Bandu, který se asi výrazně zapsal do vašich srdcí, vzpomínáte nejraději?

V Parníku se vystřídala a nadále koncertuje téměř celá profesionální česká a slovenská klubová scéna. Je příjemné a mnohdy jsem si považoval toho, že muzikanty, které jsem poslouchal v mladším věku z kazet a vinylů, jsem mohl osobně poznat a přivítat na podiu v Parníku. Postupem času jsme začali zvát i zahraniční muzikanty, kteří vystupovali pro statisíce lidí na svých koncertech, ať už to byl Darryl Jones z Roling Stones, Chester Thompson z Genesis, Steve Lukather, Tonny Levin, John Scofield a mnoho dalších. Každý koncert toho v vás zanechá hodně, včetně samotného profesionálního přístupu od zvukovky až po děkovačku.

Existuje kapela nebo muzikant, který k Parníku patří jako stálý inventář a má u vás svoji domovskou scénu?

Je jich více, domovskou scénu si zde pochopitelně udělal Jarek Nohavica, který u nás má každý měsíc svůj komorní koncert, Boris Urbánek, který se svými jazzovými koncerty zpestřuje dramaturgii od počátku klubu a pravidelně minimálně jednou ročně dorazí Vladimír Mišík, Peter Lipa, Michal Prokop, Michal Pavlíček a spousta dalších zvučných jmen, pro které je Parník neodmyslitelnou zastávkou.

Jak je to s barem na Parníku, bývá otevřen i v běžných dnech, kdy se nehraje?

Bar je samozřejmě otevřen i mimo koncertní dny, ale prioritou je lákat lidi do Parníku na koncerty, pak máme poměrně dost požadavků na soukromé akce, takže těch běžných volných dnů moc není.

Co máte na čepu za pivko?

Líbilo se mi motto Ostravaru, když sponzoroval Baník Ostrava. Jedno město, jeden tým, takže teď máme Ostravar.

Takže patrioti, to je správné, tak to má byt. Pavle, díky za rozhovor.