Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 61

Nedělní poslech 61

Sarapis3.12.2017
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Path of Might a její album "Hallowed Gate Style".

Dnešní neděle bude americká. Bude také trochu kamenitá a místy dokonce bažinatá. Takže kníry a plnovousy s sebou.

 

Americký soubor Path of Might odstartoval svoji existenci v roce 2014 pod jménem Hyborian. Spokojeně si hoši žili, dokud nezjistili, že mezi šesti miliony spoluobčany státu Missouri měli i jiní kluci kapelu stejného názvu. Co následovalo, to se jistě dovtípíte sami. Změna názvu v počátcích není žádná katastrofa, to spíše hrozba, že kapela zapadne do davu jiných klonů. První bod vyřešen, s tím druhým se teprve uvidí. 

 

 

Dělat díru do světa v oblasti sludge metalu, resp. stoner metalu, to je jako rozběhnout se...ne, pardon….rozejít se proti zdi a s jointem v ruce ji přemlouvat, aby vzlétla a uvolnila cestu. Že ta zeď občas skutečně vzlétne, to je věc jiná, ale určitě mi dáte za pravdu, že příslušná scéna je totálně přecpaná. Kdo to přece jen zkouší, měl by se aspoň trochu snažit znít jinak než 99% bláta. Podladit nástroje, vypít karton whisky a produkovat bordel stačilo možná kdysi, ale teď už i kapely v tomto ranku musí mít pod čepicí. Path of Might si většinou vystačí s klasickým nástrojovým obsazením, ale k tomu přidávají akustické pasáže a mnohdy zajímavé instrumentální výlety, čímž roste stopáž a posluchačská touha přijít tomu všemu na kloub.  

 

Letošní dvojka nazvaná Hallowed Gate Style je následovníkem dva roky starého debutu a zní vyhraně a sebevědomě. Trojice muzikantů umí a vypadá to, že se v sebevyjadřování nemíní moc omezovat. Se slůvkem progressive je však nutno zacházet ve vší ostražitosti, protože proniknete-li skrze vrstvy aranží a efektů, v jádru si stejně můžete plácnout s Ozzym ze sabbaťáckých dob, kdy si kokainem i čistil zuby. Zpěv Spencera Medleyho zkrátka je povědomý. A teď záleží na tom, zda to berete jako už otravnou překážku, nebo jako základní jistotu, od níž se dá odrazit k výšinám. Path of Might jsou na počátku svého odrazu a odhadnout, jestli to bude vysoko a jaký bude dopad, to už je zcela nad rámec naší rubriky. Pro začátek Hallowed Gate Style prostě jen zkuste a ono to nějak dopadne.

 

 

Kapela: Path of Might
Album: Hallowed Gate Style
Styl: progressive sludge doom metal
Vydáno: 11/2017
Země: Spojené státy americké
Vydavatel: Encapsulated Records 
Odkazy: bandcamp / facebook

 

Sestava kapely:
Spencer Medley – zpěv, kytary, texty
Derek Rife – baskytara, klávesy 
Adam Lucz – bicí



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky