Článek: Nedělní poslech 6

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 6

Garmfrost28.8.2016

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Imperceptum a EP Entering the Domains of Complete Nonexistence

Atmosférické černoty není nikdy dost. Když jsem přemýšlel nad nahrávkou, kterou bych rád představil v našem novém seriálu, uvědomil jsem si, že o německém one man projektu Imperceptum se toho moc nepíše, neví se o něm a je to velká škoda. Důvodem bude možná novost pojmu Imperceptum. Přece jen existuje pouhé dva roky a až letos vydává své první nahrávky. Na začátku roku vyšlo Collapse of Existence a teď v létě EP Entering the Domains of Complete Nonexistence. Zpozornět by měli (nejen) milovníci Darkspace, protože k jejich vesmírnému šílenství má Imperceptum nejblíže.

Samozřejmě to takto jednoduše říct nejde, protože byť jsou obě nahrávky hrány v pár tónech s minimem změn, je podstata kupodivu ohromující, mnohé spodní vrstvy odhalující, do spousty proměn se vtělující a ještě více emocí vzbuzující. S lehkostí překračujeme hranice mezi krutou zběsilostí blacku v mnoha jeho formách, funeral doomu a hlavně všudypřítomného ambientu. Rád bych prozradil nějaká fakta týkající se kapely samotné, ale vím jen, že vše si nahrál a zachroptěl týpek, říkající si Void. Obě nahrávky si natáčí sám a poskytuje je ke stažení - za cenu, kterou si sami určíte - na svém bandcampu. Podzemí jak má vypadat. Přitom z obou nahrávek čiší ryzost, vášeň a (sice s mantinely) hráčská variabilita.

EP samotné se od debutu moc neliší, ale jakýs takýs vývoj znát je. Ve dvou kompozicích obsažené v necelé půl hodině. Což není v rámci ambientu nijak dlouhá stopáž. Velice sympatické se mi jeví, že Entering the Domains of Complete Nonexistence nenízasaženo monotónností. Ani přehnanou temnotou. Spíše si připravte skafandry, vyhlédněte si kosmickou loď, protože budete létat černou dírou do cizích galaxií. Občas se dostanete do vesmírné bouře i občas vás popadne nostalgický stesk po domovině.

Doufám, že si Imperceptum všimne nějaký šikovný label a pomůže Voidovi v šíření jeho vizí. Anebo také ne… Tato hudba zaujme stejně jen pár pološílených duší, které rády zkoumají podzemní svět a Imperceptum jim to skvěle umožní. Tudíž není důvod hledat cestu na světlo...

Kapela: Imperceptum

Album: Entering the Domains of Complete Nonexistence EP

Styl: atmospheric black/funeral/doom metal

Vydáno: 7/2016

Země: Německo

Vydavatel: vlastními silami

Odkazy: bandcamp, facebook

Současná sestava kapely:

Void – všechno

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.