Článek: Nedělní poslech 85

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 85

Garmfrost23.9.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Spiritual Deception a její eponymní EP.

Opět je tady neděle a další díl seriálu Nedělní poslech. Tentokrát už s pořadovým číslem 85. To utíká, viďte dámy a pánové? Pohodlně se usaďte, dejte si něco dobrého a vydejte se s námi do Milána, italského města, kde se nachází hlavní působiště mladé skupiny Spiritual Deception. Italští hrdlořezové holdují hutné atmosféře skrz na skrz prolezlé extrémní smrtí.

Spiritual Deception založili v roce 2016 kytarista Mirko Frontini a zpěvák Luca Zanlorenzi poté, co se jim rozpadl projekt Humans Ablaze. Tento projektík ve stylu melodického death metalu a metalcore neměl šanci uspět, tak to zkusili jinak. Zřejmě frustraci z rozpadu hodlali zhmotnit v mnohem extrémnější muzice, což se jim ve Spiritual Deception v podstatě podařilo. Do party přibrali dalšího ex-člena z Humans Ablaze, basáka Gabriela Della Stua a bubeníka z další lokální deathové partičky Krygar, Manuela Del Giudice. Evidentně si sedli a hned další rok vydali singl se skladbou De Rerum Humana. Tato píseň otevírá i letošní, eponymní EP. Nahrávku si pánové vydali sami, ale materiál na ní je dosti zajímavý na to, aby oslovil širší posluchačskou komunitu a třeba i nějaké dobré vydavatelství. Co tedy očekávat od Spiritual Deception?

Jak už jsem naznačil, EP má tři skladby a trvá pouhých jedenáct minut. Stylově čekejte technicky podaný brutální death. Vedle klasické sestavy - kytara, basa, bicí a growl - uslyšíme i podivné synťáky, bez kterých bych se obešel, ale nejsou nijak významné, aby kazily dojem z poslechu. Líbí se mi barva hlasu Zanlorenziho. Ostatně nejen barvou je jeho growl živ. Umí dobře bručet i křičet, je dostatečně výrazný, aby se pouze nevezl kdesi v pozadí. Instrumentalisté za křiklounem nikterak nezahálí a pálí do posluchače pestrou paletu rytmických změn, melodických vstupů a podobných legrácek. Vše je výborně zahráno. Až mě občas napadne, že mnohem významnější interpreti neoplývají takto zdatnou instrumentací. Pochvalme i zvuk, který vylezl ze studia Haze Recordings Studio. Není vůbec marný.

spiritualdeception

Zatím se vše šíří pouze po internetu, což třeba změní připravované dlouhohrající album, na kterém Spiritual Deception v současnosti pracují. Byla by škoda, kdyby takto slibná kapela zapadla a hrála jen pro pár lidí v blízkém okolí. Nechme se překvapit, co přinese blízká budoucnost, potažmo ono album. Zda se Spiritual Deception rozjedou, nebo to pánové opět zabalí a zkusí zase jinak…

Kapela: Spiritual Deception

Album: Spiritual Deception

Styl: death metal

Vydáno: 1/2018

Země: Itálie

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp, facebook, youtube

Sestava:

Gabriele Della Stua – baskytara

Manuel Del Giudice – bicí

Mirko Frontini – kytary

Luca Zanlorenzi - growl

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.