Článek: Nedělní poslech 85

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Nedělní poslech 85

Garmfrost23.9.2018

Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Spiritual Deception a její eponymní EP.

Opět je tady neděle a další díl seriálu Nedělní poslech. Tentokrát už s pořadovým číslem 85. To utíká, viďte dámy a pánové? Pohodlně se usaďte, dejte si něco dobrého a vydejte se s námi do Milána, italského města, kde se nachází hlavní působiště mladé skupiny Spiritual Deception. Italští hrdlořezové holdují hutné atmosféře skrz na skrz prolezlé extrémní smrtí.

Spiritual Deception založili v roce 2016 kytarista Mirko Frontini a zpěvák Luca Zanlorenzi poté, co se jim rozpadl projekt Humans Ablaze. Tento projektík ve stylu melodického death metalu a metalcore neměl šanci uspět, tak to zkusili jinak. Zřejmě frustraci z rozpadu hodlali zhmotnit v mnohem extrémnější muzice, což se jim ve Spiritual Deception v podstatě podařilo. Do party přibrali dalšího ex-člena z Humans Ablaze, basáka Gabriela Della Stua a bubeníka z další lokální deathové partičky Krygar, Manuela Del Giudice. Evidentně si sedli a hned další rok vydali singl se skladbou De Rerum Humana. Tato píseň otevírá i letošní, eponymní EP. Nahrávku si pánové vydali sami, ale materiál na ní je dosti zajímavý na to, aby oslovil širší posluchačskou komunitu a třeba i nějaké dobré vydavatelství. Co tedy očekávat od Spiritual Deception?

Jak už jsem naznačil, EP má tři skladby a trvá pouhých jedenáct minut. Stylově čekejte technicky podaný brutální death. Vedle klasické sestavy - kytara, basa, bicí a growl - uslyšíme i podivné synťáky, bez kterých bych se obešel, ale nejsou nijak významné, aby kazily dojem z poslechu. Líbí se mi barva hlasu Zanlorenziho. Ostatně nejen barvou je jeho growl živ. Umí dobře bručet i křičet, je dostatečně výrazný, aby se pouze nevezl kdesi v pozadí. Instrumentalisté za křiklounem nikterak nezahálí a pálí do posluchače pestrou paletu rytmických změn, melodických vstupů a podobných legrácek. Vše je výborně zahráno. Až mě občas napadne, že mnohem významnější interpreti neoplývají takto zdatnou instrumentací. Pochvalme i zvuk, který vylezl ze studia Haze Recordings Studio. Není vůbec marný.

spiritualdeception

Zatím se vše šíří pouze po internetu, což třeba změní připravované dlouhohrající album, na kterém Spiritual Deception v současnosti pracují. Byla by škoda, kdyby takto slibná kapela zapadla a hrála jen pro pár lidí v blízkém okolí. Nechme se překvapit, co přinese blízká budoucnost, potažmo ono album. Zda se Spiritual Deception rozjedou, nebo to pánové opět zabalí a zkusí zase jinak…

Kapela: Spiritual Deception

Album: Spiritual Deception

Styl: death metal

Vydáno: 1/2018

Země: Itálie

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp, facebook, youtube

Sestava:

Gabriele Della Stua – baskytara

Manuel Del Giudice – bicí

Mirko Frontini – kytary

Luca Zanlorenzi - growl

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)