// Jirka D.
zdroj: mp3 (320 kbps)
Nová deska Monolithe se mi uchytila v přehrávači řekl bych mnohem víc než poslední alba My Dying Bride, z nichž si tahle francouzská parta sem tam něco málo půjčuje. Možná trochu paradox. Baví mě jejich dlouhé skladby, které umí být řádně skleslé, ale taky umí hrábnout zhluboka do strun a nakopnout důraznou, riffující pasáž. V uplynulém měsíci moje číslo jedna.
zdroj: mp3 (320 kbps)
Na Debemur Morti vyšlo začátkem prosince nové album švýcarských horolezců Aara, jejichž black metal díky skvělé atmosféře a takovému letmému nádechu melodičnosti je zatěžko vypudit z přehrávače. Jejich píle je zatím značná a co rok, to nová deska, což zatím nedevalvuje jejich kvalitu, byť po nějakém měsíci poslouchání si začínám připadat přiměřeně nasycen. To ale nic nemění na tom, že Eiger si docela užívám.
Opeth - The Last Will And Testament (2024)
ochutnávka
zdroj: mp3 (320 kbps)
Poslední tři aba (včetně toho nového) nemůžu přijít Opeth na chuť, jakkoliv je jako kapelu respektuju a starší desky poslouchám pravidelně s velkou chutí. Opeth podle mě trpí neduhy přešlechtěnosti a víc se soustředí na formu než na obsah. Aktuálně trochu přitvrdili, minimálně v hlasových polohách jakoby se Åkerfeldt vracel k dobám už dávno minulým, ale jinak mi ta deska přijde jako takové artistické cvičení na efekt. Těžko se poslouchá.
// Sarapis: Ten growl potěšil, ale přijde mi, že to Opeth všechno zbytečně komplikují. Zatím v tom nenacházím lehkost.
// Garmfrost: Těžko se mi to říká, ale do poslechu The Last Will… se musím nutit. Ostřejší kytary i důrazná rytmika spolu s growlem jsou výtečné a líbí se mi větší pestrost celku. Ale postrádám hloubku, nevnímám onu jedinečnou esenci. Ještě se hodnocení vzdávám. Moc brzo.
// Bhut: Taky tak. Poslouchám to poněkolikáté a ačkoliv uznale souhlasím s nějakou řemeslnou komplikovaností, tak mi tu chybí nějaká lehkost a příjemný průběh. Je to zapeklitá hlavolamka.
zdroj: mp3 (320 kbps)
Bývaly časy, kdy jsem na Sólstafir docela ujížděl, ale ty časy skončily někde u Svantir Sandar. Teď se dívám, rok 2011, tyjo. Pak se to vrhlo směrem, který mi bylo zatěžko sledovat, a tak jsem stál někde v povzdálí a díval se, poslouchal jen letmo. Novinku po několika albech poslouchám mnohem pečlivěji, čímž ještě netvrdím, že by se mi všechno líbilo. Ale docela mě baví. Některé songy.
zdroj: mp3 (320 kbps)
Kolegova recenze mi připomněla, že nová deska je venku a tak, jak píše, je prostě výborná. Je na ní všechno, sešité nějakou kouzelnou nití. Jestli mi u Opeth chybí lehkost v propojování protichůdných postupů, tady si to vynahrazuju.
// Victimer
zdroj: flac
V prvé řadě obrovská radost, že album vyšlo. A potom, jak dopadlo. The Cure elegantně vypráví o koncích našich dní, bez sentimentu a s rozvahou. Songs Of A Lost World ale není jen tryznou za tento svět, je v něm mnohem víc. Po skladatelské stránce naprostá laskomina. Tohle album řadím velmi, velmi vysoko. Ke svým vůbec nejoblíbenějším. Podobné pocity jsem měl třeba u Bowieho Blackstar.
zdroj: flac
Norská lesní epika jde z novinky Djevel naproti, je radost se s ní potkat. Tihle raraši už ví, kdy slevit z agresivity a začít vyprávět. Mám rád drsné i zpěvnější Djevel, na tom nezáleží. Záleží na momentálním rozpoložení. V těch melodičtějších fázích jsem ale přísnější. Tanker som rir natten mě svého času oslovilo trochu míň, než jsem očekával, u Naa skrider natten sort jsem byl spokojenější... Vše záleží, jak je mi nakloněna aktuální atmosféra a podmanivost Djevel, protože to je to, oč tu běží.
zdroj: flac
K melodickým blekošům Aethyrick se obracím každé album, a tak nemůže být Death Is Absent výjimkou. Maskovaná lesní dvojice oproti své image působí otevřeně, až vřele. Samozřejmě s nadsázkou, protože kostky ledu v jejich pohárcích pořád poskakují a dokazují, odkud kapela pochází. Ze skladby Midwinter Masks mám regulérní husí kůži, nádherně mrazivé melodie. Jak jsem kdysi tíhnul k Thy Serpent a jejich srozumitelné severské mystice, tíhnu dnes k Aethyrick. Jednoduché, přehledné, chladivě čarovné.
// Garmfrost: Jj, tohle je zkrátka nádhera.
Veilburner - The Duality of Decapitation and Wisdom (2024)
ochutnávka
zdroj: mp3 (320)
Další maskovaná dvojice. Dle posledních promo fotek stylizovaná do skal a nedá mi to… Planety opic, ha! Z Veilburner mám vyloženě pozitivní pocity. Jak se kapela postupně profiluje, kam směřuje a vyvíjí se. Album od alba roste a The Duality of Decapitation and Wisdom je dalším krokem na jejich spletitém schodišti. Temná avantgardní hmota Veilburner mi přijde čím dál blíže mým oblíbencům Akercocke, což mi úlisně kroutí knírek. Novinka je prozatím tím nejlepším z dílny kapely a další řádky přidávám do recenze.
Marilyn Manson - One Assassination Under God – Chapter 1 (2024)
ochutnávka
zdroj: mp3 (320)
Nenechal jsem si ujít, žádné velké závěry ale nemám. Mansona poslouchám, ale abych se pustil do recenzí, to asi ne. S novinkou jsem spokojen po stránce chytlavosti a příjmu na první dobrou. Do hloubky nejdu, deska mě tam nepustí. MM má totiž ve svém arzenálu lepší zbraně, charismatičtější sound a celkové pojetí. Takže nevím, jak dlouho se u mě nové album ohřeje. Zatím neurazí, nenadchne, prostě hraje.
// Bhut: Já mám pro Mansona slabost a dokážu ledacos tolerovat. Novinku jsem slyšel zatím jen letmo a přijde mi, že je tam furt taková snaha vyvolat dávného ducha silnějších kalibrů starších nahrávek. Časté využívání nějakého efektu na vokál zase nepřímo vypovídá o tom, že silnější momenty už jsou také pryč. Takže tady se ve výsledku shodneme, ale třeba to časem ještě nějak poroste. Uvidíme…
zdroj: flac
Ploughshare jsem objevil až s touto deskou, nebo si aspoň ty dřívější nepamatuji. A je to roztomilá podzemní komplikace. Výraznou, jazzově nastavenou basičkou a občasnými vokálními excesy mi kapela připomíná italské šílence Ephel Duath, ale napojené na disonanci a disharmonie typické pro současnější kapely. Ale přitom to zní jinak. Baví mě, jak Ploughshare ty své konstrukce staví a zase bortí. Jak stíhají vysírat spodní patra katakomb, ale pak pozvednou obočí a nad svým uměním až vědecky dumají. Mají širší záběr než se zdá, já v tom pořád slyším i kus industrialu. Jsou správně divní. Aneb jak vylézt z krypty, stát se akademikem a zase do ní zalézt.
Blind Ruler Cursed Land - Music for Firewalkers (2024)
ochutnávka
zdroj: flac
Postava Willhelma Grasslicha je známá především z domácího noise prostředí. Jeho projekt Blind Ruler Cursed Land je jiný. Záběrem, ambicemi i estetikou. Svým celkovým potenciálem. Podzemní world music? Klidně tak Music For Firewalkers můžeme brát. Spojení neofolku, indiánských tradic, martialu, vokálů a dalších prvků z alba dělá zajímavou variantu, jak se oddat trochu jiné podzemní kultuře. Minimálně v tom, jak vyloženě podzemně nepůsobí a dá se s ní rozletět dál.
// Bhut
zdroj: mp3 (320)
Objevil jsem nový světadíl, nebo (abych byl tématický) nový kus vesmíru. Šmakuje.
zdroj: mp3 (320)
Tohle mi celkem nečekaně sedlo úplně skvěle. Maká to, dupe to, cupe to.
zdroj: mp3 (320)
Obyč black, ale takový, co se dá celkem fajn poslouchat a vydržet bez šklebů. Stejně už kdysi Lomikar prozradil, proč takovou hudbu poslouchám…
Kinahmi - Birth Of The Nine Disease (2024)
ochutnávka
zdroj: mp3 (320)
Zajímavé pojetí, které občas chce trochu opakování v poslechu, ale jinak docela fajn strašání.
zdroj: mp3 (320)
Nevím jak je to možné, ale takhle nikdo nehraje a proto jsou opět jedineční a úplně mimo čáry.
zdroj: mp3 (320)
Dávka a nálož, kterou odčerpat na jeden zátah je zase výzva, ale tahle se plní úplně sama. Vlastně kdyby tam nebylo nic jiného než úvodní skladba, tak jsem spokojenej.
zdroj: mp3 (320)
Můj zájem o kapelu se v posledních letech ochlazoval a ochlazoval, až hrozilo jisté zmražení. Ovšem kapela si nyní svou reputaci vylepšuje a zase mě docela zajímá. Ale nelze se ubránit tomu, že sahá do jakýchsi kompromisů a snaží se spoutat (nebo spíše znovu přilákat) milovníky Masterpiece Of Bitterness.
// Garmfrost: Nový počin Sólstafir po dlouhých letech baví i mě. Hin Helga Kvöl není samozřejmě kdoví co, ale poslouchat se to dá.
// Victimer: To já mám velké problémy to doposlouchat. Nedrží to. Zatím tři marné pokusy.
zdroj: mp3 (320)
Sice nejsem znalý kompletní tvorby a nutno přiznat, že mi dlouhou dobu stačilo jen CD s největšími hity, ale novinka je úžasně podmanivá a poslouchá se zcela sama.
zdroj: mp3 (320)
Ne, tohle není obal od Gamma Ray nebo jiné power metalové tlupy, ale punk rockové stálice. Hudba je to však taková mdlá, vyloženě neškodná, občas popově parfemovaná, ale silnějších drápů nemaje. Ani nevím, proč tu kapelu furt sleduju… I ten hlas mi víc přijde jako zločinné užití autotune.
// Garmfrost
zdroj: LP
The Cure nestárnoucí. Zvukově, instrumentálně i skladatelsky barevní. Nostalgie je v jejich rukou podmanivým snem…
zdroj: CD / bandcamp
Sedmnáct skladeb v hodinu a půl dlouhé desce a ještě ve stylu Mitochondrion je opravdu hodně. Pekelně moc! A přitom je Vitriseptome díky své nakažlivosti lákavým soustem. Buď se zblázníte nebo budete nadšeně řvát spolu s Mitochondrion, jak na lesy stejně jako já.
Black Curse - Burning in Celestial Poison (2024)
ochutnávka
zdroj: CD / bandcamp
Och! Tohle je zlé, agresivní a sakra dobře napsané album, od kterého se nedá jen tak odtrhnout. Black Curse se na svém druhém záseku pěkně rozjeli.
zdroj: CD / youtube
Triumph, Genus tentokrát ponuřejší a možná méně nasypaní. O to více jde Eugenika pod kůži.
// Victimer: Mě Eugenika zatím moc nechytla, ale nařídil jsem si poslechový reparát.
// Jirka D.: Baví mě to přiměřeně, vinyl už je doma.
// Bhut: Musím počkat, až New Era Production ožije ze zimního spánku, pak objednám a pak budu soudit. Ale těším se.
zdroj: youtube
Yoth Iria se na své druhé dlouhohrající nahrávce ukazují jako regulérní kapela. Rozvíjí své představy do poutavé nádhery. Blazing Inferno je deskou svižnou, náladotvornou a nesmírně příjemnou.
zdroj: mp3 (320)
Co by tak mohl vymyslet za muziku Olli-Pekka Laine? A když se k němu přidá hráč na klávesy Kim Rantala, který s Amorphis nahrál Elegy? A když na vokálech uslyšíme zpěváky typu Mikko Kotamäki, Tomi Joutsen a Tomi Koivusaari… Octoploid a jejich debut Beyond the Aeons je vcelku svěžím retro pohledem na melodický death metal ve stylu starších Amorphis bez zadoomání a rockových odboček. Návykové…
zdroj: CD
Osobní zpověď Petra Štěpána nemusí každému šmakovat, mě nevadí. V podzimním vzpomínání na staré časy mi je fajn. Melodicky a vůbec hudebně se Noc vlků opět jedná o moc příjemné dílo se svými vrcholy i slabinami. To nezastírám. Už bylo líp, ale nic mi nebrání si užívat poslechy dalšího alba kultovních XIII. Století. Kdo ví, kolik ještě takových bude…
zdroj: flac
Zachmuřenější a méně přívětivé uzavření trilogie. Natt Til Ende je opět náladotvorné a snové dílo.
// Sarapis
Thy Catafalque - XII: A gyönyörű álmok ezután jönnek (2024)
ochutnávka
zdroj: bandcamp, youtube
Hmm, s novými
Thy Catafalque asi bude problém. Ještě se mi nestalo, že by mi něco z Tamásovy dílny lezlo na nervy. Nové album se zdá být velkým projektem, tvůrce nedělá nic na půl plynu, zástupy hostů, spousta nástrojů... a já lítám s kýblem vody a hasím ohníčky pochybností, jestli toho tyjátru není moc. Jako je ho dost, ale možná tomu ještě přijdu na kloub. Zatím jen zasněně vzpomínám na zemitý
Alföld.
The Pineapple Thief - Last to Run (EP, 2024)
ochutnávka
zdroj: youtube
Můj přístup k The Pineapple Thief se za celou dobu, co o kapele vím, nijak významně nezměnil. Tu více tu méně zavadím o jejich nové nebo i starší dílo, přičuchnu, možná i chvilku inhaluji, ale na hlubší zkoumání to nikdy není. Nahrávka Last to Run by mohla být i svým formátem ztělesněním tohoto vztahu. Krátce zaujme, zpříjemní pár chvil, ale pak ji vytěsní něco jiného. Kousavá část mysli dokonce podotýká, že bez Gavina Harrisona bych o kapelu nezavadil už vůbec. Něco na tom bude, vždyť počátek mého zájmu o ni je shodný s momentem, kdy ho angažovali. Pravda ale bude někde uprostřed, The Pineapple Thief to dělají dobře, i na EPku mají několik slušných skladeb. Je to příjemné, nenáročné, relaxační, trochu anathemovské...
zdroj: youtube, cd
Co naplat, poslouchám to tento měsíc furt. House of God není tolik na očích jako Kingovy klasiky, ale znamená to vůbec něco? V čemkoli má King prsty, to časem stejně získá pozlacenou patinu. Jen z té nové desky by je už mohl konečně vytáhnout a představit ji světu. Kdysi to chrlil i s Mercyful Fate jednou tak, jednou onak a vždycky to byla trefa. Kdysi = zamlada, já vím. Albu House of God dominuje tíseň a nepohodlí, po poslechu jsem zralý na horkou vanu se spoustou bublinek. Ta většinou není k mání, spíš si to pustím znovu, nechám se postrašit špičkovým intrem Upon the Cross a jedu v tom nanovo.
// Bhut: Pusť si nové Attic - Return of the Witchfinder a máš nejkrásnější Diamondovskou desku roku. Za mě je to heavy vrchol 2024.
// Symptom
zdroj: YouTube
Datadisk k nové Billie Eilish.
zdroj: Bandcamp
Starý dobrý Shining.
zdroj: Bandcamp
Nový Shining.
