Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 85

Nedělní poslech 85

Garmfrost23.9.2018
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Spiritual Deception a její eponymní EP.

Opět je tady neděle a další díl seriálu Nedělní poslech. Tentokrát už s pořadovým číslem 85. To utíká, viďte dámy a pánové? Pohodlně se usaďte, dejte si něco dobrého a vydejte se s námi do Milána, italského města, kde se nachází hlavní působiště mladé skupiny Spiritual Deception. Italští hrdlořezové holdují hutné atmosféře skrz na skrz prolezlé extrémní smrtí.

 

 

Spiritual Deception založili v roce 2016 kytarista Mirko Frontini a zpěvák Luca Zanlorenzi poté, co se jim rozpadl projekt Humans Ablaze. Tento projektík ve stylu melodického death metalu a metalcore neměl šanci uspět, tak to zkusili jinak. Zřejmě frustraci z rozpadu hodlali zhmotnit v mnohem extrémnější muzice, což se jim ve Spiritual Deception v podstatě podařilo. Do party přibrali dalšího ex-člena z Humans Ablaze, basáka Gabriela Della Stua a bubeníka z další lokální deathové partičky Krygar, Manuela Del Giudice. Evidentně si sedli a hned další rok vydali singl se skladbou De Rerum Humana. Tato píseň otevírá i letošní, eponymní EP. Nahrávku si pánové vydali sami, ale materiál na ní je dosti zajímavý na to, aby oslovil širší posluchačskou komunitu a třeba i nějaké dobré vydavatelství. Co tedy očekávat od Spiritual Deception?

 

Jak už jsem naznačil, EP má tři skladby a trvá pouhých jedenáct minut. Stylově čekejte technicky podaný brutální death. Vedle klasické sestavy - kytara, basa, bicí a growl - uslyšíme i podivné synťáky, bez kterých bych se obešel, ale nejsou nijak významné, aby kazily dojem z poslechu. Líbí se mi barva hlasu Zanlorenziho. Ostatně nejen barvou je jeho growl živ. Umí dobře bručet i křičet, je dostatečně výrazný, aby se pouze nevezl kdesi v pozadí. Instrumentalisté za křiklounem nikterak nezahálí a pálí do posluchače pestrou paletu rytmických změn, melodických vstupů a podobných legrácek. Vše je výborně zahráno. Až mě občas napadne, že mnohem významnější interpreti neoplývají takto zdatnou instrumentací. Pochvalme i zvuk, který vylezl ze studia Haze Recordings Studio. Není vůbec marný.

 

spiritualdeception

 

Zatím se vše šíří pouze po internetu, což třeba změní připravované dlouhohrající album, na kterém Spiritual Deception v současnosti pracují. Byla by škoda, kdyby takto slibná kapela zapadla a hrála jen pro pár lidí v blízkém okolí. Nechme se překvapit, co přinese blízká budoucnost, potažmo ono album. Zda se Spiritual Deception rozjedou, nebo to pánové opět zabalí a zkusí zase jinak…


Kapela: Spiritual Deception

Album: Spiritual Deception

Styl: death metal

Vydáno: 1/2018

Země: Itálie

Vydavatel: vlastní vydání

Odkazy: bandcamp, facebook, youtube

 

Sestava:

Gabriele Della Stua – baskytara

Manuel Del Giudice – bicí

Mirko Frontini – kytary

Luca Zanlorenzi - growl



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

VashCZ / 4.5.19 10:16

Je mi 26 a před 7 lety jsem si koupil své větší lepší aktivní reproduktory k počítači. Zvuk supr a tak, ale pořád to nebylo ono, tak jsem si v podstatě pořídil před třemi roky repro za 20 tisíc + zesilovač. Pořád to nebylo ono, proběhla výměna zesilovače za 2000W aby nenastával cpipping. No nic nepomohlo. Onen fenomén loudness war jsem slyšel už tehdá před deseti lety na hloupém mikrosystému, jen jsem nevěděl, že to je tohle ono. Zkrátka hudbu už 3 roky poslouchám tak desetinu času co dříve a když jdu někam na koncert, tak jsem stejně tak zklamaný. Občas na méně známy kapely přijde jejich "zvukař" ke zvukařům, který to v životě nedělal a pak se to dá poslouchat, ježto na to vůbec nešahá :-D. Jedinou hudbou 100% nepokaženou je živá orchestrální hudba. Nebo opery. Kdo by to byl řekl, že něco takovýho budu poslouchat.... Ale když mi dnes stačí ze skladby sample několik sekund a vím, že je to sračka, tak se nedá nic dělat :-D. Ježto poslouchám český alternativní hardrock/metal či jak se nadává tomu, co hráli známé/í Kurtizány a The Switch, nevidím moc žádnou změnu u českých kapel. Když je relativně v pohodě dynamika nástrojů, tak má zase stejné volume hlasitá i tichá část skladby. Co se týče vinylu, tak i tam se to dá pokazit, ne že ne.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky