Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Nedělní poslech 99

Nedělní poslech 99

Victimer10.2.2019
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme hlučící projekt Uncle Grasha's Flying Circus a jeho album "Stalinist God".

Stalinist God je status. To aby nevznikly zbytečně moralizující komentáře, které by volaly po zdravém rozumu lehčí formou špatně mířeného protestu a po úplném zastavení činnosti v tom horším případě. Ono po sobě kolikrát stačí spláchnout hajzlík a uvědomit si, že kolem není zas tak horko a nevhodno a bordel je spíš na vlastním ihrisku. Takže klídek. Stalinist God je status provokativní, ovšem do pochodově rezonující produkce zcela vhodný. A Uncle Grasha's Flying Circus (UGFC) je pochodově rezonující těleso. Někdy na samé hranici snesitelnosti, jindy zase docela příjemně šokující svou obratností. A Stalinist God je nahrávkou, jenž to svým naturelem věrně potvrzuje. Na svou čest, naši malost a útrpnou marnost.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/ugfc%201.jpg


Stalinist God je cca padesát minut bzučícího noise, industrialu, martialu, samplů a filmových útržků různých žánrů, které obaluje temná linie dark ambientních ozvěn. Materiál je to temný, útočný, ale i hravý, znepokojující a někdy až absurdně deprimující či zvráceně nadějný. Jde o to, v jaké jeho fázi se zrovna nacházíte. Celkově je však rozhodně zajímavý, i když návraty k němu nepatřily mezi mé oblíbené denní kratochvíle. Docela to bolí, řekl bych. A bolet to taky má. Chce to víc odvahy a při častější aplikaci doporučuji nechat se vnořit hluboko jak jen to jde, ačkoliv to sebou může nést jisté neblahé následky. Třeba takové malé domácí panikaření. Nebo zlé pohledy jinak milé ženy, která nemá pro hlasitou produkci UGFC pražádné pochopení. Pokud se nepodaří proniknout, další radou budiž láhev vodky. Třeba. To všechno ovšem platí jen pro náhodné kolemjdoucí. Ostřílenější ruchovládci ví, která bije a pro co bije jejich plechové srdce zvukově nestabilního maršála. Takoví si musí libovat a uznat jisté parametry zvrhlé zajímavosti.


// Uncle Grasha's Flying Circus je surrealistický projekt žánrově se pohybující na pomezí harsh noise wall, military industrialu, atmosferického dark ambientu a zvukového DADA primitivismu. Vstřebává a opět šíří v koncentrovaném podání ty nejabsurdnější obrazy lidské marnosti. //

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/ugfc%202.jpg


Tak se definuje projekt sám. Dohledat a vyposlechnout lze více různých nahrávek a zvukově divokých orgií. Stejně tak vybrat pár nebližších možných setkání, kdy hlava zatouží po zvukovém teroru a nohy si to zamíří ...


... 23. března do Prahy na Žižkovskou Noc 2019


... 12. dubna do Plzně na Festival odpadních vod 2019


... nebo 4. - 6.7. na Slovensko, kde se v Moravanech nad Váhom odehrají kultovní Hradby Samoty IX


Stalinist God je experiment. Zvukově těkavý, těžký a temně avantgardní. Jako takové je dobré chápat celkové působení UGFC. Nemám úplně přehled o současném stavu v řadách projektu, jak se mění jeho live podoba s tou studiovou, ale vystačme si pro dnešek s informací, že za konceptem Stalinist God stojí zahalená tvář jistého Willhelma Grasslicha.


Ten dal dohromady sbírku funkčně rezonujícího minimalismu, jehož nitro polyká obskurní a děsivou malost lidstva, upozorňuje na ni a přehrává ji pomocí silně undergroundového materiálu na vlně více položkové noise music. Za mě nejde o něco, co by znamenalo revoluci či hudební nadplán, ale rád si za asistence UGFC v budoucnu zvukově přitížím. Na podobné příležitosti je Stalinist God nahrávkou zcela ideální. Na hluboké soudy tak úplně ne. Ty nechme stranou a zároveň nechme působit svobodně hlasité a neurvalé ruchy. Těm patří tahle chvíle.

 

 


 

Kapela: Uncle Grasha's Flying Circus
Album: Stalinist God
Styl: death industrial / martial noise / dark ambient
Vydáno: 8/2018
Země: Česká republika
Vydavatel: DIY
Odkazy: bandcamp / bandzone

 

Sestava: Willhelm Grasslich - noise, koncept



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.6.17 16:45

Poslední dobou zejména narážím na nové kapely za branami androšských pražských klubů jako FAMU (RIP) či Underdogs. Tam jsem například minulý týden objevil vynikající náladotvornost Cataya, potěsili němečtí krauteři Gnod nebo málo známý český black Bastien. Gotickým objevem za hodně dlouhou dobu jsou pro mě Drab Majesty, kteří před nějakým měsícem a půl předhazovali King Dudovi a tento týden měli i samostatnou štaci v Brně. Tenhle zvuk se již moc dneska neslyší. No a jednoznačným vrcholem bylo dle očekávání duširvoucí set We Lost the Sea, kterým po jejich prvním evropském turné predikuju nějakou budoucnost. Hudba s příběhy. Zatím trochu očekáváné zklamání z nových Solstafir, jejichž Masterpiece of Bitterness považuji za jedno z nejlepších alb, co jsem kdy slyšel, ale nyní se stále více posouvají do takového odosobněného autistického post-rocku, kterému chybí už nápady a hlavně ten autentický pocit osamělosti v nehostinné krajině. Citelná je ztráta předchozí specifické ruky bubeníka.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky