Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
ACxDC - Antichrist Demoncore

ACxDCAntichrist Demoncore

Bhut25.7.2014
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Nářez kloubící grindcore a hardcore těch nejextrémnějších měřítek. Žádný prostor pro kompromis, nýbrž čistý výplach nepotřebující návodu.

Není střídavý proud jako střídavý proud. Zatímco jeden v poklidu tepe v rytmu rokenrolu a chytlavých refrénů, ten druhý běsní a nezvladatelně probíjí. Hovořím o kapele ACxDC, kterážto letos vydala album natlakované nebezpečnou energií.

 

Deska Antichrist Demoncore je nabušená dynamitem. Stačí jen zapálit roznětku a mohutná exploze divokého grindcoru spustí likvidační proces. Krátké, přesto ostré šrapnely zasahují cíl a zanechávají za sebou šílenou spoušť. Brutální výplach podobný plošné deratizaci. Pokud stále hledáte návod k zaplašení sousedů a vyprášení pavouků z reproduktorů, nechť je toto dílo vaším skromným pomocníkem. Tu a tam nechává svého hostitele vydechnout, aby se z toho deště nářezu drobátko vzpamatoval.

 

Může se stát, že z tohoto poslechu bude člověk poněkud nervózní a roztěkaný. Ono vlastně není divu, protože trhavé skoky v tempech jsou natolik rozrušující, že nenechají opravdu nikoho v klidu. Reakce jsou buď nadšené, nebo rozpačité, možná i naštvané. A to je právě ten kumšt téhle nahrávky – umí s posluchačem zacloumat a vyvolat u něj výraznou odezvu, ať už jakoukoliv. Buďto bude lamentovat, nebo křepčit v bláznivém rytmu. Jisté momenty jsou totiž neskutečně zběsilé. Oproti tomu album dokáže nepříčetnou hru vyvážit pomalými, nebo šlapavými pasážemi středního tempa. To jsou chvíle oddechu, kde jedinou výjimku tvoří až poslední skladba Give Up, která nejen, že je výrazně nejdelší skladbou na desce (má něco přes tři minuty), ale i její struktura spíše odpovídá bahennímu sludge doomu. Teprve když ucho posluchače doputuje až sem, uvědomí si, co všechno má za sebou. Že právě prošlo peklem s nezvladatelnou morálkou. Že ta prožitá epizoda byla natolik omamná, že se na ni vlastně nemůže hněvat. Rozhněvaná je totiž muzika samotná a dokonale pouští žilou.

 

Album má jasný cíl – upustit páru. Masakrózní smršť nejvyšších parametrů se zdánlivě pohodovým vyvrcholením. I přes svou krátkou stopáž dokáže smést z povrchu naprosto vše. Je jedno, jak takový výjev na scéně budeme nazývat. Může to být orkán, uragán, tornádo, tsunami, atomovka, meteor, sopka, a nebo power violence. Zůstaneme raději u hudebního názvosloví a nepřivolávejme žádné jiné přírodní živly mocných rozměrů, neboť i tato relativně malá nahrávka jednoduše dokáže ničit. Zkrátka nářez kloubící grindcore a hardcore těch nejextrémnějších měřítek. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 6.6.14 8:42

Tak tohle mi udělalo velikou radost - zmínka o jejím debutu, který už má dnes svého následovníka, album Passenger z roku 2011. Lisu poslouchám už nějaké dva, možná i tři roky. Viděl jsem ji naživo, kde mě rozsekala upřímností, s jakou svou hudbu podává lidem. Krásná a křehká mladá dáma, Irka ve všech směrech, s hlasem zcela neopakovatelným. Passenger už je jinde, Sea Sew čerpalo ještě o něco víc z minulosti s Damienem. A Sea Sew? Ano, naprosto výjimečná deska absolutně fenomenální dámy, co má cit pro silné a přitom křehké skladby. Trochu to zavání i další personou Irska - Hansardem, frontmanem The Frames. Za recenzi - pěknou - moc díky, svého času jsem tady chtěl napsat zmínku o její dvojce ale nevyšlo to. Vidím to s hodnocením podobně, 90% bez mrknutí oka.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky