Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Astrosaur - Obscuroscope

AstrosaurObscuroscope

Sorgh18.12.2019
Zdroj: mp3 // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nedávno jsem se zabýval tři roky starou nahrávkou kapely Astrosaur a zároveň avizoval připravované nové album. To je teď tady a čeká na ortel.

Astrosaur do toho šlapou naplno a snaží se z rozdělaného ohně vyvolat široko daleko viditelnou vatru. Debut Fade In/Space Out z roku 2016 byl zaručený úspěch. Důkazem toho, jak kapela trefila hřebík na hlavičku, je nejen to, že si je na turné pozval Ihsahn, ale také fakt, že po novém albu sáhlo vydavatelství Pelagic Records. To je pro mě jakýmsi etalonem kvality a zárukou nevšedního poslechu. Zároveň to ale znamená, že album, které se jmenuje Obscuroscope, dostojí svému názvu a mnohým bude připadat minimálně divné.

 

A proč by nemělo? Řízený chaos začne dávat smysl až po několika opakovaných dávkách a zároveň zůstává náročnou hrou, při které platí zásada co nejdřív se zorientovat. Jen stěží mohu tuhle záležitost nazvat jako masovou a nejspíš zůstane trošku ve stínu. Každopádně album má neskutečný drajv, valí v neutuchajícím tempu a během kaleidoskopu šesti skladeb dochází ke střídání různých dějů stejně nenásilně, jako se mění roční období. Pro rychlou a povrchní orientaci by se dalo říct, že Astrosaur mají stylově blízko k maďarským Special Providence. I přes rozdíly, které se postupně vynořují na povrch, mají podobný styl práce, kterou bych nazval cestovatelskou odyseou krajem hudebních experimentů. V melodiích byste těžko hledali netušené krásy hudebních orgasmů, vládne jim podivnost a celou dobu se snaží otevřít posluchači hlavu a rozjet jeho badatelský pud. Jsou divné, jen někdy se jejich smysl dokáže zhmotnit v logickém postupu začátek - konec. Do přirozeného běhu věcí rády vstupují rozličné zvuky a nápady, které připomínají pouze rozpracované části. Proto mám někdy dojem, že je album jakýmsi polotovarem, který by ještě potřeboval dobrousit.

 

Nejpodivnější je, že se opakovaně zamýšlím nad tím, jestli se mi ta hudba vlastně vůbec líbí, nebo ne. Jestli mě spíš zajímá její podivná struktura a trochu masochisticky se motám v jejím prapodivném rytmu, nebo mě chytla obskurní neosobnost těžkého melodična. Každý by na albu dokázal najít a určit místa, která se dají nazvat krásným hudebním zážitkem, ale jsou jako ostrůvky v moři členité, neobydlené planety. Na ní vládne experimentálně - instrumentální počasí, a to už vyžaduje pořádnou dávku sebezapření a silnou vůli. Astrosaur dávají do svých nástrojů vše, jejich hromobití je hlučné a ostré jako rašple, když využívají důrazu krátkých, rytmických motivů vrnících napětím jako elektrické vedení, a do nich pak zaplétají podivné melodické nápady. Těžko bych ale někomu vymlouval názor, že kapele jde hlavně o to ukázat svoji instrumentální zralost a osobitost. Album je na pohmat neosobní, trošku chladné a odcizené, ale není prvním ani posledním zástupcem tohoto druhu. Právě tyto speciality dotváří širokou a pestrobarevnou nabídku hudebního světa.


Hodnocení zůstává stejné jako posledně, a tedy vysoké. I přes náročnou poslechovost hodnotím kladně neokoukané postupy a prapodivnou strukturu této obskurní nahrávky.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky