Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
At the Gates - The Ghost of a Future Dead

At the GatesThe Ghost of a Future Dead

Garmfrost19.8.2026
Zdroj: CD, spotify
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60, phone
VERDIKT: At the Gates stvořili výtečnou nahrávku s typickými ingrediencemi

S poslední řadovou nahrávkou At the Gates jsem si dal řádně na čas. Chtěl jsem dát čas nahrávce ukázat, co v ní je, bez smutkem načichlého vnímání se odklonit od nekritického hodnocení. Bylo vidět, že většina recenzí bylo ovlivněno smutkem z úmrtí ikonického growlera Tomase Lindberga a jen málo jich obsahovalo myšlenku, zda by tak vysoko desku ten dotyčný hodnotil, nebýt poznamenaná faktem, že vyšla pár měsíců po jeho smrti. Z The Ghost of a Future Dead hned z počátku zněl zápal, síla i zoufalství. Tomas své party zazpíval na jeden zátah, protože věděl, že další možnost už nebude mít… To je síla, ať už k nahrávce přistoupíme jakkoliv.

 

Jako většina fans At the Gates jsem obdivoval zejména alba z první etapy existence. „Ponávratové“ počiny jsem samozřejmě vítal s nadšením, už ale ne tolik jako ty z původní éry. Živost se neustále mění, náš vkus, energie…, nemládneme. Naivitu prvních krůčků nahrazuje profesionalita a po vzdorovitém hněvu často nezbude ani ťuk. Z desek At the Gates stále čišela nesmírná vášeň, ale ta se postupně vykrádala. K předchozí řadovce The Nightmare of Being jsem si cestu našel tak nějak napůl. Proto bylo mé překvapení z The Ghost of a Future Dead o to větší. Další taková už nebude. I kdyby kapela pokračovala bez Tomasova příznačného hlasu, bude všechno jiné.

 

the ghost

 

V čem je tedy The Ghost of a Future Dead jiná než předchozí nahrávky? Stále z ní čiší typický rukopis, jednoznačné melodické vyhrávky i neměnný growl. Album se přiklání k větší přímočarosti a údernosti. Skladby jsou jasné, jednoduché a jdou přímo k cíli. Což poslední desky v takovém měřítku nenabízely. Pánové se na nich snažily o jakýsi progres a větší šířku deathu obohaceného o různé vlivy. Nebylo to špatné, ale aktuální drajv, diktát bez skrupulí mi k At the Gates sedí víc. Přes veškerou přímočarost zní The Ghost… notně moderně. Díky dobře padnoucímu zvuku a nespoutané energii zní At the Gates jako parta mladíků, kterým se daří držet prst na tepu vývoje extrémní muziky. Jedním z důvodů může být, že se do sestavy po několikáté vrátil Anders Björler. Produkce se věnuje každému z nástrojů, je mohutná a konkrétní. Krásně slyšíte každé cinknutí do činelu. Basa pulsuje a bere si často docela dost prostoru. A ty kytary…

 

V atmosféře skladeb vedle sebe koexistují death metalová robustnost, heavy melodika, thrashová syrovost i blacková černota. Vše dohromady zní krásně i drsně zároveň. Skladby uhání, nečekají. Do mocných ploch, neurvalých liskanců často vstoupí nádherná vyhrávka, na moment změní extrém v pohlazení. Tak to od At the Gates máme rádi, očekáváme to, a je pak příjemné, když i dostaneme. Intenzivní tah nahrávky dodává perfektnímu řemeslu punc jedinečnosti.

 

 

Ani po půl roce mé nadšení nevyprchalo. The Ghost of a Future Dead není prosta experimentů, ale jsou upozaděny. Prakticky každý postup, melodie, atmosféra či kytarový dvojzápřah… vše je velice dobře známé. Jen je vše podané s velkou grácií, vášní a jakousi radostí. Můžeme-li v tomhle případě o radosti hovořit. Je-li tohle album pomníkem At the Gates je pomníkem bravurním. V každém případě nehledě na okolnosti, Bez ohledu k okolnostem, At the Gates stvořili výtečnou nahrávku s typickými ingrediencemi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky