Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aversio Humanitatis - Behold the Silent Dwellers

Aversio HumanitatisBehold the Silent Dwellers

Sorgh6.7.2020
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Podzemním šerem se hýbe zrůda slyšící na jméno Aversio Humanitatis. Nehumánní filosofie má brány dokořán, dobře poslouchejte.

Tohle je zcela nové jméno na mém talíři. Se španělskou inkvizicí nemám úplně vřelé vztahy a tamní scéna je pro mě docela zastřená a až na výjimky neprobádaná. Jen vzácně se ke mně skrz  clonu neznáma probilo něco zajímavého a probudilo můj zájem. Ovšem teď se clona rozevřela a něco mi otřáslo kostrou. Může za to druhé dlouhohrající album madridských Aversio Humanitatis, které je prostě super zběsilost. Razantně brnká na moji resuscitovanou blackmetalovou strunu a rozvíjí mé temné myšlenky.

 


Aversio Humanitatis už hrají deset let, ale v práci se evidentně nepřetrhnou. To bude ta jižanská nátura, siestička, něco mořských plodů a hlavně se nezapotit. Ovšem skromné výsledky jejich práce stojí za pozornost. Debut z roku 2011 ještě hodně smrděl sírou a zapadal do širšího spektra blackmetalového podzemí, ale při poslechu nového alba se dostáváme někam jinam. Behold The Silent Dwellers je hodně zajímavý a přiměřeně nelidský materiál, který se nepodbízí, moc se nevrací do minulosti a úspěšně odolává prvoplánovému popisu. Pro hrubou představu bych jej přirovnal k nahrávkám koketujícím se syrovým nihilismem. Snadno můžeme sledovat pupeční šňůru, která vychází z lůna černokovu, jehož prvky se mísí do komplikovaných sloučenin. Nacházíme ruiny, hluk nad dohasínající zkázou, který se ještě nestihnul utišit. Setkání s takovým materiálem je malým dobrodružstvím s nejistým koncem. Bude tam smrt? Nebo zrození čehosi nového? Abychom si odpověděli, je třeba skočit po hlavě do jeho rozbouřených vod, nechat se vláčet chladným vlnobitím a plavat.

 

Nervní melodie rozvibrují každý nerv v těle, nekompromisně na vás tlačí a derou se do hlavy. Syrové tryzny hučí jako nezastavitelný důlní bagr a stahují z vás cáry kůže. Kytarová řežba rodí vskutku silnou atmosféru, která stahuje do tenat depresivní psychózy. Má to takový ten správně chladný, odlidštěný podtón, jaký známe třeba u Blut Aus Nord (u nich to má ale přece jen jiné grády). Tohle psychotické mámení navazuje na silný a poměrně originální základ složený z drhnutých riffů, výkonného řevu zpěváka A. M. a samozřejmě divoké bicí palby. Skladby mají daleko k monotónnímu bzučení dřevních mechanizmů. Naopak oceňuji jejich členitost a celkově hlubší ladění nahrávky, které podtrhuje tíživou atmosféru desky.

 

Začátky bývají těžké. I v tomto případě se může během prvních několika poslechů zdát, že album splývá a že se valí korytem jako jedna velká hlučná koule. S přibývajícími poslechy se však můj názor zásadně změnil. Album se mi postupně rozkrylo a najednou se jednotlivé skladby dokázaly postavit samy za sebe. Zafixoval jsem si jedinečné motivy konkrétních písní a od té doby se orientuji s rychlostí jistoty. Hodně pomáhá střídání klidnějších pasáží s těmi divokými, kterých je víc, ale ve správný okamžik dokáží udělat místo napínavé, deklamační mezihře nebo kytarovému preludování. Sečteno podtrženo – Aversio Humanitatis jsou zábleskem komety na soumračné obloze. Takový black poslední dobou hodně vyhledávám a chrochtám u něj blahem. Je to 35 minut upřímného zla.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Wurdulak / 24.3.21 10:21odpovědět

S posledním odstavcem souhlasím do posledního písmene. Ze začátku "meh", nešlo se mi v tom orientovat. Po několikátém protočení už vím kde jsem a poslech si užívám. Díky za tip.

vanena / 27.7.20 15:57odpovědět

čau, fakt tohle vnímáš jako "surovej nihilismus" a syrovost? fakt "hlučná koule"? neslyším uplně jinou nahrávku?

Garmfrost / 7.7.20 10:05odpovědět

Poslechl jsem si novinku jen letmo. Mám objednáno a netrpělivě čekám. Minulé EP Longing for the Untold byla neskutečná šleha, tak doufám, že se mu novinka minimálně vyrovná.

corrvuss / 7.7.20 7:42odpovědět

nooo, môže byť. dobrý tip. ďakujem: )

Victimer / 6.7.20 6:55odpovědět

Skvělá deska. Z řady mi vybočuje jistou chytlavostí, která to zrůdné a komplikované vynáší někam do éteru. Styl Aversio Humanitatis mi přesně sedl, aplikuji 2x denně po jídle.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky