Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Cogas - Unconscious Sons Of The Reptile God

CogasUnconscious Sons Of The Reptile God

Sorgh30.9.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Ti, pro něž je black srdcovou záležitostí a rádi by se chvíli porochnili v jeho melodičtějších polohách, by měli sáhnout po kapele Cogas. Ta pochází z Anglie a právě jí vyšel debut.

Londýnští Cogas dosáhli šesti let věku, první třída klepe na dveře a tak už to chtělo vytasit se s nějakou dlouhohrající deskou. To se před několika dny stalo skutečností a tak můžeme zhodnotit jejich míru vyspělosti. To se bude odehrávat v kulisách pošmourných témat, která nás stáhnou do hlubin smrdících čarodějnictvím, satanismem a různorodou smrtí.

 

Album Unconscious Sons Of Reptile Gods začíná sebevědomě a na prašné podlaze míchá blackové odkazy s deathmetalovou hustotou. Svádí nás hutným a současně přitažlivým soundem spadajícím do hájemství melodického death metalu, kde zpočátku jen krákorání natahuje černé sítě blasfemie, ale ono přituhne. Tahle cesta je mi povědomá, ovšem neuráží mě omíláním planých postupů, které by ve větším množství nudily. Spíš nacházím orientačně snadnou cestu k syrové epičnosti, která je mi blízká. Cogas dovedně letují plošné spoje blacku s death metalem a jen málokdy si všimnu stopy po sváru.

 

Tematicky se probírají antikvariátem použitých věcí a je sympatické, jak věcem dávají druhou šanci. V tomhle si s nimi rozumím. S vervou a bez ostychu recyklují, ale nemám výčitky kvůli nějakému vykrádání. Kdybych měl říct jeden důvod, proč mě USORG baví, tak by to byl právě fakt, že se mi vrací staré časy. Kytarové brusky zní jakoby chrlily jiskry někde v Norsku, v jejich světle nás hřejí příjemné melodie a zároveň jsme tlučeni tvrdou rytmikou. Ano, někdy je krutě blízko k legendám, profil Immortal se na zeď promítne náhle a bez varování. A Dying Sun je jako vystřižená ze Sons Of Northern Darkness nebo Damned In Black. Je to krutě podobné, ale díky tomu silně nostalgické. Protože nejde o problém celého alba, tak jim to rád promíjím. Navíc se objevují  další inkarnace vedoucí do minulosti a tak mám práce nad hlavu. Vzpomínky, podobnosti...

 

I když další kapitoly alba už tak upřímné jako A Dying Sun nejsou, starším posluchačům nemůžou uniknout ozvěny švédské školy či finského melodického blacku. Což vše dohromady zní dobře, jen to nelze považovat za úplně originální dílo. Komu to nevadí, ten se může probírat zachovalou a dobře konzervovanou veteší. Sulphur je parádní vypalovačka beroucí si plnými hrstmi deathovou marinádu, ve které krystalizuje síra zemských hlubin. Jejím opakem je doomová brnkačka Coffin Mandatory, která sice zklidní tep, ale celkově ji považuji za takovou vatu bez hlubší myšlenky. Zato následující skladba je pecka přímo z pekelného kotle. Temná, podladěná a se skvělým rytmem, střídající řezavou temnotu s melodičtějším refrénem.

 

Album je z hlediska tvrdosti a jemnosti vyvážené. Ve skrumáži brusek se objevují jemnější party rostoucí z melodického substrátu. Padají jasné trumfy a pro váhání či nejistotu není místo. Album je čitelné, nezáludné a ukazuje Cogas jako bodré kováře s otevřenou myslí. Můžete si k nim sednout na špalek a poslechnout si starší příběhy v novém hávu. Připomenou vám In Mourning, Immortal, Catamenii nebo Thy Serpent a vy si připomenete střípky zapomenutého času. Což je jednou za čas potěšující.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky