Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Corpus Diavolis - Apocatastase

Corpus DiavolisApocatastase

Sorgh4.3.2022
Zdroj: CD (AO-172), promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat 930, bandcamp
VERDIKT: Koncem loňského roku svět opět na chvíli zčernal a zplodil jedno z ďáblových jablek. V proutěném košíku už mám víc jemu podobných, ale i tak jsem se na něj se zájmem podíval.

Francouzské Corpus Diavolis není nutné znalcům dlouze představovat, protože už straší dobrých čtrnáct let. Přesto zatím nepatří ke stálicím žádného labelu, a tak lze jen doufat, že současní Les Acteurs de l´Ombre Productions se ukážou být tím pravým hnízdem, do kterého začnou pravidelně snášet svá zkažená vejce. Ze jmenované stáje nedávno došlo promo jejich aktuální desky Apocatastase a náladu mi hned zvednul její obal. Radost pohledět. Jde o tematicky čistý, barevně decentní obraz, a na matném papíře to vypadá hezky. Je to na první pohled blackmetalové album, navíc z Francie, takže bude mít určitě pikantní nebo dekadentní chuť.


Snad je to už tradice, ale Francouzi jakoby měli patent na chladně industriální atmosféru. Prchavé pocity závrati z prázdných továrních prostor se dostavují skoro okamžitě a nejen obdivovatelé urbexu se můžou tetelit blahem. A v tomto prostředí se začíná rozvíjet blacková sypanice tradičního střihu. V rytmickém hukotu nabývá na síle deklamující hlas, který často přechází do jakéhosi liturgického blábolení a skladby dostávají podobu určitého obřadu. K tomuto pocitu přispívají i sborově zpívané mantry ďábelské latiny. Není divu, že to člověka stahuje k myšlenkám na všemožné sekty a černé mše. Trošku kýč, ale někdo to rád. Ovšem nefalšované vzrušení se dostavuje sporadicky, ten dojem zaujetí není v každém okamžiku upřímný a pravověrný. Titulní skladba má určitě svoje kouzlo a patří k tomu nejsilnějšímu na albu. Pro toho, kdo zase nejraději betelně zuřivé brusky, může být vrcholem skladba Triumphant Black Flame. Každý si dokáže najít to své, ale vždy jen na určitém místě. Co mně zaručeně zvedá tep, je sólová kytárka, která studeně odkrajuje zaschlé škraloupy dne a stává se osamělým vykonavatelem nastupujícího soumraku. Její osamocená jízda nad spodními proudy neřízeného hukotu nabízí jasný kurz, lkavý a osamělý zpěv utrpení. Celkový obraz alba je však mdlý a je nutné se smířit s tím, že fádní motivy se často opakují do zblbnutí a pokud neupadnete do hypnotického spánku, tak se prostě budete nudit.

 

 

První poslech tyhle slabiny neodhalí. Apocatastase má šmrnc, od počátku hraje na city zvědavého konzumenta a studená melodie není to co studená sprcha. Ale jak plyne čas, tak u druhé skladby  Colludium náhle jediný výrazný kytarový motiv přestává stačit a rozpaky pučí jako bledule. To samé platí i u té další a najednou se plácáme v kruhu bez výhledu kam dál. Pro silnější bodové hodnocení nejsou argumenty. Apocatastase není víc než slabý průměr a nevidím jediný důvod, proč nesáhnout po něčem výraznějším a nápaditějším. Konkrétně z Řecka, nevím proč, ale tohle album mi jižní podnebí něčím připomíná. A tak přesto, že hýří všemi atributy stylu, ty se mi zdají vyvařené do mrtvolné bledosti a mrtvola ani nezapáchá. Corpus Diavolis se spokojili s omíláním jednotvárných nápadů, čímž si mnoho stoupenců nezískají.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky