Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Dark Seal - Země našich předků

Dark SealZemě našich předků

Garmfrost19.4.2019
Zdroj: CD, mp3 / promo od kapely
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Země našich předků je ve znamení hymnických melodií a razatního metalu. Zatím vrchol tvorby Dark Seal.

Navážu na Bhutovu, čtyři roky starou, pitvuPagan Thoughts Vol. 2. brněnských pohanů Dark Seal, která se mi tehdy jevila dosti přísnou, leč výstižnou. Už delší dobu jsem slyšel  Dark Seal  pouze na koncertech a k domácímu poslechu jejich muziky se nedostal, tudíž se mi z hlavy vykouřila jakákoliv vzpomínka na to, zda se mi tehdejší alba líbila či nikoliv.

 

Přiznám se, že jsem po promu zaslaném kapelou naší redakci, sáhl zejména ze sympatií vůči skupině samotné, než bych se, hnán touhou nořit se do její tvorby a své myšlenky posléze vetkat do slov, nemohl novinky dočkat. Výsledek mě ovšem velice překvapil...

 

DarkSeal

 

Dark Seal je parta srdcařů, u kterých je jasné, že do vyšších pater domácí scény se jen tak nedostanou a tuším, že jim o tento „vzestup“ vůbec nejde. Respektive nešlo. Novinkou Zemí našich předků, kterou vydává Dark Seal společně s Murderous Music Production, má do oněch pater slušně našlápnuto. Opravdu, nečekal jsem, že se kluci za čtyři roky dokážou posunout o takový kus. Vždyť mezi prvním a druhým dílem Pagan Thoughts stály tři roky a pominu-li tvůrčí a instrumentální vývoj směrem k větší písničkovosti, takový rozdíl jako mezi dvojkou a Zemí našich předků to bezesporu nebyl. Kapela oprášila blackový kabát a to že dost, protože na dvojce Pagan Thoughts bylo blacku jako šafránu. K černě kovovému ranku přidali Dark Seal i podstatnou dávku hymnických, bathoryovských melodií a sborů. I lyrika naznala příjemný vývoj. Není vše takové jak se zdá, a to je fajn. Texty jsou zvukomalebnější, více se rýmují, ale vyčarují i kus nepatetického obrazu, který společně s naší představivostí zavede posluchače do zavátých časů. Kvituji s povděkem, že se rouhání a kritika křesťanské zlovůle z lyriky nevytratily, ale ne za každou cenu.

 

booklet

 

Země našich předků asi nepromluví do dění na scéně a stále je co kritizovat. Docela mě mrzí, že se mezi velice silnými riffy objeví postup či melodie, která vše zhatí a srazí do průměru či ještě dál. Tohle může patřit k otázkám vkusu a pevně věřím, že uctívači českého metalu se mnou souhlasit nebudou. Naopak se mi hodně líbí místa, kde zazní hlas hostujícího Styrbjörna. Takové Slunce  je doslova pastvou pro uši. Když se na chvíli zastavím u pitvání výkonů jednotlivých členů, rád bych zdůraznil skvělou práci obou kytaristů. Jejich vzájemná souhra je místy opravdu povedená. Dobrým tahem bylo i obsazení Daniela. Jeho hra je pestrá a přesná. Drží spolu s Dimiho basou rytmus pevně v rukou a díky tomu se mohou Crudelis s Vongkollagem pouštět do různých srandiček. Basu Dark Seal vnímám čistě coby rytmický a tmelící nástroj bez větších ambicí, nic víc ani nic míň.

 

Ačkoliv jsem vyzdvihl čisté zpěvy a hymnické melodie, nejvíce se mi líbí největší mazec alba, Zrádce našich kořenů. Zrádce umí být zuřivý i konejšivý za doprovodu akustických vyhrávek. První sloka je nejsilnější část alba a moc rád bych takových kompozic od Dark Seal slyšel víc. Podobnou se zdá být předposlední Lugnasad. Také v ní se střídá blacková zuřivost s majestátní písničkovostí a opět důstojný přednes v závěru. Celkově mi připadne, že nejlepší skladby nabízí až druhá půle alba. Poslední Alban Arthuan je jednoduše skvělá. Vláčným tempem se provlní do ztracena… Klasické nástroje na albu doprovází nesamplované sbory, což desce prospělo a zároveň vyvstává otázka, zda by si příští deska nezasloužila sbory opravdové. Dark Seal mi v současnosti nejvíce připomínají starší desky Avenger. Doufám, že takové přirovnání kluky neurazí. Dark Seal jsou nejen srdcaři a koncertními dříči, ale díky častému hraní se jejich výraz stal sebevědomější a ohebnější. A jestli bude na příští desce posun právě tak mohutný jako nyní, mohlo by to příště být hodně zajímavé…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Vonkollage / 22.4.19 9:13odpovědět

Ahoj, díky za recenzi, ale chtěl bych upřesnit a CD jsme poslali, že neuvádíte přesné údaje, vokály hostoval Styrbjorn a bicí hostoval Daniel, je to v bookletu napsáno

Garmfrost / 24.4.19 7:14odpovědět

Ahoj, díky za upozornění. Je to opraveno. Asi momentální zatmění mysli či co :/

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky