Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Diespnea - Radici

DiespneaRadici

Monachos28.10.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: pc / mobil
VERDIKT: Radici je odvážné album kapely, která se nebojí převést své divoké fantazie do hudby. Fantazie, které se jako hadi ovíjejí kolem kořenů axis mundi.

Výzkumy ukazují, že přibližně 27 % lidí trpí dušností (italsky diespnea), tj. obtížným dýcháním, které se může projevovat tlakem na hrudi nebo zvýšenou námahou při dýchání. Právě tento poněkud nepříjemný lékařský termín/fyzický pocit si italské duo, které letos vydalo své druhé album, vybralo pro svůj hudební projekt. Název kapely odpovídá jejímu logu, které subjektivně považuji za jedno z nejnápaditějších, jaké jsem v posledních letech viděl. Za neméně povedený považuji i obal jejich aktuálního alba Radici, který příliš neprozrazuje, jakému hudebnímu žánru se tito hoši ze země slunce a mafie věnují. Nebudu vás napínat, je to black metal, konkrétně avantgardní black metal. Je třeba dodat, že se jedná o album, které je poměrně experimentální, ale zároveň přístupné, pokud ovšem nejste ultrakonzervativní fanoušek BM, který považuje jakékoli žánrové odchylky za znesvěcení kultu.


Vraťme se ještě k obalu alba, na kterém jsou vyobrazeny kaktusy rodu Saguar, typické pro pouště Mexika a Arizony. Celé album je prodchnuto mexickými mýty, folklórem a šamanismem, které jsou však pouze metaforou pro hlubší, nadčasová a univerzální témata, která duo Diespnea rozvíjí v průběhu téměř hodinové stopáže alba. Radici je jako meskalinový rituál, který vám buď přinese osvícení, nebo špatný trip, který vám na celý život zjizví mysl. Konkrétněji řečeno, Diespnea na tomto albu nabízí dynamický styl, připomínající legendy jako Dodheimsgard a Ved Buens Ende. Důležitým prvkem přítomným v celém albu jsou rituální, tribalistické prvky, které znějí velmi autenticky a evokativně. Díky tomu je hudba nejen agresivní, ale také kontemplativní a často psychotropní, jako výše zmíněný meskalin.

 

Diespnea band


Důležitou roli hrají perkuse, zvukové textury a prvky elektronické hudby. Musím pochválit vokály, které jsou opravdu rozmanité: od agresivního black metalu po hypnotický a hymnický čistý zpěv, šeptání, démonický smích, extatické výkřiky... . Co se týče blackmetalové vrstvy alba, kluci mi trochu připomněli jinou italskou kapelu, a to Ponte Del Diavolo (Season of Mist vydali loni jejich velmi slušné debutové album). Nejsem velký znalec italské BM scény, ale zdá se mi, že tamní dark/black metalové kapely mají specifický styl hraní, který slyším i na Radici. Na albu se mi líbí, že každá skladba má něco jedinečného. Nebudu popisovat všech osm, ale zmíním alespoň ty, které mě zaujaly nejvíce. Třetí skladba, Vultures, je zvláštní hlavně tím, že končí rapovým refrénem s trip-hopovým doprovodem, který mi vzdáleně připomíná norskou avantgardní kapelu Manes. V Necromanteion mě zaujala silná basová linka a šílená „necro-psycho“ pasáž, ve které „se rozpoutá peklo“. Titulní skladba Radici příjemně překvapí jemným pískáním, další skvělou basovou linkou, náznakem breakcore a šamanským outrem. Předposlední skladba Mescalynia je rituální psychedelická hymna, kde se elektronika a folkové prvky skvěle mísí s blackmetalovým základem.


Líbí se mi také texty, které jsou šité na míru hudbě, a jejich znalost vám pomůže ponořit se hlouběji do světa Radici. Album se introspektivně zabývá tématem kořenů („radici“ znamená v italštině „kořeny“) – nejen ve smyslu původu nebo identity, ale také v metaforickém a duchovním smyslu: jak jsou propojeny s neviditelným podzemním světem, s minulostí, s identitou, s otázkami sebepoznání a ztráty. Líbí se mi také, jak Diespena v textech pracuje s přírodními jevy, které slouží jako metafory pro hlubší filozofické významy (supi, mořští červi, psychedelické rostliny, velryby...). Celkově je Radici odvážné album kapely, která se nebojí převést své divoké fantazie do hudby. Fantazie, které se jako hadi ovíjejí kolem kořenů axis mundi.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky