Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fatalist - Untitled

FatalistUntitled

Sorgh13.6.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Fatalist jsou novým účinkujícím na blackmetalovém kolbišti a nedávný debut napovídá tomu, že by se mohli zahnízdit na delší dobu. Metal v jejich podání představuje další odstín na paletě šedých tónů a vypadá to, že mají nakročeno k jistému zájmu rozežraných posluchačů zásobovaných kvanty muziky. Jsou docela jiní, než jsme zvyklí a hodně sví.

Debutní album má nic neříkající název Untitled. Snad po náročném procesu skládání došly nápady, ale to nevadí. Dojmy plynoucí z nosiče kapelu omlouvají a jsou minimalisticky dotvořeny rozplizlým logem na černém obalu desky. Stručnost ve všech formách, i v té hudební. Fatalist vsadili na dlouhohrající skladby, které jsou jen tři, ale svojí délkou dosahují skoro čtyřiceti minut. Je to čas utrpení, čas zoufalého bádání v prostoru, který není pro život přívětivý. Fatalist obhajují své jméno, protože hudebně se zabýváme konečností života, fatálním selháním a neodvratným zoufalstvím. Z ponurého, špinavého muzicírování, ve kterém se jako převalující mlha opakovaně promenují hudební nápady, se jako metastázy šíří totální rezignace. Na silném dojmu se výrazně podílí zvuková nekvalita alba, na které se podepsalo to, že jde o nezávislou nahrávku bez hodnotné podpory. Ale jak už to tak bývá, někdy určitý nedostatek nahrávce paradoxně pomůže a mohl by to být i tento případ. Pro blackmetal, jaký hrají Fatalist, je určující zahalit se hrubým, neošetřeným zvukem plným ruchů a rezonancí, snad i chtěných. Amatérismus z toho přímo čpí, ale mám pro něj pochopení. Bohužel to odnesou některé detaily a jemné melodie, které zanikají v ohlušujícím dunění bicích, ale pokud se je posluchači podaří odhalit, tak najednou násobně vzroste požitek z poslechu.

 

Skladby mají kupodivu silnou atmosféru, kterou se podařilo stvořit v podstatě z ničeho. Základní nástrojové obsazení a nikterak zásadní nápady nestaví svět na hlavu, ale zajímavě působí náhlé změny v náboji skladeb. Pekelně rozjetý rejžák drhnoucí holou podlahu náhle vadne a střídá jej pomalá, depresivní pasáž s dojímavou melodií. Kytary zní odněkud zdáli, zabalené v jemné ozvěně zdůrazňují prostor mezi posluchačem a kapelou. Pod nimi je slyšet příjemný a jednoduchý basový doprovod, což nebývá pravidlem. Pomalejší pasáže jsou místem, kde se objevují styčné plochy s doom metalem, který se do alba vloudil jako trpěný host. Díky jeho nenásilným pokusům o kontakt album získává nový rozměr a vlastní tvář, díky níž tu máme hodně originální a příjemné black/doomové album.  

 

Jakákoliv přirovnání jsou často lichá, ne-li přímo falešná, proto se o to nebudu pokoušet. Fatalist mají blízko k naturálním proudům blackmetalovým, subtilní melodie v první skladbě Globe mě lehce přenesla k severské melodice, která krášlí tamní black, ovšem vokál je nervní jako sanatorium a stahuje můj zrak k ochablé ruce s břitvou. Těžký rytmus v konejšivých vodách hudebního zklidnění, do kterého sklouzne závěrečná skladba Earth, zase připomíná tepající srdce planety chvíli před erupcí. Sludgeová těžkopádnost v kombinaci s napětím naprosto odlišná od jemnějších poloh první skladby, to vše jsou slyšitelné proudy stažené do jednoho zřídla. Fatalist tak ukázali, že nepatří k bigotním zastáncům přísných mravů a neváhají se přizpůsobit momentálním podmínkám.  

 

 

Jako první volání o pozornost je to dobré. Je vidět, že o nápady není nouze a s inštrumenty si Fatalist vědí rady. Kdyby se toho někdo ujal a trošku vytříbil zvuk (a nemusí to být přímo křišťál), tak další album by mohla být pecka. Až na některá lehce hluchá místa mě to bavilo, každá skladba byla trošku jiná a ukazovala spoustu možností. Což je dobré, bude z čeho vybírat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky