Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sestava italských černokněžníků Fides Inversa vybízí k mohutnému očekávání nevšedního zážitku. Bubeník Omega A.D., (který se objevil v nespočtu velkých a mnohdy ikonických skupinách v čele s Blut Aus Nord), řvoun Wraath (to samé – Behexen, Dark Sonority a tak dále a tak dále…) spolu kytaristou a basákem Voidem A.D. před jedenácti lety spojili své síly mimo jiné právě ve Fides Inversa, aby světu i sobě předvedli své vize surověji podaného satanistického black metalu. Každá z trojice desek, které za tu dobu vyprodukovali, nese lehce odlišné (někdy více než lehce) znaky. Pokaždé se však jednalo o dobré nahrávky. Pamatuju si, že s Mysterium Tremendum et Fascinans nevládla všeobecná spokojenost. Ani já album zřejmě nepochopil. S ohlédnutím si však rozumím, a vůbec se k němu ani nevracím. Pokaždé mám s nahrávkami Fides Inversa obdobnou potíž. Počáteční nadšení docela rychle opadne a nastává vystřízlivění.

O tom, že desky Fides Inversa šlapou jako po másle, že to borcům hraje výtečně, a že po technické stránce je vše v naprostém pořádku, není potřeba vůbec polemizovat. Taková elitní sestava nemůže zkrátka nahrát průserovou desku. Aktuální Historia Nocturna představuje kapelu v poměrně dobrém světle. Sedmero bouřlivého zaříkávání se pohybuje v překvapivě pestrém stylu. Překvapivě proto, že starší desky přestože snahou o proměnlivost a výpravnost nešetřily, ve výsledku se tyto snahy nesetkaly pokaždé s dobrým výsledkem.

Historia Nocturna sype v rychlém sledu epické hymny. Je znát, že mít v zádech vynikajícího bubeníka není jen základ, ale vstup do vyšších sfér. Dlouhé skladby neusínají a ženou se neustále vpřed. S rytmickou až závratnou dravostí mají v podstatě přímočaré kytarové orgie volné ruce, a spolu s uvřískaným hlasem můžou držet jímavý riff, dokud to atmosféra potřebuje a nemusí tak krkolomně vyvíjet snahu o přemrštěnou složitost, aby se posluchač nenudil, zatímco poslouchá deseti minutová pekla.

Krapet mi vadí pokusy o cosi jako zpěv. Ať už halekání v Syzygy nebo třeba v závěru jinak úžasné I Glance You with a Touch… No, vadí mi to hodně. Wraath je výtečný řvoun. Jeho skřeky, vrčení a skučení bývají ozdobou každé nahrávky, ve které se objeví. Nicméně „normální“ zpěv k jeho přednostem nepatří.

Vyplatilo se mi vyčkat s verdiktem. Album jsem nechal „uzrát“. První dojmy byly stejně příznivé jako už mnohokrát v minulosti. Fides Inversa se opět tváří výjimečně. Ale výjimečná novinka věru není. Nejen pro zmíněné vokální slabiny. Třpytivé nápady uhasínají až příliš rychle. Navíc Historia Nocturna nepřináší zhola nic, co by nebylo už ke slyšení v ostatních kapelách a projektech, ve kterých členové Fides Inversa figurují. A po lásce je veta…