|
|
||||||||||
Když se řekne hard rock, potažmo blues druhé poloviny šedesátých a začátku sedmdesátých let, většině z vás se zřejmě vybaví jména jako Led Zeppelin, Jimi Hendrix, Spooky Tooth nebo Cream, ale co takoví Graveyard? Nic? Pravda, na společném koncertu před čtyřiceti lety byste tyhle chlápky společně s výše zmíněnými klasiky bez nutnosti popření všech zákonitostí časoprostoru zřejmě nepotkali a to nemám momentálně na mysli fakt, že někteří z vás si, stejně jako já tou dobou, ještě hráli v uhláku na horníka. Tahle švédská partička totiž na scéně funguje teprve od roku 2006, kdy se Joakim Nilsson, Rikard Edlund (původně z rozpadnuvších Norrsken), Axel Sjöberg a Truls Mörck (později nahrazen Jonathanem Laroccou Rammem) rozhodli na troskách kapely Albatros (pod jejímž jménem fungovala první zmíněná trojice v letech 2000-2006) vybudovat Graveyard, pokračovatele odkazu klasického soundu, syrových kytar, psychedelie a špinavého blues říznutého tím nejjakostnějším hard rockem.
I když „pokračovatelé“ není zrovínka nejpřesnější označení. Graveyard působí spíše jako zjevení, jakoby skutečně prošli bránou času, přeskočili čtyři dekády ve stylu Jeana Rena a jeho prostého sluhy Jacquouillea ("Žakára"). Narozdíl od nich, ale nepijí vodu z hajzlíku a jejich činy rozhodně nevyvolávají pohoršení nebo salvy smíchu. Svou oddaností prapůvodní podobě rockové hudby a nezdolným nadšením na aktuální placce Hisingen Blues jasně dokazují, kterak nahrát skvěle znějící album oprostěné od všech digitálních pomocníků, hejblátek a podobných vymožeností naší doby, které sice dokáží pomoci ke krystalicky čistému zvuku, ale leckdy také zadupou veškerou živočišnost a přirozenost. Hrubě opracované hrany, analogový feeling v duchu starých osvědčených postupů, ale samozřejmě neznamená automaticky výborné album a věčnou slávu. Bez hráčského mistrovství a silných, chytlavých nápadů by celá snaha přišla vniveč. Hisingen Blues naštěstí žádným podobným neduhem netrpí.
Na ploše necelých 45 minut, tedy klasické elpíčkové hrací době, pánové servírují jeden klenot za druhým. Joakim Nilsson vévodí svým hlasem s naprostou jistotou a přirozeností, v klidnějších pasážích dokáže citlivě splynout s pomale ubíhajícími tóny, aby v zápětí rozmetal celý ten nadýchaný červánek důrazným, nakřáplým přednesem chvílemi znějícím jak třetí kytara urvaná ze řetězu. Rytmika pánů Rikarda Edlunda (basa) a Axela Sjöberga (bicí) též zaslouží jen slova chvály, především nástroj prvně zmíněného dopřává skladbám nádherně syrově hutný opar, přičemž se nejedná o nějaký dunící monolit, basa je do celku perfektně zakomponovaná a skvěle doplňuje jak Alexovy bicí, tak Rammovu a Nilssonovu parádně znějící kytaru.
Všechny songy, možná s výjimkou oddechové westernovky Longing, disponují neskutečně silným potenciálem, a pokud bych měl vyzdvihnout jeden jediný na stupínek nejvyšší, asi bych pokaždé volil zcela rozdílně. Ať už se jedná o svižnější obhroublé Buying Truth, otvírák Ain´t Fit To Live Here, titulní Hisingen Blues, jejichž hlavními zbraněmi jsou především přímý tah na bránu a tříštivá energie, nebo rozmáchlá Uncomfortably Numb dávající na odiv i jemnější polohu Graveyard, či závěrečný majstrštyk The Siren, při němž mi pokaždé naskočí husina jak blázen. Podobně bych mohl pokračovat, dokud by se nedostalo na většinu písní včetně bonusové Cooking Brew. Album točím již druhým týdnem stále dokola a pořád se ho nemohu nabažit. Jednoznačně jedno z nejlepších alb, ne-li nejlepší, jaké jsem v tomto roce prozatím slyšel...
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Nuclear Blast
Vydáno:Březen 2011
Žánr:retro hard rock
Joakim Nilsson - guitar, vocals
Jonatan Larocca-Ramm - guitar, vocals
Rikard Edlund - bass
Axel Sjöberg - drums
1. Ain't Fit To Live Here
2. No Good, Mr. Holden
3. Hisingen Blues
4. Uncomfortably Numb
5. Buying Truth (Tack och Förlåt)
6. Longing
7. Ungrateful Are The Dead
8. Rss
9. The Siren
10. Cooking Brew [bonus]
Graveyard
Peace
Graveyard
Innocence & Decadence
Graveyard
Lights Out
Daron Malakian And Scars On Broadway
Dictator
Unkilled Worker
Season of Doom
Tristania
Darkest White
October Falls
A Collapse Of Faith
Electric Wizard
Black Masses
Mhnunrrn
Orh Oxctsasavxixtibi
Alice Phoebe Lou
Orbit
Mother Love Bone
Shine (EP)
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.