Recenze: Gray Dog - The Deal (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Gray DogThe Deal (EP)

-krusty-20.9.2018

Zdroj: 4-panelový digipak // promo od kapely

Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70 + PC

VERDIKT: Folk nebo unplugged rock? Ani ryba, ani rak...

Dle depresivního obalu jsem ponejprv očekával nějaký chmurný post rock či shoegaze... ale on se z toho vyklubal hybrid folku a rockového vokálu. Ach, myslím, že nás čekají folk'n'country časy. Už jsme byli zmasírováni Nergalovým Me And That Man, outlaw country Davida Vincenta či srandacovery Steve´N´Seagulls... a cítím v kostech, že se na nás valí podobného materiálu více.

Gray Dog jsou Egor a Dmitry, tedy bělorusko-polská dvojice, kdy jeden má na starosti vokál a perkuse, druhý k perkusím přidal kytaru. Hudba? Nezastírám, že jsem byl při prvním poslechu zaskočen, vylekán...

graydog kapela

Aniž bych chtěl snižovat hodnotu jejich snažení, prvotní setkání bylo o čemsi jako u táboráku a čůča produkovaném kraválu na španělku a metloše, který se snaží přeřvat unplugged doprovod čím dál hlasitějším tlačením na pilu tak silně, až mu lezou oči z důlků. První věc odezněla a já čekal (nevyhledaje si stylovou škatulku na netu), že od druhého tracku se to spustí. Nespustilo. Řezání do akustiky a Why Did You Fuck Me And Leave? Jasan, je to tvrdý folk pro tvrdé chlapy. Egor zpívá s hetfieldovskou manýrou a ruku na srdce – zpívá mu to skvěle. Až mi přijde hřích řvát jenom do jediné španělky, protože kvalita jeho přednesu by snesla plnohodnotnou rock/metalovou kapelu. Slyším trochu Cinderellu...

Nejsem expert na „blues southern rock'n'blues occult raw“ – což je soukromá nálepka, kterou se Gray Dog definují. Můj prostoduchý rozum slyší rock-metalovou kapelu, která propustila rytmickou sekci a přehrává svůj repertoár unplugged s občasným podupáváním. Zajímavé osvěžení, ale zatím nic víc.

Tohle dvacetiminutové EP je tak akorát. Když na konci disku slyším napodobování vlčího/psího vytí, mám toho právě dost. Dlouhometrážní album bych pravděpodobně nedal. Jako prvotní ochutnávka slouží The Deal užitečně. Ale nějakých 40 minut ve stejném duchu už by asi nudilo i interprety samotné. Takže, hola hej... Vybalte kytary oba dva, zpívejte oba dva alespoň refrény a hlavní zpěv nechť zkusí i jinou polohu než jen nasranost. A mohlo by být lépe. Prozatím o vás víme...

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...