Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Řekl bych, že s opravdu dobrými alby se ke konci roku roztrhl pytel a já nadále objevuji věci netušeného významu. A intenzity. Jedna z kapel, která zpočátku vypadala pouze jako cosi tajemného, se postupně rozrostla v něco těžko uchopitelného. Je to vlastně parta Němců, kteří mají opravdu zmáknutý goth-rock ala Sisters of Mercy, Fields of the Nephilim nebo The Cure. Ještě by se dali doplnit Tiamat a ovlivnění černými spolky ze severu, to ale pro základní představu bohatě stačí. Takže vítejte ve světě Aeon Sable s novou deskou Aether, která má být dle rozhovoru se skupinou takovou čistou esencí jejich tvorby.

Ve srovnání s minulou deskou Hypaerion kapela celkem přitvrdila, a to nejen kytarově, ale i vokálně. Základ stále drhnou jasně goticko-rockový, ale občas se to drhne nálěžitě hrubě / industriálně, až to prská do všech stran. Nino má úchvatný hlasový projev, který je trochu jinde než minule, pouští se více do dalších poloch, ale hlavně řve jako ďas. Opravdu náležitě brutálně, což dává parádní kontrast k jinak celkem něžným hudebním polohám. Aeon Sable dokáží tvořit velmi chytlavé věci, tak akorát postavené na principiálně primitivních základech, které ale netřeba měnit. Kluci dobře vědí, co chtějí hrát a hrají to naprosto s přehledem. A s tím, že do toho postupně míchají víc a víc metalové agrese, progrese ve formě větších hrátek s atmosférou a další serepetičky. Prostě člověk se až tetelí blahem, když slyší, jak dobře tohle funguje.

Z rozhovoru vyplývá, že kapela je hodně "éterická" a že vlastně moc nedokáže specifikovat, proč právě "Aether" a kam vlastně přesně směřuje koncept. Marné vysvětlovat je vlastně z mé strany i muziku, která je v základu jednoduchá, ale roubuje na sebe atmosférické vyhrávky a všudypřítomnou temnotu. Kluci tohle jednoznačně umí, neutápí se ve složitém podání a nesnaží se o nějaký zásadní stylový přesah. Jen vše, co rozvíjí nekomplikovanou strukturu. Takoví Fields of the Nephilim nové doby, přesně s téměř identickou atmosférou (ideálně ke srvonání by byla produkce z roku 2005, Mourning Sun). Zároveň stylová chytlavá kostra takových Tiamat vzor Skeleton Skeletron. A mohl bych se v tom babrat ještě hodnou chvíli, což není třeba. Tohle stačí.

Deskou Aether lze s klidným srdcem doporučit všem příznivcům goticky rockových věcí, metalovým palicím, co se třepaly na starší gotickou scénu v jejích počátcích. Je to přesně v tom duchu.

Negativa nechci sosat z rukávu za každou cenu s tím, že přeci každá deska nějakou tu slabinu má. Tady jsem vlastně nenašel nic a nejlepším doporučením mi je to, že jakmile tohle dohraje, chci si to pustit znovu. I kdyby opět kvůli tajemnému začátku, který jako by vzešel z rukou zoufale chybějící produkce jakýchkoli nových věcí od Nephilim. Těm to pokaždé trvá, než něco vydají, tady ale počítám, že se už asi nedočkáme.

Tak hurá k mladé krvi...