Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Okultismem a složitějším výhledem na běžné pouliční dění vybavené deathmetalové duo Hadit působí na scéně už osmým rokem, přesto se dostalo k vydání debutové desky až letos v květnu. Do této chvíle mají borci za sebou demo (jiná sestava, jako trio) a pak ještě EP z roku 2015 v sestavě, která se ustálila. Nejspíš hlavně proto je moje setkání s Hadit premiérou a zachycení v katalogu Sentient Ruin Laboratories spíš na bázi uklikané internetové náhody. Podzemí, tlející pach starých ruin, vyschlý pramen opojení a taky rozvaha a rozvláčné rytmy vycházející z víru soustředěných sypanic - to je styl, jakým se kapela prezentuje. Hadit nepatří mezi řezníky a jejich krví zbrocené pracoviště, jsou odkojeni prsem temnoty a s renomé vyhýbat se příliš osvětleným místům.

Dvojice staví na oldschoolových základech temného death metalu, z něhož povstává disonantní majestát, doomové vazby a špetka naředěné černoty.  V jejich podzemí rezonuje pud záhrobního mystika, ovšem s rozvahou uvažujícího nad svým konáním. V Hadit proudí živočišnost, ale také kus psychedelie a navrstvené kamenné epiky. Jejich debutová práce je hrubozrnná, nikoli však primitivní. Naopak se v ní dá vysledovat pár slušných technických řešení, to aby se hlava netočila jen zběsile ve vrtuli a netrápila krční svaly. I ty se propnou, ale tohle je spíš hudba pro řádně podmračený výraz do okultního prostředí namočených pohodářů, kteří nešli hned po základce házet flintu dožita, ale ještě tomu studiu něco dali.

Důraz je kladen na hluboké podzemní kralování, ve vzduchu jsou cítit rituální praktiky, mocně rozložité názvy skladeb a stejně tak i jejich konstrukce. Naštěstí se neutápějí v nikam nevedoucích smyčkách, ale i přes objemné množství postupů to drhnou pořád od podlahy. Hadit jsou kreativní podzemní hydrou, v jejímž naturelu je zanesená špína kobek stoupající do éteru, aby promlouvala vznešeným jazykem a i krutost se snažila vybarvit jako proces, ke kterému lze vzhlížet.

Je dobré tomu dát čas, než se všechno usadí... a pak to nechat znovu rozprášit. Hadit se mohou jevit jako kompozičně nejednoznační, trochu moc reozevlátí a rovnou můžeme říct, že jejich hrubé konstrukce zní kostrbatě. Ale i to má svoje kouzlo. Disponují zajímavými momenty, které po svém rozvíjí, a někdy je také potápí níž do hlubin zádumčivého propadliště. Já je vidím a slyším jako rafinované, s dobře schovanými překvapeními. Hustá hmota pohybující se tam dole, která není jen kusem ohavné mršiny, ale přemýšlející organismus.

Hadit si nechám v záloze a budu na ně do budoucna myslet, byla by totiž věčná škoda v takto nekalém podzemním diktátu nepokračovat. Obecně si myslím, že tu máme talentovanou kapelu, která po svém posouvá odkaz Immolation a Morbid Angel a v houfu podobně přesvědčených seskupení nehraje druhé housle.