Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
ICS Vortex - Storm Seeker

ICS VortexStorm Seeker

Sorgh11.9.2011
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Už od prvních tónů je posluchači jasné, kterými to cestami nás Simen povede. Nevymyslel nic světoborného, dribluje mezi mantinely, kde je mu dobře a kde již osvědčil svůj um. Zkrátka povedená deska vyzrálého muzikanta.

I letošní rok brázdí letní nebe černobílí ptáci zvaní čápi. Ucpávají staré komíny a kadí na rezavějící techniku zaparkovanou dole u zdi. Krom této schopnosti však mají i jednu mystickou vlastnost a to nošení uplakaných balíčků do připravených kolíbek. Nevím proč častěji míří do vysklených oken a smrdutých holobytů, když jinde v načančané vilce postýlky zoufale zejí prázdnotou, ale přičítám to sociálnímu cítění čápa, který chce chudým trošku kompenzovat nedostatek blahobytu. Je li to správný přístup nevím, tuším v tom hrozný čapí omyl a rostoucí průser. Ale čáp je chráněn zákonem, proto jej není možno před přistáním sestřelit.

 

Ať je to jak chce, v přenesené slova smyslu jeden takový čáp přeletěl nad jižním Norskem a v Oslu zanechal miminko jménem Storm Seeker. Roztomilý capart, sladké jméno. Pátrám chvíli v rodokmenu a s překvapení zjišťuji, že jeho otcem jest ICS Vortex, což hodně napovídá. Mládě není zas ať tak panenské, jak se zdá. Jeho komponenty již  prošly určitým zakalením a tak si pokládám otázku, zda se zrodil nový život, anebo jde o umně poskládaného humanoida ze starých součástek. Zavrtám li se hlouběji do dostupných análů a pátrám po hlavních aktérech tohoto pozdvižení, začínám mít po chvíli jasno. Mnohé napověděly už i první minuty poslechu, ten hlas je totiž jen jeden a nelze si jej splést. 

 

Stvořitel a vlastník značky ICS Vortex podaroval svůj projekt svým jménem a tak znalý už zajisté vědí, odkud větry vanou. Ano, za vším je třeba hledat pana Simena. Zkušený matador zušlechtěný skupinami jako Arcturus, Lamented Soul, Borknagar či Dimmu Borgir zde stojí sám, nahý a nabízí nenasytnému trhu svoji mnohavrstvou duši. Majitel jedinečného a nezaměnitelného hlasu, který mě uhranul již roku 2000 na vynikající desce Quintessence od Borknagar, se tady snaží vymanit z mantinelů předchozích angažmá a tvoří něco svého, vlastního. Poměrně se mu to daří, ale vlivy let minulých nejdou úplně vymazat a tak jako vzácné koření se tímto albem míhá opar minulosti. Ke spolupráci si Simen přizval chlapíky podobného smýšlení. Bicí namlátil Asgeir Mickelson, který má na svém kontě řadu projektů, zmíním aspoň jedinečné Spiral Architect, dále kytaristu Cyruse ze Susperie a Arne Martinussena, pána klavírů, křídel a hammondek, jenž se realizuje i v zajímavém projektu Ava Infery, kde preluduje pod dozorem mistra Blasphemera, toliko kdysi kytaristy Mayhem. Propletenec je to tedy kvalitní jak jsme u Skandinávců ostatně zvyklí a jdeme na album jako takové. 

 

Prvotinu Storm Seeker  spouštím se zvědavostí a netajeným despektem. Už jsem si ji jednou narychlo přehrál a napadlo mě, jestli to není krapet zbytečné album? Něco podobného tady dělají Borknagar, kteří v posledních letech řádně vyměkli a točí se na místě. Chci tomu přijít na kloub. Dávám tedy albu ještě šanci, jeden poslech jakoby nebyl, z toho nelze nic usuzovat, jak se mi už mnohokrát potvrdilo. Svěží a progresivní hudba s nádechem blacku je čitelná od prvních tónů, působí náhle velmi pozitivně a náladu nezkazí, ba naopak ještě pozvedne Simenův pronikavý tenor. Ne, to snad není ani tenor, usuzuji, že pěvec je žena a oblažuje nás lahodným altem.

 

Blacková esence po chvíli mizí a zůstává vydatný mix čistého metalu s pestrou paletou melodií. Občasné klávesové podbarvení celku prospívá, dodá potřebnou atmosféru tam, kde je jí třeba a zbytečně se nedere do popředí. Při poslechu této muziky mám chuť se rozletět jako jestřáb ranním kuropěním vzhůru ke štítům hor stoupajícím z údolí. Hudba tak na mě působí, kytarové linky jakoby kopírovaly kresbu kopců na blízkém horizontu. Kypí ve mně radost, cítím, že potlačená energie ve mně klokotá na povrch a hned teď chci popadnout bágl a vypadnout na rozlehlé  pláně anonymního pohoří. Je to překvapení, mnoho jsem neočekával a náhle se mi deska líbí čím dál víc. Možná zde je cesta z míst, kde ustrnuli Borknagar a Simen, když ji přímo nenašel, aspoň se dostal na pomyslný rozcestník, z něhož se dá vyrazit novými směry.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky