Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - Diabolical Fullmoon Mysticism

ImmortalDiabolical Fullmoon Mysticism

Sorgh18.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: První úsvit zimní noci se vyvedl. Trpí ještě dětskými spalničkami, ale při pohledu do dáli je horizont kvality a originality již jasně vidět. Jedni ze starých a pravých vystrčili drápky.

Dávný rok 1992 byl té dobroty, že zplodil první plnokrevnou desku rodu Immortal, čeledi obratlých, podčeledi zle zmalovaných, sveřepých. Na její zakoupení si ještě živě vzpomínám, bylo to někdy v roce 2000 v Bontonu na brněnském Svoboďáku, za poměrně slušnou cenu, tehdá nějakých 300 kč.  Bylo to promyšlené sáhnutí do historie skupiny, která si mě získala svojí pozdější tvorbou. Fascinace byla natolik silná, že koupě jejich debutu se jeví jako ryzí povinnost.

 

Sbírka Diabolical Fulmoon Mysticism (vemte si už ten název, prostě geniální obskura) vhání studenou frontu do našich domácností a sráží rozpínavou teplotu hodně pod naši teplou nulu. Pláně, chlad a ojíněné lesy plné záhadných bytostí, duchů zimy chcete li, to je nevyčerpatelné téma, o kterém nám toho zmrzlé české rosničky moc nepoví, ať už myslíme ty v zavařovací  sklince od okurek nebo šťabajzny na tv obrazovkách. Na tuhle práci jsou tu Immortal.

Pan Abath i jeho kumpáni Demonaz a Armagedda dané tématice rozumí a na ploše cca 35 minut nás směle uvedou do ledové problematiky. Hned od počátku sázejí i na kvalitní image skupiny a obličeje si hyzdí tolik potřebným warpaintingem. Abathovi se pro jeho malbu někdy posměšně přezdívá panda, ale na to mistr háže bobek. Xichtí malování je zkrátka potřeba a ve slabých jedincích vzbuzuje „nebetyčnou hrůzu“. Na sličných tělech mají napasovanou černou kůži posetou bodci a pyramidami, tak jak káže etiketa. Já se tlemím pod fousy, ale samozřejmě jim to žeru i s navijákem.

Nadšení ve mně budí povedený obal desky, kdy tato knížata temnot křepčí na neznámé ruině a do nevlídné noci dští plameny pochodně. Zkrátka pózy, symboly, znamení.

     Desku otevírá hlas meluzíny a zvuk mrazu, fujavice šepotá obsah budoucích minut. Hned od počátku se vždy tetelím. Vím totiž, že poslouchám něco historického, dávného a zásadního. O tom mě přesvědčuje jednoduchá a lehce falešná vybrnkávačka ukazující na nepřílišnou vyzrálost skupiny, ovšem je to stylové intro poplatné době. Strašlivý šepot jedné z bestií naznačuje nejasnou budoucnost. Je to všechno silně amatérské, ale atmosféra sahá po dokonalosti.

Od druhé skladby už nám Immortal představují blackovou smršť s šílenými bubenickými přechody a opět jednoduchou, ale hypnotickou melodíí. Ten garážový zvuk je prostě skvělý a významně se podílí na celkovém pocitu z nahrávky. Co chvíli se skladby zvrtnou ve střední tempo, které je na celé desce dominující. Abathovo škrékání je prosté veškerého umění zpěvu, spíš blekotá a skuhrá svoje moudra a čeká, že mu to zbaštíme.

Vyzdvihnout musím čtvrtý vál, který se vleče unylým tempem bum – čvacht, sem tam se Demonaz blískne akustickou vyhrávkou pentlující vokální výhřez svého kolegy.

Podlamují se mě kolena, jsem unaven dlouhou poutí na severní točnu, ovšem následující pátý kus mě opět sráží do sněhu. Zvuk je zcela jiný, opět garáž, ale jakoby jiná nahrávka, tak podladěná, hlubinná. Kvičím blahem a poslední dva kusy projedu ani nedutám.

Je tu konec první desky a celá kariéra před námi.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky