Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - Sons Of Northern Darkness

ImmortalSons Of Northern Darkness

Sorgh29.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Sečteno a podtrženo, desku Sons Of The Northern Darkness jsem si soustředěným poslechem postupně oblíbil. Šlo o to přijmout změny. Já s tím mám občas problémy, jsem konzervativněji založený jedinec, ale ne dogmatik. Tudíž ruky hore, zde se povedl hezký kus práce. I když v duchu stále srovnávám.

Roku 2002 nadělili norští Immortal dychtivým konzumentům další kapitolu bohatého seriálu své existence. Nyní už sedmou dlouhometrážní nabídku ledových skopičin vydali se suverénním přístupem a v jakosti výběru z hroznů. Musím konstatovat, že po minulém Damned In Black z roku 2000 jsem „nesmrtelné“ přestal sledovat. Jejich tvorba už opustila zákoutí, která na mě dýchala zatuchlým prachem opuštěných zvonic s příměsí zvětralé hořkosti krkavčího trusu. Produkce se roznesla po širých pláních severu, vzduch se pročistil a zavoněl zdravím otužilých turistů. Hudba už na minulých počinech potratila syrovou blackovou esenci a namísto ní se v písních usadil již dříve zmiňovaný heavyodér, který mi moc nešmakuje. Desku jsem si nicméně obstaral, spíše z povinnosti a z úcty k legendě.

 

První ledabylý pohled na obálku mě nepřekvapil, jedná se o jakési dvojče předchozího alba. Na rozdíl od něj tone v modrém odstínu, jinak pózy primadon dosahují stejných komických kvalit a nabádají k opatrnosti při manipulaci s materiálem. Ani sestava nedoznala změn, nástrojové obsazení je ve stejných protřele zkřehlých rukou a pan Daemonaz se angažoval formováním textů.

 

Hudebně je deska velmi blízká svému předchůdci. Opět výborný zvuk, který drtí svojí hutností a udivuje brilantním brusem. Studio Abyss je holt kvalitní značka, při minulé spolupráci došlo zřejmě k souznění duší a jestliže se na albu At The Hearth Of Winter ještě drobátko hledali, tak Damned… a nyní The Sons… už představují to nejlepší, co mohlo z kazematů Abyssu vzejít. Immortal zde našli svůj nový kabát. Tento fakt nelze brát na lehkou váhu, protože kapela se dostala na zcela jinou úroveň, z undergroundu do ligy těch nejsilnějších. Není to tedy na škodu a lze jen chápat, že se změnou stylu dojde i k výměně studia. Přes nevelká očekávání a víceméně povinný poslech zde postupně nacházím mnoho silných skladeb, u kterých taju a brumlám něco o svých předčasných soudech. Faktem je, že já byl odkojen starou tvorbou a nová mi zkrátka moc nevoní. Vzato kolem a koukolem je Sons Of The Northern Darkness kvalitní pařba.

 

Deska se otevře jakoby náhle, žádné tupé intro či akustické preludium předcházející očekávané smršti. Pád laviny One By One přichází bez varování, kujný metal plný riffů a rychlých přechodů. Ruda je bohatá a dává materiál mnoha karátů. Dobrou věcí je též In My Kingdom Cold, nasycená kytarovými výjevy evokujícími předchozí dvě alba. Ta výpravnost, posmutnělá atmosféra, melodický základ… Opakuje se zde i prvek nenadálé pauzy, takový občasný stop, ktery se objevil na Damned… Akustické vybrnkávání lze objevit v nepříliš záživném kusu Tyrants a zvolna jím začíná i potemnělá Beyond Tne North Waves, aby poté ustoupila valivému, pomalému odcházení hrdinů do údolí. Fasa. A ani na starou dobrou meluzínu se nezapomělo, dáma v letech dostala slovo v opusu Antarctica. Titulní skladba Sons Of Northern Darkness, která začíná super bubenickým sólem, je parádní vlajkovou lodí celé desky, kde lze najít snad vše, co nám „noví“ Immortal nabízejí. Kdyby jednu, tak tuto, ach, je to síla.

                                                                                                                                     


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky