Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Immortal - War Against All

ImmortalWar Against All

Symptom30.6.2023
Zdroj: Spotify
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Major II
VERDIKT: Nezdá se, že by Immortalu bez Abbatha a Horgha vyloženě spadl řemen z motoru. Myslím, že Demonaz u kormidla podává přesvědčivý výkon.

První dojem z novinky člověka trochu předběhne a dobré pocity kazí až postupné hlubší analyzování a nimrání se v detailech. Na první dobrou všechno šlape, hlava souhlasně pokyvuje, noha podupává do rytmu. Velký prostor dostávají melodické pasáže a duch desky se často vrací k atmosféře přelomového alba At The Heart Of Winter (1999) a vlastně i k etalonu žánru, navěky věčným Bathory. Svět věčného mrazu v království Blashyrkh píše novou kapitolu dějin black metalu.

Prudký start první a titulní skladby War Against All dokazuje, že duch norských pionýrů mrazivého blacku je stále mezi námi a jeho síla nepramení pouze z účasti Abbatha, který je nepřítomen. Instrumentální šestka Nordlandihr působí neodbytným dojmem, že někdo na playlist nedopatřením zařadil nahrávku Ukrajinců Drudkh. Slovanské melodie jako vystřižené z desky Blood In Our Wells (2006) končí s první notou sedmičky Immortal. Pokus o stavbu hudebního pomníku této dnes už legendární kapele v podobě eponymní skladby, nedopadl vůbec špatně. Rychlost, agrese a mrazivá slova.

I‘m Immortal, My Spirit Of Ice
My Blood Is Frozen, I Dwell In The Cold

Podobné déjà vu přináší i refrén čtyřky No Sun. Ve sloce převládá pocit z druhé desky Pure Holocaust (1993), kterou jsem před lety nominoval na nobelovu cenu za přínos žánru. Tempo desky se dynamicky vyvíjí a řekněme, že spolu s ním fluktuuje i kvalita či intenzita hudebních nápadů. Utahanější kusy jako trojka Wargod sice neurazí, a i přes zjevný štempl kvality hrají jen jakýsi okresní přebor. Pětka Return To Cold tuto pomyslnou laťku hudební přívětivosti dále navyšuje. V takových chvílích, odmyslím-li si hrubší atributy, vidím heavymetalovou úderku v kožených slipech a s trvalou na hlavě. Naopak pecky jako Thunders Of Darkness, kde má zlo vrch, koncentrují ty pravé ozvěny mého mládí stráveného se špunty v uších. Démonický valčík plný sypaček z krajů severně od pekla, kde panda dává dobrou noc.

Havraní bůh Mighty Ravendark má ze svých apoštolů jistě radost, ale neuškodilo by podpořit dravost skladeb trochou špíny. Vedle klasiky Sons Of Northern Darkness (2002) vyznívá naleštěný zvuk novinky křehce asi jako Ludvík Veliký s příliš silnou vrstvou pudru. Posluchačsky je War Against All album vděčné a soudím, že pro mnohé až příliš. Každopádně za udržení ikonického soundu a Demonazův vokální výkon palec hore. Závěr desky je ve znamení pomalejší a epické skladby Blashyrkh My Throne, která v duchu léty prověřeného dramaturgického triku zvolna vypráví poslední kapitolu tak, aby se kruh uzavřel a dílo bylo završeno.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 29.5.17 11:27

Nikdy ma neprestane udivovať, ako bratia Česi dokážu svoj talent pre pesničkárstvo, poetické hry s rodnou rečou a inteligentný humor vopchať snáď úplne všade. Dokonca aj do metalu. Kým v Master´s Hammer (ktorému som nikdy neprišiel na chuť) to ešte má svoju tvár a úroveň, v počinoch Lorda Morbivoda sa to dostáva do pozície (seba)paródie, ktorú so zmäteným úškrnom môžem brať ako takú folklórnu kuriozitu, než ako plnohodnotnú hudbu, ktorej som ochotný venovať svoj čas. Príde mi to ako mrhanie energiou a časom (pri realizáciu takého množstva projektov) na niečo, čo dosahuje úroveň kresleného vtipu v lokálnom periodiku. Celkovo to spomínané pesničkárstvo (ktoré u mňa dosiahlo vrchol v osobe Karla Kryla a aj Nohavicu - na Slovensku v tomto obore neexistuje konkurencia) cítim hádam z každej českej metalovej skupiny spievajúcej v rodnej reči (výnimka je Silva Nigra), a to mi kazí dojem z ich produkcie a strácam záujem o danú skupinu. Možno je to len mojím vkusom, no táto esencia pesničkárstva mi sedí len k folku, respektíve k nejakému chlapíkovi zanedbaného vzhľadu s gitarou v ruke, ktorý dokáže zaujať dav už len svojou charizmou. No a v recenzovanom počine sa tento český folklór spája s nemeckým - simplexným discom, a to presahuje hranice toho, čo som schopný a ochotný akceptovať nielen na poli metalu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 30.6.23 8:01odpovědět

Já bych tu chtěl rozbít tu pověru, že se Abbath s Demonazem nekámoší. Nedávno je totiž bulvární oko zachytilo při společné session: https://1url.cz/OuuOl

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky