Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Insect Ark - The Vanishing

Insect ArkThe Vanishing

Sorgh7.4.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Insect Ark stvořili Hmotu, která je neskutečně reálná a cítíte na hrudi každý její gram. The Vanishing je silně působivé album, které se stane milníkem v řadách jemu podobných.

Tahle kapela je zjevení, o kterém máte důvod pochybovat, jestli je reálné nebo ne. Hudební fantazie, které z dílny Insect Ark vycházejí, se dají popsat jako temné sny, které vás v noci paralyzují. Ani ne tak hrůzou, jako spíš neuvěřitelnými možnostmi, které se vám otevírají před očima. Nevíte, kde končí realita a začíná potlačený chtíč, kterému se bráníte dát volný průchod. Jedním slovem temná nádhera, které je těžké odolat. Lepší podlehnout, ať to stojí co to stojí.

 

Sestava kapely doznala zásadních změn. Na aktuálním albu Danu Schechter už nedoprovází za bicí soupravou Ashley Spungin, se kterou nahrála předchozí desku Marrow Hymns . V létě ukončily spolupráci a v kapele ji na podzim nahradil Andy Patterson, který kdysi bubnoval v kapele Subrosa. V Insect Ark dostal na starost bicí a samply, o zbytek se dál stará Dana a zůstává hlavní ředitelkou ansámblu.

 

Z pěkné mazaniny na obalu se pozvolna rýsuje silně podladěné, monotónní preludování, do kterého se rozpíjejí chvějivé tóny kytary. Silné kafe hned na úvod, ale nadávkované tak akorát a líbezně vzrušující. Jamování na takovém silném, dunivém spodku páchá čarokrásné efekty na mé psychice. Rytmus je celý v rukou skvělé baskytary, zatímco bicí souprava je jaksi do počtu a jen přicmrndává. Dana se s basou vydává i do míst vyhrazených převážně jiným a s chutí zahraje nějaké to dunivé sólo.

 


I když se to zpočátku moc nezdá, melodií album nabízí víc než dost. Sice jsou často lehce rozmázlé, kolísání tónů navozuje atmosféru opiového doupěte, ale pak přijde přesný, bryskní a naprosto příčetný akord, který iluzi duševní nepřítomnosti vylučuje. Tahle dualita, nahlížení reality ze dvou odlišných úhlů - příčetnost a zkouřené nevědomí - se mi  líbí.  Album by mohlo být soundtrackem k nějakému kosmickému sci-fi, kde se sympatická posádka dostává za hranici pochopitelného světa. Úplně vidím jejich vykulené obličeje v kulatých okýnkách hvězdoletu a sliny, které jim kapou na přístroje. Věci, které vidí nejdou pochopit a popsat lidskou řečí. Stejně jako tahle hudba, ke které bych předepsal lehký alkohol, ale není to nutné. Samo album vás ovíní svojí snovou atmosférou.


Jednotlivé příběhy charakterizuje pomalé odtékání času. Ani v jednom případě vás nic nenutí pohnout rychleji rukou, na všechny své taje vám dává dostatek času. Vždyť zásadním úspěchem je shoda a souznění. Jedinou veličinou, která na vás působí je váha. Insect Ark stvořili Hmotu, která je neskutečně reálná. Návodem, jak s ní naložit a nebýt zavalen, je zklidnění, které není snadné v dnešní těžké době přijmout. Uzavřít se jednoduše doma a nalézat v této nahrávce východiska. Počkat, až se to venku přežene a zatím doma prožívat toto mizení, rozpíjení se v hlubokých tůních melancholie. Důležité je, že tohle doomání není o depresích, ale o temnějších odstínech krásy, kterými je nutné vyvažovat pohledy na líc všeho kolem. V monotónních, dunivých krocích Insect Ark je ukryta míza životní moudrosti a čeká na ty, co ji vyrýžují. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 7.4.20 10:25odpovědět

Moc fajn deska. Nebýt čínských netopýrů se špinavejma nohama, mohl být vinyl už doma :/

Victimer / 7.4.20 10:21odpovědět

Insect Ark náramně rozkvetli a album od alba se hodně posouvají. Hudebně je vidím jako protipól Lento. Ti jako by jeli na energy drincích a poskakujíc kolem by asi umřeli, kdyby jim došla dávka kofeinu. To Insect Ark se v klidu a jistotě válí v té svojí Hmotě a umí ji tvarovat. Obě tyhle polohy dřevorubecko-progresivní psychedelie mám ale rád! A The Vanishing je hodně povedená deska!

Lomikar / 7.4.20 8:32odpovědět

Jsem si zprvu říkal, že Ashley za ty dva roky, kdy jsem ji viděl naposledy, dost zpustla a ona místo toho hodila ručník do ringu. Mimochodem ten cover alba je dost velkej ripoff výtvarníka Dave McKeana. Komu se líbí, doporučuji mrknout na jeho práce.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky