Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kalmen - Sombre Vaults

KalmenSombre Vaults

Symptom27.2.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 PRO
VERDIKT: Tyto intenzivní zvukové krajiny představující dosavadní tvůrčí vrchol kapely si zápočet v hudební historii jednoznačně zaslouží.

Spiritual black je docela přiléhavá škatulka pro německou čtveřici, která si možná vypůjčuje zavedené postupy různých metalových subžánrů, ale největší a nejvýraznější dílek celku je sytě černý a tepe blackovou atmosférou. Některé party mají téměř hypnotickou kvalitu, co povznáší poslech hudby na vyšší úroveň.

 

Jednička Earthbound sebevědomě startuje album příjemným kytarovým tónem. Pár včelínů má tak akorát nakřáplý zvuk, aby šlo melodie čitelně prezentovat. Mezi střídavým bzučením a skřípáním kytar je dost prostoru pro baskytaru, která se projevuje především v horní části svého rozsahu. Bubny vkusně tmelí všechny elementy dohromady a pokrývají jak tradiční blastbeaty s různou kadencí, tak nezbytnou dvojšlapku na kopáku. Vokál pluje zhruba na úrovni hudby a netrčí ven jako transparent s nejkřiklavějším sdělením. Zvukový efekt jakoby modlitebního hlasu na pozadí trojky Underworld maně připomíná kreace od Blood Of Kingu.

 

Není pochyb, že tahle parta je dobře sehraná a nadaná talentem smysluplně a zajímavě zahrát. Na to, že se jedná o nahrávku produkovanou ve vlastní režii, je to po zvukové stránce velmi slušný výkon bez očividných vad na kráse. Pozornější posluchač může zaznamenat pár opomenutých detailů, které v konečném důsledku dílo nijak zásadně nedegradují. Je to třeba nekonzistentní profil virblu dobře slyšitelný v úvodu poslední pecky Uroboros, kde tučný úder do blány bubnu střídá mdlý zvuk zbavený síly patrně v důsledku špatného zfázování. Je to i šum kytarového zesilovače, který se vkrádá do intra dvojky Hen Kai Pan, ale to je jen drobný prohřešek ve prospěch "kreativní špíny".

 

Kalmen dosáhli dosavadního zvukového vrcholu, který představuje solidní odrazový můstek k dobytí ještě výraznějších pozic na cestě ke stvoření dokonalého hudebnímu odkazu pro budoucí generace. Hlasoval bych pro špetku low-endu navíc, což by skladby prohřálo a zmohutnělo. Nedostatečná tučnost zvuku je pravděpodobně to hlavní na co bych prstem ukázal. Jinak myslím, že po hudební stránce není na co si stěžovat. Skladby nenudí, netrpí deficitem atmosféry nebo zajímavých a dobře zahraných partů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

LOPIK / 19.8.14 21:16

Pro mě je Mike Oldfield živoucím důkazem toho že tento muzikant je legenda kterou miloval můj otec a já to mám po něm V jeho skladbách se vidím klidný a bez smutku a lítosti . Alba Tubular Bells a nebo album Voyager 96 je mojí srdcovkou " nádhera Mistře" .cítím, se při vaší nádherné hudbě volný nespoutaný lidskou bezohledností a nenávistí jak už to na zemi chodí léčím si duši " vaši hudbou" která je pro mě lékem nadevšechno. Utíkám před realitou do světa vaší hudby která je nádherná a překrásná . vždycky ve mě vyvolává vzpomínky na jisté lidi a možná i slza dojetí ukápne. Muzika je mám životem mým srdcem i duší .. ale Mike Oldfield je a bude pro mě hudebnikem duše dokaže navosdit stavy něčeho co se nedá ani popsat ja chodím při jeho muzice spát . možná seto zdá jako pitomost ale žiju hudbou která mě osloví na duši . nebýt VAS mistře muzika by nebyla tam kde je Díky :-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky