Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kaviar Kavalier - +Klinik+ (reedice)

Kaviar Kavalier+Klinik+ (reedice)

Garmfrost18.2.2025
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: Pioneer PL-880, Pioneer A339, Elac EL60 + phone, Marshall Major IV
VERDIKT: +Klinik+ je goticko metalový elektronický nářez plný rauše a podmanivých melodií.

Ó, tohle je mocný dárek všem milovníkům a obdivovatelům umění mistra Toma „Necrocock“ Kohouta. V reedici vychází +Klinik+ na všech nosičích díky labelu L´inphantile Collective. Tomova kytarového rukopisu jsem se stal otrokem od jeho působení v Master's Hammer. První sólové demo Practices of Undertakers bylo důkazem, že se mu bude dařit i na vlastní cestě. Na ikonickém debutu Kaviar Kavalier +Klinik+, který vyšel pod značkou labelu Tentamen Records, už bylo jasné, že se budou dít věci. Doposud si pamatuju na úžas v očích všech, kdo +Klinik+ tehdy poslouchal se mnou. Jak jsme se snažili zpívat spolu s Tomem šílenou fistulkou a jak nám to nešlo.

 

klinik

 

Pochválit je nutné zejména citlivou práci se samotnou realizací, což pokaždé nevychází plně podle plánu. Často bývá kamenem úrazu nový zvukový kabát nebo pokus o inovaci původní obálky. O nový remaster se postaral Marián Leskovský, a co dodat? Zvuk je vzdušný a moc pěkně se poslouchá. Kdybych to neviděl napsané, ani by mě vlastně nenapadlo, že se něco změnilo, že je něco nového. Změny na obálce jsou doslova titěrné. Změna barvy v logu ničemu nevadí. A zvýrazněné Necrocockovo jméno nikoho neudiví, když se ví, jak příběh pokračoval. Mám před sebou +Klinik+ na CD i na vinylu. Kazetu jsem si nepořídil, nemohu tedy soudit. CD verze obsahuje původních šedesát minut, texty, dobové fotky, a info, kde se natáčelo, kdo na co hrál atd. Naproti tomu na vinylu nalezneme dalších dvacet minut v podobě pár skladeb z dema Dreams of Caviar. Kompletní demo vyšlo kdysi jako součást dalšího skvostu, druhého alba Studio Y. Na vinylu jsou texty i fotky stejně jako na CD, jen je všechno větší a tím pádem přehlednější.

 

klinikII

 

Úvodní instrumentálkou Die Fetische Nacht se otevírá nejen bájné dílo, ale také se zde píší dějiny, jelikož takový goticko metalový elektronický nářez plný rauše a podmanivých melodií u nás neměl obdoby. Tím neshazuju ostatní stylové komplice, ale ruku na srdce, kdo hrál jako Necrocock? Du Ekel du vlítne do vaší mysli a ani skoro po třiceti letech neztratila nic ze svého šarmu.

 

Necrocock tehdy zpíval nejen svou pověstnou fistulí a jemným hlasem, ale nebál se ponořit do hlubších poloh a ty jsou lahůdkové. Album je hit vedle hitu. Jízda jako hrom. Jazykově se zde střídají převážná němčina s angličtinou a češtinou. Česky zpívané Zase to začalo a závěrečná tryzna Projdi Jordán se zapsaly v mém srdci nejvýrazněji. Mezi skladbami najdeme i poctu Davidu Lynchovi Blue Velvet. Každá skladba je jedinečná. Dreams of Caviar za vší tou krásou nepůsobí pouze jako dokument své doby. Naopak, mám ho moc rád a z desky zní zase o něco líp.

 

+Klinik+ je naše mládí, naše dospívání. Kaviar Kavalier byli tenkrát regulérní kapelou a proudilo z nich vedle nesporného talentu napsat nádhernou melodii hlavně šílené nadšení a vzrušení. Tomovi byl dlouhou dobu oporou kytarista, zvukař a producent Pavel Marcel. Ale také basák Sambar, který je už delší dobu pevnou součástí Tomových nahrávek, klávesák Daniel N a bubeník Kohout J. Nahrávalo se v Hostivaři v květnu 1996. Mixem desku ošetřil Z. Šikýř a Marcel a masteringem Olda Slezák. Jak vidno, nic ještě nenasvědčovalo, že vznikne Studio Gummistudio, a že bude potřeba počkat dalších šest let, než Kaviar Kavalier vyjde další album, a to v notně okleštěné sestavě a ve zcela odlišném stylu. +Klinik+ je albem zapsaným do zlatého fondu temné romantiky a naprosto neztratilo nic ze své síly a lesku.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 21.2.25 10:16odpovědět

To byly časy. Jak jsem jako junior šmejdil po kšeftech s hudbou a v Krpoli narazil na kazetu Kaviárů. Už jsem o nich předtím četl v Big Bengu... a bylo vymalováno. Na dlouhou dobu nejhranější věc (nejen) té doby. Krásně bizarní gotika a z těch vokálů jsem byl taky u vytržení :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky