Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kung-Fuciu5 - 16 Little Stories

Kung-Fuciu516 Little Stories

Ruadek14.8.2023
Zdroj: CD - promo od AMPromotions
Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5
VERDIKT: Malé, výrazně originální dílko, které skládá poctu nejen ostrým výpadům do tmy (ideálně malíkovou hranou a s výkřikem).

Dnes v mém podání opět trochu jinak, tentokrát ale uhneme pořádně. Dalo by se říci, že si přečtete dokonce recenzi hip-hopové desky, ale uberme plyn. I když na těchto základech ta placka stojí, jenže místo rapperů tady dostala místo filmová muzika, ostré kopy a dobře poslepované aranže.

 

Kung-Fuciu5 je pseudonym Filipa Homoly, jehož jméno jsem nikdy v životě neslyšel. Neslyšel jsem ani jeho Kora et le Mechanix, elektronický projekt, který je s jeho jménem skloňován. Ale znám vzory, kterým se chce podobat a kteří jej ovlivnili. Tady už to začíná být totiž dost zajímavé, protože bych si ke zmíněným protagonistům (Afrika Bambaataa, Run DMC…) ještě přihodil další velká jména. Tohle rozhodně nemá daleko k tomu, co dělal DJ Shadow anebo daleko veselejší Cut Chemist. Tedy kluci, co vyrostli na hip-hopových beatech, dělali podkres, ale začali vydávat vlastní desky – ovlivněni právě filmovou muzikou, slepováním samplů perkusí a třeba jazzu nebo soulu. Všechno správně popraskané a špinavé, na dosah k dalším, jako byly první desky geniálních UNKLE.

 

16 příběhů rozfázovaných do osmnácti záseků, kde není nijak přepálená stopáž a deska jak skončí, mám nutkání pustit si ji znovu. Pro množství detailů, které mnohdy skvěle sedí a množství schovaných hlášek, pálených jako výkopy z otočky.

 

 

Klady a zápory desky? Je to rozhodně pozoruhodné dílko, kterých bych tu přivítal víc (možná tu vznikají, ale nedostaly se ke mně, nevím…). Odvážné, osobité a dělané ze srdce fanouška komiksů, starých kung-fu filmů s atmosférou předměstí Brooklynu. Však i já na tomhle mediálně-kulturním marastu vyrůstal. Negativní je to, že se tohle celé relativně brzy oposlouchá, že to ve skutečnosti není nijak rafinovaná muzika. Tohle se dá použít jako skvělý podkres k další činnosti, ale tam někde to končí. Ke geniálním dílům svého žánru, jaké tvořil třeba právě DJ Shadow, to má ještě daleko. Já to ale po tomhle malém, sympatickém dílku vlastně nechci. Tohle je ventilování osobitých vlivů a vzpomínek, které v první řadě touží pobavit, a to dokonale plní.

 

Tedy nakonec mé vřelé doporučení pro ty, kteří rádi něco vskutku originálního. Nic víc, nic méně.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

berta / 17.8.23 12:11odpovědět

prima

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky