Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lunatic Soul - Impressions

Lunatic SoulImpressions

Jirka D.7.2.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Další deska Lunatic Soul, kterou si rád poslechnu jako povedenou a dobrou, ale sílu a množství nápadů, jaké se Dudovi podařilo dostat na svůj debut, nenacházím.

Podle všeho se zdá, že studiový projekt Lunatic Soul jde Mariuszi Dudovi k duhu a svou vlastní realizaci mimo mantinely Riverside si vyloženě užívá. Jestli mezi vydáním prvního „černého“ alba a jeho „bílého“ následníka uplynuly téměř přesně dva roky, tak cesta ke třetí desce byla zkrácena na polovinu. Loni v říjnu vyšlo další album pocitů, nálad, dojmů a hudební fantasie ... jedním slovem Impressions. Jestli je tato deska oficiálně řazena ke svým dvěma předchůdkyním a hovoří-li se o trilogii, či dle tvrzení denního tisku stojí sama o sobě, nevím, soudě ovšem podle poslechu, Lunatic Soul se dál ubírá v hudební cestě, kterou započal v roce 2008. Snad až na drobné detaily.

 

Ony detaily stojí ovšem mimo rámec reality, striktních pravidel a norem, a stejně jako název desky mluví cosi o dojmech a náladách, tak i vnímání posluchačovo se bude odehrávat pouze v této rovině; jak taky u LS jinak. Asi málokoho, kdo se s touto hudbou setkal již dříve, překvapí plejáda nástrojů, která se objevuje v osmi nových skladbách novinkového alba – od těch klasických (elektrická i akustická kytara, bicí, basa), přes méně časté (flétna, perkuse, ukulele, klávesy, piáno), až po nezvyklé a v rockové muzice používané jen zřídka (zvonkohra, kalimba, guženg). K tomu přidejte nějaké ty efekty a samply, dva hostující muzikanty a plnou náruč hudebního kumštu a základní představu byste měli mít hotovou.

 

Pokud bych měl hovořit o nějaké změně čistě objektivního rázu, byl by to posun do hájenství více alternativních, méně rockových. Úvodní tři skladby jakoby svou lehkostí koketovaly s poslední deskou Radiohead, i když vrstvení zvukových ploch není tak složité a hudba se místy posouvá až k minimalistickému pojetí. Lehkost, ladnost, ale třeba taky nevýraznost budou možná slova, která vám při poslechu prolétnou hlavou. Jistý předěl přichází až v závěru třetího „dojmu“, ke kterému se skladba postupně propracovává, velmi opatrně přikládá do ohýnku atmosféry, a až ke svému konci graduje emočně i instrumentálně. Celkem zvláště potom působí skladba následná, která mi do celkového konceptu moc nezapadá. Měl-li bych ji k něčemu přirovnat, tak především díky zasněnému popěvku (který je ostatně výjimkou, deska je skoro výhradně čistě instrumentální záležitostí) slyším Neigeho jako vystřiženého z dívčího časopisu. Jinak ale album ubíhá vpřed dost poklidně, jako nejpřiléhavější slovo mě napadá „plyne“ ... a to vyrovnaně a oddechově, někde na pomezí mezi bděním a spánkem. Soustředí se na hru s tóny a s nástroji, maluje a skládá lehké hudební koláže a podněcuje především posluchačovu fantasii, která, bude-li chtít, má možnost se rozběhnout do volných polí hudební inspirace.

 

Té mé se nějak nechce, snad usnula, snad se vyčerpala při psaní tohoto textu, a tak výraznější oživení přináší až dvě zremixované písně obsažené na konci desky, které byly vybrány rovným dílem z předchozích dvou alb. Dudův zpěv jim sluší, přidává další, obohacující rozměr a při (možná hodně subjektivním) srovnání síly a hloubky Gravestone hill vs. Summerland pochopíte, proč mám podstatně raději „černou“ desku. Ta i nadále zůstává nepřekonaná. Tečka.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

insun / 3.5.18 11:40

...jen k upřesnění:váš zin je jediný do kterého jsme CD poslali a to jen proto, že si ho tady pan Bhut vyžádal po našem optání redakce a když se ho tento model už přejedl jak píše(téměř celé CD je umístěno na našem Bandzone-kde jsem v prvním kontaktním emailu nasměroval) , neměl se k tomu logicky hlásit...pak recenze vypadá tak jak vypadá..přes většinu plochy tu pan Bhut polemizuje nad tím, jak kapela funguje nebo nefunguje, místo aby se věnoval nahrávce, kterou chtěl zrecenzovat..a hazí do prostoru fráze o použitých melodiích-jako že jsme je od někud vzali?.. a pokud ano, tak odkud a prosím konkrétně?!..dále o ženském zpěvu, který má být dle jeho slov operní.., dále se tu dočítám o klávesových solech, které ale ve skutečnosti jako klasické klávesové solo na nahrávce nenajdete byt' v jediném zastoupení..ovšem ano.. klávesy jsou u nás plnohodnotný nástroj, který často obohacuje harmonii a tudíž je často slyšet a místy vytváří, jak se tu píše, až umělé symfonie, což je dnes vlastně u kapel, které si nemohou dovolit orchestr, vlastně standart a často je tomu i u kapel, které si ho dovolit mohou, avšak není to při dnešních možnostech zvukových bank kláves nutnost, ale i u těchto umělých symfonií musíte party nástrojů, které ji tvoří, vytvořit, aby vám to výslednou symfonii dalo...takže ano jsou tam často slyšet klávesy a je to záměr!!...kdyby nebyl...věřte, bylo by tomu jinak..tak tedy dík za recenzi...hodit to CD do kanálu udělal bych líp a ještě bych ušetřil za poštovné a ve finále bych nemusel číst, jak jsme vám to vlastně vnutili... a přebal ..ano nevyšel tak, jak jsme si představovali...nemyslím ted předlohu, nýbrž její zpracování, ale přece..jde hlavně o hudbu a o to nám i šlo na tomto CD...tím pádem záhada, o co nám vlastně jde nebo šlo vyřešena jest.. takže bud'te zdrávi a už nikdy víc!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky