Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Druhý singl v pořadí nese název titulní písně Lunchbox a vyšel 6. února roku 1996. Co se bookletu týče, Manson tu realizoval dávnou touhu umístit na obálku svou nahou fotku. Ehm. Prapůvodně totiž měla jeho svlečená postavička coby malého dítěte zdobit už Portrait Of An American Family, ale s ohledem na možné obvinění z dětské pornografie bylo od tohoto záměru upuštěno a obálka přepracována. Co se nepovedlo na první pokus, zadařilo se na tomto singlu. Naštěstí je ona fotka (nakonec dospělého Mansona) umístěna uvnitř a na titulní stránce zobrazili pouze výřez hlavy. Jestli se fotka podařila (a teď myslím tu vnitřní), ať posoudí jiní, já jsem v tomto směru slabý v počtech.

Ač se jedná o singl, hrací doba nahrávky mírně přesahuje půl hodiny a v tracklistu se na vás bude usmívat celkem šest položek. Na první pohled by se mohlo zdát, že nás čeká celkem bohatá hostina, ale po poslechnutí desky vás úsměv určitě přejde. Lunchbox je bezpochyby povedená skladba, ale slyšet ji pětkrát po sobě v různých verzích zvládne jen ten nejotrlejší. Pod krycími názvy typu Next Motherfucker, Brown Bag nebo Metal se skrývá stále ta stejná píseň jen vždycky decentně jinak zremixovaná. Samozřejmě nechybí klasická album-verze a pod označením Lunchbox (Highschool Drop-outs) je schovaná rádiová verze, což v řeči slušných Amíků znamená úpravu v místech, kde se vyskytuje „explicit content“. Naštěstí se úprava neřeší vypípáním nevhodných slov, ale ztišením zpěvu, asi znáte...

Jedinou vlaštovkou přinášející jaro v podobě nového materiálu je skladba Down In The Park. Přísně nahlíženo se ani tak o úplně novou skladbu nejedná, tuto píseň nahrál a vydal na albu Tubeway Army Gary Newman v roce 1978. Cover je to povedený a v roce 1995 prý celkem často hraný také na živo, sem tam dokonce se samotným Newmanem – koncertním hostem.